My good bitch ||Larry

Kapitola 7

Harry: Vše v pohodě?
Me: Proč by nemělo?
Harry: neodepsal jsi tak jsem se bál
Me: vlastně ano. Něco se děje
Harry: A Povíš mi to?
Me: jsme na tom s penězi dost špatně a já si teď budu muset najít práci.  
Harry: To je mi líto.. kouknu jestli o něčem nevím kam by brali nové lidi
Me: děkuji moc..
Harry: Jsem unavený, půjdu spát. Dobrou noc brouku
Me: Dobře.. dobrou a ještě jednou díky

Harry.
Je mi jasný, že Louis z sms je ten samý Louis který u mě už dvakrát byl na návštěvě. Nejsem blbý, abych to nepoznal, ale uznejte, že je to fakt kurva velká náhoda. On to asi neví nebo ví, ale taky to nechce říct. Nepsal bych si jinak s ním. Jednou mu to řeknu, ale netuším kdy. Dnes jsem měl krásný sex z jedním klukem kterého už poměrně dlouho. Chvilku jsem měl špatný pocit kvůli Louisovi, ale však jsme si řekli, že mezi námi nic není. I když je pravda, že na něj poslední dobou myslím nějak často.

Lottie.
"Mami? Mohli by jste zase jet ke Stylesovím?" Nechci tam kvůli tomu, že uvidím Stylese. Nemám ho ráda. A s Louisem jsou vážně nechutní. Chci tam za Gem. Dost jsme si rozuměly a myslím, že by jsme mohly být dobré přítelkyně. "Já myslím, že ano. I Lou to určitě ocení" zase Lou. Pořád je to doma samý Lou, Lou, Lou. Ale už jsem si zvykla. Je tu jediný kluk a mamka si ho váží víc než nás holek. Občas je to fajn, protože nemáme moc pozornosti, ale občas to i dosti zamrzí.

Louis
"Mami? Jdu ven" zavolal jsem na mamku z předsíně a poté co jsem si obul boty jsem vyšel ven. Měl přijet Harry. Dohodli jsme se přes facebook, kde jsem mu jako první napsal já. On ale s tím, že by mohl přijet souhlasil a tak teď čekám u fotbalového hřiště, na kterém jsem skoro jako doma. Se spožděním minimálně 15 minut na mě konečně někdo zapískal a když jsem se otočil stál tam na mé neštěstí můj bývalý spolužák Niall. "Ahoj" mávnul jsem k němu. " Ahoj, co tu děláš tak sám?" Přešel úplně ke mě. Chci Harryho.. slíbil, že přijde.. " Čekám tu na kamaráda. Už tu měl dávno být a co ty?" Zeptal jsem se hlavně že slušnosti. "Jen tak jsem se procházel" Miknul rameny. Vytáhl jsem neslušně mobil z kapsy kalhot a najel na facebook. Měl jsem jednu zprávu od Harryho. Říkala něco co mě donutilo držet slzy abych nebrečel. Nesnáším tě. Jsi ubohý. Jak sis mohl myslet, že bych za tebou přijel? Neznamenáš nic. Tohle byl obsah zprávy. Rychle jsem se omluvil Niallovi a rozběhl se domů. Zaplul jsem do postele a odmítal z ní vylézt i přes prosby mé mamky. Myslel jsem, že by mezi námi mohlo něco být, ale proč jsem si to jen nalhával. Nikdy by nechtěl mít nic s někým takovým jako jsem já. Jsem Nicka a tak to i bude. Moje myšlenky byly až moc hlučné a věc co mi pomáhá je běh. Venku jsem se rozeběhl a běžel. Ignorujíc studený vítr štípající na mém těle. Měl bych utéct někam hodně daleko a nikdy se nevrátit. Bylo by to lepší pro všechny. Už to nebylo jen o té Harryho zprávě. Teď to bylo o všem co mi kdy kdo udělal a řekl. Všechny ty nadávky na mou osobu co jsem za život slyšel teď řvaly v mé hlavě. Řvaly na mě jak jsem na nic jak bych měl radši umřít. Jenomže to pro mě bylo vždy to nejubožejší co bych mohl udělat. Utéct ode všeho pomocí smrti. Takhle ode všeho utíkám pomocí mých fyzických sil. Nedochází mi dech. Nejsem unavený. Je to osvobozující. Až do té doby než uvidím ležící nehybné tělo vedle cesty. Donutí mě to zastavit a hned na to zase vehnat slzy do očí, ale tentokrát nejdou zastavit, když vidím nehybného kudrnatého chlapce.  Spadnu na kolena hned vedle něj a první věc co udělám je, že zavolám záchranku. Je celý od krve a sotva dýchá.. můžu za to já. Neměl jsem ho sem zvát.. "Harry.. prosím.." zašeptal jsem a jemně jsem ho pohladil po bodné ráně na břiše. Mé prsty zabarvila červená tekutina, která barvila většinu těla Harryho.  Sanitka přijela rychleji než jsem si myslel. Řekl jsem jim vše co jsem věděl a s prosbou Jesli můžu jet s nimi padla jediná otázka a to jestli jsem rodinný příslušník. "Já no.. jsem jeho přítel, ale to asi nestačí co?" Popotáhl jsem a nespouštěl oči z člověka kterého jsem právě nazval svým přítelem. "Pojďte" Řekli nakonec a já si sedl na se Sedátko vedle Harryho. Uchopil jsem jeho ruku a schoval ji do svých viditelně menších dlaní. Modlil jsem se aby byl v pořádku. Nic jsem nechtěl víc. Nevnímal jsem sestřičky běhající kolem něj. Já vnímal jen jeho tvář. Byla teď o dost bledší i jeho rty se z krásně růžových přeměnili na vybledlou narůžovělou barvu. "Bude v pořádku?" Řekl jsem s nadějí, že odpověď bude ano. "Pokud bude mít Pan Styles štěstí tak ano. Nevypadá to nijak bledě, ale ani se neradujte" nevím jak, ale lehce mě to uklidnilo. Harry má štěstí. I teď ho bude mít. Na pokoj jsem s ním už nemohl tak jsem jen čekal na lavičkách, Koukal do země a dával si za to vše vinu.