7.

12 2 0
                                    

Umírám strachy, v domě je hrobové ticho, jediné co slyším je Rayovo srdce jak pravidelně a neuvěřitelně rychle bije. Jsem paralizovaná strachy, nejraději bych se zachumlala pod peřinu a snažila se co nejrychleji usnout, přesně tak jak jsem to dělala když jsem byla malá. Když už se já i Ray trochu zklidníme, rozhodnu se že vylezu z vany. Ve chvíli kdy se obě moje chodila dotknou podlahy začne blikat světlo, nevím co mám dělat a tak se reflexivně schoulím do klubíčka. Blikání doprovází kroky a děsivý smích, najednou na ruce ucítím něčí dotyk, ale Ray to není.... V záchvatu hysterie začnu křičet a máchat rukama a nohama kolem sebe. Pak už jen zase to hrobové ticho... Ray vyskočí z vany a běží ke mě, já ale díky šoku jen těžko rozpoznávám co říká. Nevím co se to tu děje, ale musim odsud pryč a to hodně rychle!

Ahoj, hrozně moc se všem omlouvám že mi to tak dlouho trvalo. Doufám že teď bude víc času na psaní 💗

On a jáKde žijí příběhy. Začni objevovat