Táta ke mě přišel a pohladil mě po vlasech.
T:"Co se ti stalo?"
Am:"Ale nic jen jsem nešikovná." Pousmála jsem se a objala ho.
Mamka už volala na večeři. Rychle jsem se zvedla a strčila jsem do táty. "Já tam budu první." Zakřičela jsem a vběhla jsem do jídelny. Táta doběhl hned za mnou. Mamka se na nás s úsměvem podívala a popřála nám dobrou chuť. Podívala jsem se do talíře s těmi nejlepšími těstovinami s kuřecím masem. S chuťí jsem se pustila do jídla. Najednou mi zase zavybroval telefon, který jsem měla v kapse. Podívala jsem se na rozsvícený displej. Zase to neznámé číslo povzdechla jsem si. Zhasla jsem mobil a pustila jsem se zase do jídla. Po večeři jsem šla zpět do pokoje. Podívala jsem se do mobilu a přečetla jsem si novou SMS od neznámého čísla. "Nechceš zajít někdy ven?". Zamračila jsem se. "Kdo jsi?" S údivem jsem odepsala. Čekání na odpověď mě začalo nudit. Tak jsem si zapla notebook a začala jsem surfovat po webu. Prohlížela jsem různé stránky, a pak jsem si vzpomněla na hřbitov. Najednou mě popadla touha tam zase jít. Zaklapla jsem notebook. Vyndala jsem ze skříně svůj pletený svetr a oblékla jsem si ho. Sešla jsem schody a vešla jsem do předcíně. Vzala jsem si svůj kabát a oblíbené boty a vyrazila jsem. Cestou jsem prošla okolo Adamova domu. Tajně jsem doufala, že ho uvidím. Aspoň na chvíli. Zastavila jsem se před ním a koukala jsem do oken. Nic. Z mého tranzu mě vytrhl hlas nějaké holky. Otočila jsem se na ní a její pištivý hlas mi trhal uši. "Co tu hledáš?" Promluvila na mě. "A co ty?" Drze jsem jí odpověděla. Byla celkem hezká vysoká blondýnka, na sobě měla tmavý kabát a džíny. "Já jdu za Adamem." Řekla a já jí probodla pohledem. Otočila jsem se a běžela jsem domů. Naposledy jsem uslyšela její hlas jak za mnou křičí obyčejné "Ahoj." Běžela jsem domů se slzamy v očích. Nevnímala jsem okolí. Po chvilce jsem zpomalila, protože jsem byla vyčerpaná. Mezi tím začalo pršet. Došla jsem k nejbližší lampě. Stoupla jsem si pod ní a po chvilce jsem se sesunula na zem. Ležela jsem ve svých slzách a dešti na zemi. Po 10 minutách se mě někdo dotknul a pohladil mě po vlasech. "Vstávej." Řekl mi povědomí hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem svého tátu. "Tatí." Zaječela jsem a obejmula ho.
T:"Amber prosím tě, proč tu tak v dešti ležíš na zemi?!"
Am:"To kvůli Adamovi."
T:"Teď to nech být."
Vzal mě za ruku a vláčel mě domů. Doma jsem ze sebe sundala všechno promočené oblečení a dala jsem ho uschnout na topení.
Po dlouhé době je tu další kapitola. Za chyby se omlouvám a komenty a votes potěší. :)
~Miss
ČTEŠ
Něco jako láska?
Teen FictionNěkdy tě tu mám a někdy zase ne. Jsi můj nejlepší kamarád a zároveň nepřítel a láska. Chci s tebou být napořád, ale někdy ani minutu. Však jednu věc k tobě budu cítit navždy. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Příb...
