Po pár měsících:
''Víš co Rose? Máš smůlu. Už nějaký ten měsíc mi vůbec neodpovídáš, jak na telefonáty, tak na SMSky. Kde je ten slib že se mi budeš ozývat? To že mě budeš navštěvovat? Psala jsem ti to už jednou a teď to myslím doopravdy. Pokud mi neodpovíš tak přijedu, přijedu i když mi odpovíš. Sakra Rosemary mám o tebe dosti strach.. Co když přijedu a najdu tě někde mrtvou? Ani nevíš jaký různý scénáře se mi honí hlavou.. Takže abych to shrnula - je mi jedno co na to říkáš, co si myslíš, ale připrav se na to že za dva dny jsem u tebe. Nic s tím už neuděláš, nenechám tě ode mně odejít. ''
Ano Rose to umí s lidmi jako vždycky.. Masíruji si spánky pravou rukou při čemž si čtu SMS a tak se mi do očí hrnou štiplavé slzy. Co na to řekne? Co si o mě bude myslet? Panikařím, dívám se všude možně až nakonec odložím mobil zpět na kuchyňskou linku a pomalým krokem dojdu do obýváku kde si pomalu sednu do houpacího křesla u okna. Ah, ty záda. Pomyslím si pi mírné bolesti v zádech, hluboký výdech, ale ani to nepomáhá se zbavit myšlenek na můj celý život. Na to kde jsem skončila. Řekne mu to? Sleduji jak se rozjasňuje obloha a při pohledu na pekařství dole na ulici dostávám chuť na snídani. Ještě tři a půl měsíce.. Co když mě uvidí někdo Lukovi známí? Co si pak bude myslet? Za vyrušení v přemýšlení je vinný vyzvánějící mobil který bych klidně nechala hrát, ale při uvědomění že je středa se zvedám a docházím pro mobil na kterém září jméno mé spolupracovnice.
,,Ano Tris?'' Snažím se udělat milý tón čím se mi tak nějak automaticky na tváři objeví úsměv. ,,Ahoj Rose. Jdeš dnes do práce?'' Optá se milým hlasem až se musím trošku zašklebit nad tím jak až je to sladké. ,,Jo jdu. Mám se k tobě stavit pro klíče?'' Snažím se ji vyjít vstříc a umím si naživo představit jak protočila oči. ,,Jo, ale pohni si. Za hodinu musím odcházet.'' Prohodí ještě předtím než stihne zavěsit a já si sama pro sebe přikývnu.. Doopravdy se nemáme až tak v lásce, ale i přes to spolu máme kadeřnictví. Nebo spíše salón. Snažím se na nic nemyslet tím že zatřesu hlavou, pravda je taková že to doopravdy nepomáhá. Půl sedmé, takže musím se nachystat do půl hodiny.
××××
,,Přijde mi že každým dnem čekáš další a další dítě. Aby jsi neměla nějaký paterčata.'' Uchechtne se prohlížejíc si mě celou já ji věnuji můj ironický pohled. ,,Děkuji za uklidnění.'' Promluvím po chvíli zírání na ni při čemž se jen ušklíbne a podá mi klíče. ,,Mohla by jsi si už udělat tu kopii ať kvůli tomu ke mě nelítáš. '' S jejími moudrými slovy si od ní klíče vezmu s mírním přikyvováním. ,,Jo, jen mám teď napilno, takže..'' Stáhnu rty do tenké linky a vzdálím se od jejích vchodových dveří. ,,Tak zítra.'' Jako první se se mnou loučí a já s mávnutím zacházím zpět do výtahu. Lidé vchází a odchází ze života, důležití zůstávají a vedlejší role odchází sami. Nebo se někteří zkrátka nevzdávají naděje že můžou k někomu patřit. Že má člověk pro někoho jiného nějaký význam, někdo by za něj bojoval, někdo by pro něj žil.. Ale jak se má člověk cítit když nikoho takového nemá? Všichni by ho jen odsoudili aniž by věděli co se stalo, dívají se na vás skrze prsty, snaží se na vás najít něco jiného.. O co vlastně jde ostatním? Všichni se starají o ostatní, ale co když jim to nějakým způsobem ubližuje. Je to co se má stávat? Dostávat jiného člověka ke dnu? Jen jedním jediným pohledem můžeme pohoršit vše v co ten člověk věří.. Jsme na ostudu? Jsme na krásu? Na co jsou lidi? Ničí přírodu, ničí zvířata, ničí sami sebe. Vysvětlí se někdy ten smysl života?
,,Slečno, jste v pořádku?'' Dotek na rameni mě probudí z hlubokých nesmyslných myšlenek a já věnuji pohled rozzářenému klukovi. Jen o pár let může být starší. ,,Jo, jen jsem se zamyslela.'' Věnuji mu menší úsměv a vycházím z výtahu při čemž se snažím normálně dýchat. Člověk by se zadusil vlastními myšlenky.
××××
,,Dobrý den.'' Uslyším pozdrav ode dveří a ve slovech slyším něco jako džentlmenství. ,,Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?'' Pousměji se s hrnečkem kafe při otáčení k muži ve dveřích. Wow, chlapa ve smokingu jsem viděla naposled tak ve filmu. Pomyslím si při čemž mi koutky cukají. ,,Doslechl jsem se, že jste velmi oblíbená ve vaší práci.'' Upraví si knoflíček na pravém zápěstí a věnuje mi drobný úsměv při čemž do dveří vchází žena s pohledem už směřujícím na mě. Není tohle dohodnuté? Přemýšlím dál a snažím se rozluštit proč se na mě ten chlápek jen tak dívá a blondýnka se podezřele usmívá. ,,Dobrý den,'' Pozdraví jako slušný člověk a já ji to opětuji s trochu nechápavým pohledem, odložím si hrnek a udělám krok v před při čemž taktéž slavnostně oděna holka se zářivými oči až ji jde vidět do duše, promluví. ,,Chtěli by jsme něco menšího od vás. Potřebovali by jsme něco..'' Začne mluvit tajemně a mé koutky se roztáhnou v úsměv kterým se snažím na něco přijít. I když mi asi ani nepomůže. ,,Chtěli by jsme-'' Začne mluvit džentlmen, ale nedopoví, neboť do salónu vtrhne další chlapík, u něj smoking nevidím, jen obyčejné džíny, obyčejné triko a kožená bunda. Nic zvláštního, ale přesto vypadá neobvykle.
,,Promluv k ní na rovinu bratře.'' Jeho hrubý hlas mě trochu vyděsí a džentlmen se uchechtne při čemž se podívá na svou ruku. ,,Omluvte mého bratra. Je trochu žíznivý.'' Úšklebek mu neschází a holka se sáčkem vínové barvy se uchechtne a zakroutí hlavou.
,,A nechcete vodu?'' Optám se nejistě a začínám si tak nějak uvědomovat, že tihle lidé jsou trochu zvláštní. ,,Ale já nepiji vodu krásko,'' Přiblíží se ke mě, jeden jeho koutek vyjede nahoru a ukazováčkem mi přeje po tváři. ,,Já piji krev.'' Úsměv ho přejde, dívá se na mě, tak i zbytek a já se snažím moc nesmát.
,,A jinak se cítíte v pořádku?'' Optám se při čemž blondýnka už nevydrží a začne se smát. ,,Já sem vám říkala že na to neskočí.'' Uchechtne se při čemž dva zbývající muži se lehce pozasmějí. ,,Gratuluji, '' pronese blondýnka a potřese si se mnou rukou při mém nechápavém pohledu a já si rukou sjedu na bříško. Dobře, proč ne? Snažím se tak nějak pochytit co jsem propásla. ,,Místo kosmetičky jste vyhrála vy.'' Promluví ke mě džentlmen a já se musím zasmát když si vzpomenu o co jde. ,,Musím říct že jste mě zaskočili.'' Uchechtnu se naposled a já se připravuji že budu zase líčit slavné lidi. Přesněji v seriálu The Originals. A taky že je to už nějakou dobu co jsem tam podala přihlášku.
××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××
Jsem tady s dalším dílečkem, doufám že se líbil a budu ráda za názor :33
With Love Mary-Sarah-Tommo <3
ČTEŠ
Mr. Popular|LH|CZ|
Fanfiction,,Měl bych se omlouvat?'' ,,Ano, měl..'' ,,Vždyť spolu ani nechodíme, tak proč?'' ,,Ta popularita ti stoupla do hlavy.'' ,,Ne, já jsem stále stejný.'' ,,Měj se dobře.. Pane Populární.'' Ahojte! :) Jsem ráda že jste k tomuhle přivítali a doufám že s...
