Life is crazy 2

12. Alex se probudil!

Když kluci odešli tak jsem si sedla na židli a pozorovala jsem Alexe. Občas křičel nesmysli jako: ,,Ne! Nech mě ty pse!!!" ,,Hm... Pse? Zajímalo by mě o kom se mu zdá..... O Foxym? To je blbost, Foxy je liška...." A pak Alex otevřel oči: ,,Kde to jsem?!? Co se to stalo?!?!" ,,Alexi to je v pohodě! Nehýbej se nebo tě ty kousance a škrábance budou bolet ještě víc!" Okřikla jsem ho. ,,Lucy? Jak jsem se sem dostal?! Pamatuji si jen nějakého hnědého psa. A pak.... Pak jen černo...." ,,Psa?!? Tím chceš říct že tě napadl Sparky?!?" Vyhrkla jsem. ,,Kdo je Sparky?!? Vysvětlíš mi konečně co se stalo-?" ,,Jo jasně." Řekla jsem a všechno mu to vysvětlila. ,,Jo a Alexi? Ty si ten deník četl, že jo?" Řekla jsem narovinu. ,,Jo četl! Vincent.....Vincent...No.... Nevím co oněm mám říct..... JAK VŮBEC MOHL?!?!" ,,To....To nevím.... Ale je to hodný kluk...." ,,Hodný kluk co je vrah?! A ještě k tomu vrah 6. dětí?!?!" Nevěděla jsem co na to mám říct. Viděla jsem v něm sebe..... Ten kousek sebe co to Vincentovi ještě furt nedokázal odpustit. Však já vážně žiju s vrahem!!! Napadlo mě. ,,Ale mu je to líto! Jsem si naprosto jistá že je mu to líto!" ,,A četlas ten deník vůbec? Kdybys ho četla.....to co tam má všechno napsané... Měla bys na něj úplně jiný názor!!!" Na tohle jsem už neměla odpověď. ,,A co teď? Mám čekat na smrt když jsem ten deník četl?" Zeptal se Alex. ,,Ne! To ne! To by Vincent neudělal!!!" Ujistila jsem ho. I když jsem si furt nebyla tím co jsem řekla na prosto jistá. Pak bylo chvíli ticho. Ale pak se otevřeli dveře a do pokoje vešli kluci a naštvaný Vincent. ,,Tak co zničili jste ho?" Zeptala jsem se. ,,Ne! Ne! Nezničili! Ti stupidní roboti jsi ho vzali s sebou!!!" Křikl Vincent, ale pak si všiml Alexe. ,,A ty! Ty! Kdes ten blbý deník vůbec vzal?!?" Alex se na něho chvíli vystrašeně koukal a pak řekl: ,,Našel jsem ho u Animatroniců! Ani jsem ho nehledal....... Nevěděl jsem že si takový monstrum Vince-Purple guyi!" Teď už Vincent vypadal že vzteky vybuchne: ,,Já tě zabiju!!!" Křikl na něj a šel k němu.... ,,Sakra! Vincente chovej se normálně." Řekla jsem a skočila mu do cesty, ale Vincent mě odhodil na zem. Zakvičela jsem bolestí. Hodil mě totiž k posteli a já se bouchla ho nohy postele. Chvilku bylo hrobové ticho. Ale pak ke mně Vincent přiběhl a řekl: ,,Promiň! Nevím co to do mě vjelo! Nechtěl jsem ti ublížit! Vážně ne!" A začal brečet. Sebrala jsem se a pomalu si sedla na postel. Vincent si sedl za mnou a objal mě. Když to ostatní viděli tak beze slov odešli z pokoje. ,,Promiň je mi to vážně líto..." Ještě jednou se mi omluvil Vincent. ,,T-to n-nic Vinny." Řekla jsem a objala ho taky. Chvilku jsme se objímali a mě to mezi tím přestalo bolet. A tak jsme si s Vincentem zalezli do svého pokoje a ještě jsme chvíli spali.

---

Abusive relationship go brrr