ADRIEN
Já tu Chloe snad zabiju snad poprvé v životě jsem byl vděčný za ten zvonek. Když zazvonilo všichni spěchali do lavic včetně ní, takže jsem měl pokoj. Nejradši bych jí vetřel do obličeje že chodím s beruškou, ale to by mohlo všechny napadnout že vím její totožnost a už bych se jich nezbavil. Další možnost je že by mi to nikdo nevěřil nebo se mi rovnou vysmáli. A to bych se už Chloe nezbavil ani na chvilinku.
Po zvonění oznamující konec hodiny jsem se radši hned vytratil na záchod. ,, Ta Chloe ti asi nedá pokoj co?" Poznamenal a začal po mě vyžadovat camembert. Vzhledem k tomu že jsem žádný neměl a taky vzhledem k tomu že tahle hodina byla poslední tak jsem se vydal do obchodu. Hned potom jsem šel domů bědovat nad svým osudem.
Něco mi zase zaklepalo na okno. Zvedl jsem hlavu v naději že to je beruška. Mýlil jsem se stála tam Volpina
a usmívala se na mě. Chystal jsem se rychle někam schovat , ale ona vyrazila okno a chytla mě za triko. ,, Teď jsi můj!" Řekla a zachechtala se. Potom mě odnesla na Eiffelovku a čekala. ,, Co jsem ti zas udělal?!" Začal jsem vykřikovat ,, Ty nic to beruška!" Vzpomněl jsem si na včerejšek. Viděla nás! ,, Sakra " zaklel jsem a čekal společně s Volpinou na berušku. O jiného jsem mohl dělat? Proměnit jsem se nemohl a jako Adrien? Nic nezmůžu.
A beruška nezklamala. Byla tu za pět minut a zjišťovala co se stalo. V tu chvíli mě Volpina znova popadla a začala se mnou mávat v asi třiceti metrové výšce nad zemí. ,, Hej!" Zaprotestoval jsem. Připomínalo mi to tu scénu poprvé když tu byla Volpina. Akorát teď mi šlo opravdu o život. ,, Hej, Beruško. Dívej se koho pak tu mám!" Zatřepala se mnou a já měl pocit že tohle je moje poslední vyhlídka . ,, To je zase tvoje iluze" řekla se snahou být znova nenapálena. ,,Ne. Tentokrát to není iluze, klidně mě prašti tím jojem. " Beruška dala na mou radu a chystala se vyhodit jojo, ale zarazila se. A přesto že jsem neviděl Volpinu měl jsem pocit že se taky zarazila.
,, TENTOKRÁT?!" Vyhrkly obě dvě naráz. A sakra.
Tady další kapča. Aaahoj
