„Dorazili jsme do nemocnice Elišku si tam převzali doktoři a Rendu toho vzala policie.
"Na chodbě jsme čekali hodinu dokud nevyšel doktor".
„Dobrý den pane doktore, jak je na tom?
Dobrý den, naštěstí je v pořádku má pár modřin a řezné rány jsme zašili a když bude zítra v pořádku mohla by domů.
Dobře děkujeme můžeme za ní?
Můžete.
"Pomalu jsme otevřeli dveře na posteli ležela jako tělo bez duše byla celá bíla chudinka".
Kde to jsem řekla neslyšně.
"V nemocnici".
Bylo mi jí líto byla celá slabá.
Kluci můžete nás nechat o samotě prosím?
Eli?
Ano.
Jak? Jak se to stalo proč se to stalo?
Ondro nechci o tom mluvit.
"Mluv prosím".
Jak byl u nás Lukáš a jak jsme se líbali tak on pak odešel a mě psalo neznámý číslo nevěděla jsem kdo to je tak jsem to nechala být pak jsem se pohádala s Chrisem a odešla spát ke Klárce a když jsem od ni odcházela tak jsem šla parkem a zase mi psalo neznámý číslo v to smyslu že ať ho nehledám že ho neuvidím a pak že moje noční můra začíná právě ted a pak jsem se probudila v tom sklepě.
"A proč jsi mi nic neřekla mohli
To vyřešit a nemuselo to zajít že skončíš v nemocnici! To ve mě nemáš jako důvěru! Nebo co!Nekřič prosím.
"Nekřič! Tak když mi taky nic neříkáš a dopadne to takhle"!
"Ondro jdi pryč prosím".
Promiň ujeli mi nervy.
Běž.
Omlouvám se.
Bože jsem debil proč jsem na ní musel řvát.
Druhý den.
Dneska by mě už mohli pustit domů.Dobrý den slečno jak se cítíte?
Dobrý den už je to lepší.
Dobře, tak já vás zkontroluju a když bude vše v pořádku tak můžete domů.
Dobře děkuju.
"Všechno je v pořádku".
Děkuju.
Zavolala jsem Ondrovi aby pro mě přijel.
Do deseti minut tady byl.
"Ahoj, tak co jak se cítíš".
Ahoj jo fajn.
Já se chci omluvit za ten včerejšek.
Neřes to ano?
Dobře ale ty mi taky něco slib.
Co?
„Že když se bude něco dít řekneš mi to a spolu to vyřešíme?
Dobře.
Dojeli jsme domů a tam jsem si vybalila věci, a projížděla sociální sítě.
Lukáš: ahoj, už jsi doma?
Já: ahoj, jo jsem.
Lukáš: tak já za tebou přijdu jo?
Já:jestli chceš.
Ani nevím jak to máme s Chrisem asi už má novou tu Aničku myslím.
Anička: ahoj.
Já: čau.
Anička: tak co Chris? Smutný co že spolu už nejste.
Já: o co ti jako jde?
Anička: o nic mi nejde, ale varuju tě drž se od Chrise dál nebo uvidíš.
Já: a to mám brát jak? Jako výhružku si myslíš že se tě bojím? Jsi mě teď pobavila:D nebudu se s tebou zahazovat nazdar.
Bože ta holka má dost.
Ani ne za chvíli tady byl Lukáš.
Z pohledu Klárky.
Za chvíli se chystám za Sebou. Z Vojtou si v poslední době moc nerozumíme pořád mě z něco podezírá.
Ahoj lásko dala jsem mu pusu.
Ahoj, princezno.
Kam půjdeme?
Do studia.
Ale tam bude Vojta?
No a?
No a? To chceš aby se to dozvěděl.
Hele mě už to nebaví tajit pojď jdeme.
Došli jsme do studia a Vojta seděl na gauči.
Ahoj, co ty tady a ze Sebou?
Ahoj, no víš potkala jsem ho když jsem šla ven.
Jo a to vám mám jako věřit?!
Kláro nechceš mi něco říct?
Nemám co Vojtí.
Kláro? Řekl Seba.
Hele Vojto měli by jsme ti něco říct.
Sebastiane! Nic mu nechceme říct.
Při mluvíme si doma nelez mi na oči nazdar.
Sebastiane ty jsi úplně blbej nebo co!
Nechci to tajit.
Nazdar.
Kláry vydrz.
Tak další část snad se bude líbit. Elaa.
ČTEŠ
(Ne)štastná
FanfictionEliška měla celkem v pohodě život dokud si její máma nenašla nového přítele který jí začal mlátit její Mamka se tomu smála. Ale jeden člověk jí změnil život. Čti dál a dozvíš se víc.