Taegi - Kluk ze sirotčince

4

Ráno jsem šel normálně do školy. Byl pátek, takže super. Sedl jsem si na svoje místo. Jungkook přišel chvilku po mě. Sedl si ke mně a lehce si povzdechl. Z jedné strany jsem na něj byl nehorázně naštvaný za to, že se se mnou Yoongi nechtěl bavit a za to, že chudáček musel mrznout sám venku. Ale z druhé strany, kdyby mě nepolíbil tak bych se nikdy Yoongimu nevyznal a nebyl mu tak blízko jako jsem teď. 
"Promiň, myslel jsem, že to cítíš stejně." Zakuňkal smutně Jungkook a pohled zabodával do země.
"V pohodě, není to tvoje vina." Pootočil jsem se na něj a usmál se.
"Jen, jako to máš s tím chlapcem? Když nás viděl tak si se na mě podíval jako kdybych někoho zabil a on s pláčem utekl." Zaskočil mě. Věděl jsem sice, že ať mu řeknu co budu chtít, tak on to nikomu neřekne. Ale já ani nevěděl pomalu co říct.
"Já, mám ho rád, hodně rád, ale jemu je jen 14 a to by prostě nešlo. Navíc on pořád trvá na tom, že mi nemá co nabídnout, že pro mě není dost dobrý. Takže mi nevěří, že ho mám rád." Povzdech jsem si. Jungkook se jen smutně pousmál a přehodil mi ruku kolem ramen. To jsem potřeboval. Podporu, pomoc. 
"Tak to si uží kámo... Ale já věřím, že nakonec spolu budete, přeci jen za prvé, kdo by ti odolal a za druhé, ty to s dětmi umíš. Věřím v tebe." Mrkl na mě. Jen jsem se nad tím pousmál. 
"Když u něj je to hrozně složitý. Nevyznám se v něm. Chová se úplně jinak než všichni, které jsem kdy poznal. Nevím jak se k němu mám chovat, nevím s čím u něj můžu počítat. Úplně jinak myslí a jedná, než kdokoliv na světě a to mě tak moc děsí. Vždycky jsem se v lidech vyznal, ale u něj nevím. Jsem úplně mimo." Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy rukou. Jungkook se jen ušklíbl a  postavil se na příchod učitele. Zopakoval jsem jeho činění. Dál už jsme se s Jungkookem moc nebavili. Na konci školy jsme se ještě domluvili na tom, že v neděli půjdeme ven.
Ze školy jsem se vydal rovnou do sirotčince. Jen jsem otevřel dveře a obtočili se okolo mého krku paže a okolo pasu hubené nožky. Překvapeně jsem vyjekl. Poté co mi po mém dlouhém vedení došlo, že je to jen můj Yoongi, jsem své ruce rychle posunul pod jeho zadeček a přitáhl jsem si ho blíž k sobě. 
"Moc si mi chyběl skřítku." Zašeptal jsem mu do ouška, načež jsem ho na něj políbil. Yoongi se nad tímto gestem zachvěl. 
"Ty mě taky." Trochu se ode mně odtáhl a skousl si spodní rtík. Přišlo mi to tak nehorázně sexy. Musel jsem ho začít líbat. Po chvíli jemného líbání jsem se neudržel a skousl jsem mu spodní ret. Yoongi sebou vystrašeně cukl a o trochu se odtáhl.
"Tenhle rtík můžu kousat jen já, rozumíš Yoongi." U jeho jména jsem se na chvilku pozastavil. Ztišil jsem hlas a smyslně zašeptal jeho jméno. Yoongi překvapeně vzdychl a zčervenal. Provokatér si ret znovu skousl, ale tentokrát po něm nejdříve přejel jazykem. Netušil jsem kde se to v něm vzalo, ale moc se mi to líbilo. 
"Zlobíš." Podotkl jsem a vzal ho svižnějším krokem do pokoje. Tam jsem si ho opatrně opřel o zeď a znova ho začal líbat. Byl to opatrný sladký polibek. K mému ještě většímu překvapení ho Yoongi začal ještě více prohlubovat. Zkusil jsem jazykem přejet po jeho spodním rtu a pak do něj kousl. Yoongi na chvíli strnul, ale nakonec se podvolil a rty od sebe lehce odtáhl. Chtěl jsem být co nejmilejší a nejněžnější, přeci to byl jenom jeho první vážnější polibek. Lehce jsme jazyky otírali o sebe. Nebojovali jsme o nadvládu, jen jsme tančili v hluché melodii hudby.  Cítil jsem jak se Yoongi zachvěl. Jednu ruku jsem posunul na jeho tvář, kterou jsem palcem začal hladit. Druhou ruku jsem měl okolo jeho pasu, aby mi když tak neutekl. Yoongiho ruce se přesunuli na můj zátylek, za který se ke mně přisunul blíž. Znovu jsem se zakousl Yoongimu do rtu, ale tentokrát silněji. Yoongi vzdych a své tělo nalepil na mé. Chtěl, abych ho znovu políbil, ale já se od něj o kousek odtáhl.
"Tohle by jsme neměli Yoongi. Zachází to moc daleko." Podíval jsem se mu ztrápeně do očí. Yoongi jen sklopil pohled a pokýval nepatrně hlavou na souhlas. Usmál jsem se. Yoongi se ke mě přitiskl a objal mě okolo hrudi. Políbil jsem ho do vlasů.
"Co by jsi chtěl dneska dělat?" Zeptal jsem se po chvilce.
"Mě stačí být s tebou." Šeptl a zčervenal. Nechápu jak by někdo tohohle andílka nemohl mít rád. Rukou jsem ho pohladil po vlasech.
" Dobře, takže přijmeš moje pozvání na oběd a poté do kina?" Yoongimu se rozzářili oči. začal zběsile přikyvovat. Usmál jsem se a vydal jsem se s ním do kanceláře.
"Mami? Mohl bych vzít Yoongiho ven?" Zeptal jsem se mamky.
"Ehm, jo klidně." Usmála se a začala znovu papírovat.
Vyšel jsem z kanceláře a s Yoongiho rukou v té mé jsem se vydal směr 'má oblíbená restaurace'. Celou cestu co jsem Yoongiho držel za ruku, se za mě pořád schovával a nebo koukal do země. Z jedné strany mi to přišlo nehorázně roztomilé, ale z té druhé mi to bylo líto. Zastavil jsem se a otočil jsem si ho k sobě čelem. Vystrašeně se na mě podíval. Svoji volnou ruku jsem přiložil k jeho tváři.
"Neboj lásko, já tě před vším ochráním, ano?" Opřel jsem své čelo o jeho a zabodával svůj pohled do jeho krásných očiček. Yoongi lehce přikývl hlavou, ale pohled nerozpojil. Usmál jsem se a natáhl se pro malý polibek. I když, polibek se tomu pomalu ani říkat nedalo. Bylo to jen takové lehké otření rty o sebe. 'Miluji tě' pomyslel jsem si, ale nahlas jsem to neřekl, protože jsem si nebyl jistý. Dal jsem mu ještě jeden dětský polibek a poté se znovu rozešel do restaurace. Sedli jsme si a ke stolu vzadu, protože Yoongi nechtěl být moc na očích. Objednali jsme si šunkovou pizzu a já k ní sprite a Yoongi fantu. Hold držíme dietku. Po dlouhém obědě plném Yoongiho vražedně žárlivých pohledů na servírku, která nás obsluhovala a neustále na mě tasila ten svůj obří plastovej výstřih, jsme se vydali do toho kina. Vybral jsem film 'Poslední premiéra', protože je to horor, který jsem viděl, takže se u něj bát nebudu, ale možná, že někdo jinej ano (ďábelský úsměv). No co, moc se koukám na romantický filmy. Sedli jsme si do poslední řady na dvojsedátko. Moc lidí tu nebylo, jenom 3 menší skupinky v mém věku a pak asi dva páry. Včichni byli namačkaní vepředu, takže jsem měl se svým štístkem soukromí. Film začal a my poklidně seděli vedle sebe. No však to znáte, objevila se tam první děsivá scénka a Yoongi po mě skočil. Vůbec mi nevadilo, když mi seděl na klíně a tulil se ke mě. Jednou rukou jsem ho objal okolo pasu a druhou jsem ho hladil na zádech. Šeptal jsem mu uklidňující slůvka a mezi nimi mu dával lehké polibky. Nejdříve do vlásků, poté na ouško a nakonec na jeho sametově jemný krk. Po skončení filmu jsem se spolu s vyklepaným Yoongim vydal do sirotčince a poté na pokoj. Posadili jsme se na postel. 

"Vlastně Yoongi, řekni mi něco o sobě." Zeptal jsem se do ticha.

"Co by jsi chtěl vědět?"  Začervenal se a sklopil pohled na své ruce v klíně.
"Všechno." Zašeptal jsem mu děsně u ucha. Yoongimu se udělala husí kůže a jemně se zachvěl. S červenými tvářičkami se na mě koutkem usmál.
"Nemám co bych ti řekl. Ptej se mě." Sjel jsem svojí rukou k té jeho a propletl naše prsty. Oba jsme svoje pohledy směrovali k našim dlaním. Jeho ruce jsou tak moc hebké, jako ruce té nejjemnější princezničky. 
"Co nejraději děláš?" Zeptal jsem se.
"Trávím čas s tebou." Ihned vyhrkl. Naše pohledy se na setinku setkali, ale poté jsme je oba sklopili zase zpět. 
"Co by jsi si nejvíce přál?" Zeptal jsem se znova. Ještě nevím, co bych mu měl koupit k narozeninám a tak musím nějak nenápadně zjistit co nejvíce.
"Být starší." Utekla mu jedna jediná slzička a spadla na naše spojené dlaně. Rozpojil jsem je a přemístil na jeho pas, za který jsem si ho přitáhl k sobě.
"Ššššš... No tak lásko, neplač." Tišil jsem ho, ale moc to nepomáhalo. Byl tak moc citlivý. Pokaždé se bojím, že mu jedním jediným slovem můžu ublížit, tak jako teď. 
"Zlatíčko, skřítku, lásko..." Šeptal jsem a jemně si ho k sobě tiskl. Asi ho to ještě víc rozbrečelo, protože jeho otřásání pod náporem vzlyků se znásobilo. Bylo mi ho tak neskutečně líto.
"Yoongi, neplač. Vždyť víš, že tě mám moc rád." Bál jsem se říct ty dvě slova a tak jsem ho zranil ještě víc.
"Tae? Bojím se." Šeptl.
"Nemáš čeho, před vším tě ochráním." Přejel jsem dlaní přes jeho vlhkou tvář.
"Bojím se, bojím se tebe." Další příval slz, ale né jeho, nýbrž mých. Podlaha se podemnou propadala a já padal s ní. Do černočerné jámy bez konce. padal jsem a padal. Bolest mě svírala a já jen čekal na to, až dopadnu na úplné dno, kde to vše skončí, ale nebylo to tak. Prudký náraz na dno všeho nebylo to nejhorší, jako kdyby se to všechno na mě vrhlo. Všechny ty pocity, které jsem v sobě svíral na mě najednou dolehly. A já věděl že tohle není konec, nýbrž začátek. Jako kdyby někomu nestačilo že jsem již tak na dně. Museli mě nechat padat ještě níž. Jako kdyby jim má smrt byla málo, jako kdyby mě chtěli nechat trpět.
"Yoo- Yoon- Yoongi." Vykoktal jsem přes proudy slz kutálejících se po mých tvářích. Chtěl jsem ho obejmout a nikdy ho nepustit, ale nešlo to. Vzlykali jsme tam asi 2 hodiny. Ani jeden z nás se nepohnul. Věděl jsem, že jsme oba toužili po obejmutí toho druhého, ale jako sobci bránící se lásce, jsme se ani jeden neodhodlali k tomu činu. Yoongimu se pomalu začali zavírat oči a já na tom byl stejně. Upadly jsme do říše snů. Vedle sebe a přitom tak daleko. 
Ráno jsem se vzbudil první. Chtěl jsem na vše zapomenout a tak jsem v klidu ležel a studoval jeho tvář. Po chvíli mi to přestalo stačit a tak jsem jeho tělíčko stáhl k tomu mému. Yoongi sebou lehce ošil, ale nakonec se ke mně jemně přitulil. Dlouhou dobu jsem studoval jeho tvář, než se jeho řasy zatřepaly a on odhalil ty krásné hnědé oči. 
"Dobré ráno." Pousmál jsem se a dělal jako kdyby se včerejší večer nikdy neodehrál.
"Dobré." Usmál se na mě též. Lehce sebou zavrtěl, načež nalezl správnou polohu na ležení na mé hrudi. Rozhodli jsme se dnešek proležet jen v posteli, bez zbytečných slov. Nic jsme neřešili, jen slepě mluvili o hloupostech, vtipných historkách, počasí či jiných kravinách. Byl to krásně strávený den, ale na mě utekl až moc rychle. No hold, když si s někým koho máš rád, čas utíká nesmírně rychle. Pomalu se začalo stmívat a tak jsem se sebral a řekl Yoongimu, že dnes bohužel budu muset přespat doma. S povzdechnutím to odkýval a doprovodil mě dolů ke dveřím. Chvíli jsme tam stáli a koukali na sebe, načež jsem se k němu naklonil a vtiskl mu jemný polibek na rty. Poté jsem se se spokojeným úsměvem vydal domů. Najedl jsem se a šel jsem spát, nýbrž zítra je neděle. Což znamená, že mám jít ven s Kookem. Snad mi poradí.

--------------------------------------------------------------

Tadáááááá :D

Po hodně dlouhý době (4 dnech) zase díl!

Vůbec s ním nejsem spokojená, ale jelikož se toho vícedílného břímě chci zbavit, tak mi nic jiného než napsat tohle nezbývá.

Pokud dobře počítám, tak mi zbývají jen 2 díly, ale znáte mě. Vždy napíšu jen dva díly a nakonec..... :D

No, doufám že se vám díl alespoň trochu líbil...

Uvidíme se u dalšího dílu,

Vaše Lexííí *-*