Něco jako láska?

On

Hned co Adam odešel domů jsem si to zamířila do pokoje. Otevřela jsem svojí skříň a vyndala z ní můj oblíbený pletený svetr. Nasoukala jsem se do něj a podívala jsem se do zrcadla, které mi vyselo na zdi. Sešla jsem schody a v předcíni jsem si vzala boty a kabát. Byl začátek podzimu. Venku bylo krásně zbarvené listí. Proč tedy nejít ven ne? Šla jsem celkem moderní ulicí až k parku. Sedla jsem si na lavičku a začala jsem přemýšlet. Tentokrát to nebylo o kostelu, ale o Adamovi. Začali mi stékat slzy po tvářích i přes to , že jsem se je snažila udržet v sobě. Bylo to jen pár hodin co jsem ho neviděla, ale i tak mi hrozně chyběl. Věděla jsem, že nikdy nebude můj. Ale co ty polibky a to všechno?! Nevím jestli to pro něj něco znamenalo. Slzy jsem si utřela do rukávu.
Zvedla jsem se z lavičky a procázela jsem se parkem. Vítr si pohrával s mými vlasy. A já šla jako tělo bez duše. Sklopenou hlavu jsem na chvíli zvedla a pozorovala jsem barevné listy okolo sebe. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se uklidnit. Najednou někdo za mnou zavolal moje jméno. Otočila jsem se a uviděla jsem Johna. "Co tak smutně?" Zeptal se a podal mi kapesník. Neodpověděla jsem jen jsem se snažila usmát. Ale moc to nešlo. John natáhl ruku k mému obličeji a pramínek valsů mi dal za ucho. Pousmál se.
J:" Bude to dobrý."
Pohladil mě po vlasech a snažil se se mnou navázat oční kontakt. Hned po tom co se mu to povedlo mě políbil. A já? Jen sem stála jako opařená. Otočila jsem se a odešla jsem. Najednou jsem do někoho vrazila. Byl to Adam. Chytil mě do náručí a políbil mě. Já jsem se na něj usmála a polibky jsem mu vracela. Byla to první dobrá věc co se mi za dnešek stala. Adam mě nesl až k jeho domu ,tam mě položil na gauč a začal mi vařit čaj. Došla jsem k němu do kuchyně a objala jsem ho za pas. On se otočil a políbil mě. Posadil mě na kuchyň a řekl:"Miluji tě ". Já jsem zčervenala a on mě políbil. Donesl mi čaj a já ho pomalu upíjela. Ten čas s ním tak rychle utíká. Podívla jsem se na hodiny a zjistila jsem, že už musím domů. Seskočila jsem z kuchyňské linky. Položila jsem hrnek na stůl a políbila jsem ho. Šla jsem směrem ke dveřím. Adam mě zastavil těsně před nimi a dlouze mě políbil. Já mu to oplatila. Rozloučili jsme se a já vyrazila domu. Najednou mi zavybroval mobil. Podívala jsem se na něj. Někdo mi napsal, ale nejhorší na tom je, že nevím kdo to je. Otevřela jsem SMS a v ní bylo napsáno jen " Proč?". Celou cestu mi to vrtalo hlavou. "Že by to byl John?" Řekla jsem si sama pro sebe. Zamyšleně jsem se podívala na oblohu. A najednou jsem ležela na zemi. Z nosu mi tekla krev. Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjistila jsem, že jsem nabourala do sloupu. Doma jsem si vzala kapesník a utřela si krev, která mi stékala i do pusy. Vzala jsem si mobil a znovu jsem si přečetla SMS. Zamyslela jsem se a napsala jsem Johnovi na Facebook o jeho číslo. Číslo bylo úplně jiné. Zděsila jsem se.

Tak a tady to ukončím :D. S touto kapitolou mi pomáhala kamarádka a za to jí moc děkuji <3. Za chyby se omlouvám a komenty a votes potěší.
~Miss