Harry
Hádejte kdo se nejvíc těší až uvidí Louise? No jasně, že já! Máme se setkat u hřiště tak doufám, že to najdu, protože tu bloudím už asi 30 minut. Nikdy bych neřekl, že se dá takhle stratit v tak malém městě. Fotbalové hřiště, fotbalové hřiště. Hledal jsem kdekoli ceduli s nápisem, která by mi řekla kudy jít. Na proti jsem zahlédl malého blonďáčka, přešel jsem k němu a slušně se zeptal. "Dobré odpoledne, chtěl jsem se zeptat nevíš, kde je tu fotbalové hřiště? Mám se tu s někým sejít a nemohu to najít." Lehce se ušklíbnul a pak kývl "Za kým jdeš? Znám to tu moc dobře a fotbalových hřišť je tu více" I přes to, že mi to přišlo jako moc osobní otázka tak jsem odpověděl s širokým úsměvem. " Za Louisem. Louisem Tomlinsonem." Zamračil se a ani ne za vteřinu jsem padal na zem s velkou bolestí břicha. Kéž bych v tu dobu věděl, že já jsem nebyl cíl. Ale celé tohle byla chyba útočníka.
LOUIS:
Znáte ten pocit, když necítíte pevnou zem pod nohama? Kdy máte pocit, že spadnete a už se nikdy nepostavíte? Každá minuta je jako hodina. Sedím na tom nejhorším místě plném smrtí a velkých zranění, ale i místě, kde děti přichází na svět. Nemocnice. Místo na které stále nemám názor. Ale teď v tuhle chvíli se modlím za to aby vyšel doktor a řekl, že ke vše v pořádku. V to doufám, ale už tak dva dny. Když se ale podívám na hodiny, zjistím že jsou to 4 hodiny. Přijde mi, že je to věčnost. Jak se bude Harry tvářit až mě uvidí? Bude na mě naštvaný? V hlavě jsem měl spousty otázek. Ale žádné odpovědi. Chtěl jsem se začít už i modlit, ale v tu chvíli vyšel ze sálu doktor, stáhl si roužku a podíval se na mě. Postavil jsem se a doufal v to nejlepší. "Pane Tomlinsone, můžete na pokoj za Panem Stylesem. Rád vás uvidí." Do očí se mi nahnali slzy štěstí, poděkoval jsem a vyšel rychlou chůzí na Harryho pokoj. Před ním jsem ale zastavil. Zase ty otázky a řeči. Z hluboka jsem se nadechl a zaklepal na dveře. Vešel jsem dovnitř a podíval se na postel, kde ležel zubožený Harry. Vlasy měl rozcuchané, pod stále nádhernýma očima tmavé kruhy, rty popraskané suchem a těle plné hadiček. Díval se na mě a ani jeden jsme nebyli schopni slova. Báli jsme se cokoli říct. Zastavil jsem u jeho postele a celého si ho ještě jednou prohlédl. "Lou.." zašeptal jako první a mně spadl veliký kámen ze srdce. "Harry.. Hrozně mě to mrzí, celé je to má chyba.. " Harry jen zakroutil hlavou na nesouhlas. " Není to ničí chyba, prostě se to.. " zasýpal " stalo." Vydechl a díval se před sebe. Posadil jsem se vedle něj a posmutněle na něj kouknul. ,,Měl bych jít." Vstal jsem a odešel.
Omlouvám se, že je to až dnes. Dejte vědět jak se vám líbí.
ČTEŠ
My good bitch ||Larry
Fanfiction"Vezmi ten telefon Louisi. Nenechávej ho zvonit." Vzal jsem telefon do ruky. I Harry někomu volal, tak si mě snad nebude všímat. "Haló? Tady Tomlinson" "Ahoj, Tady Styles."
