On a já

3.

,,Snad co nejdřív,, Říká mamka, a u toho mi svím palcem jemně hladí hřbet ruky. ,,Mami..,, Odmlčím se a podívám se na sestřičku stojící ve dveřích, chci si s mamkou promluvit. ,,Nechám vám trochu soukromí,, Usměje se sestřička, ještě než odejde úsměv ji oplatím. ,, Rey už je na cestě, hned jak se dozvěděl že si v nemocnici, nasedl do auta.,, Rey, můj úžasný přítel, ten co mě vždycky podrží, ten co tu se mnou vždy bude, usměju se. ,,Super, ráda ho uvidím, i když bych byla radši, kdyby on mě takhle neviděl.,, Ušklíbnu se při představě jak sem se sama sebe lekla v odrazu lžíce. ,,True?!,, Rozrazí najednou dveře Ray, vypadá tak vystrašeně, tak zmateně a zranitelně, až se nad tím musím pousmát. Když mě uvidí, živou a zdravou, jeho vyděšený výraz se zmnění v lehký úsměv, vypadá tak sladce, usměju se na něho. ,,True,, Ztiší hlas a přistoupí k mojí posteli, vezme si nejbližší židli a začne ji šoupat po zemi, nepříjemně to pískne. ,,Promiň,, Uculí se, a nadzvedne židli, aby už znovu nepískla, postaví ji k posteli. Sedne si a chytne moji ruku, jeho obvykle příjemně teplé ruce teď nepříjemně studí. Proplete svoje prsty s mými, a dá mi jemný polibek na čelo, svoji radost z toho že ho vidím, nevyjádřím nijak jinak než úsměvem. Najednou si přijdu tak v bezpečí, jako by se mi nemohlo nic stát, začnou mi těžknout víčka, usínám. Jediné co sliším je hlas sestřičky. ,,Pojďte, musí odpočívat, je slabá.,, Ray pouští moji ruku, a spolu s mamkou na pokyn sestřičky odcházejí. Probudí mě až vrzání dveří, příchod doktora. Je to prošedivělý pán s plnovousem, a velkýma brýlema na nose. ,,Dobré ráno slečno,, Řekne, ale já přez jeho prošedivělé vousy neloznám, jestli se směje. ,,Zatím to s vámi vypadá dobře,, Řekne, a poposune si brýle na kořeni nosu. ,,Bolí vás něco? Necítíte tlak v břiše, nebo tak?,, Řekne, a já konečně poznám že se usmál. ,,Ne,nic mě nebolí, ani žádný tlak necítím.,, Usměji se na vážně vypadajícího doktora. ,,Tak dobře tedy.,, Přijde k čelu mojí nemocniční postele, a vezme destičku, která na něm vysí. Z kapsičky bílého pláště vytáhne propisku, a začne tam něco zapisovat. Než se ho ztihnu na cokoli zeptat, rozejde se ke dveřím. ,,Tak zatím slečko,, Zamumlá, a odejde.
*pokračování příště*

Tak je tu další kapitola :3 doufám že se bude líbit :3 Vím že se opakuju, ale zase musím poděkovat za všechny přečtení :*