Taegi - Kluk ze sirotčince

5

Vzbudilo mě zvonění telefonu. Slepě jsem po něm hrábl rukou a přitáhl si ho k uchu. 
"Hmm...?" Zamručel jsem a snažil se znovu neusnout. 
"Tae? Tady Jungkook. Za 20 minut budu u tvého baráku, tak buď připravenej." Konstatoval a poté bez rozloučení zavěsil.  Hodnou chvíli mi trvalo, než jsem pochopil smysl téhle věty. Poté jsem rychlostí blesku vystřelil z postele, málem se zabil o džíny ležící u postele a urazil jsem si palec o skříň, ale nakonec jsem doběhl do koupelny, kde jsem se upravil, provedl raní hygienu a oblékl se do předem připravených věcí. Poté jsem se málem přerazil u schodů, ale nakonec jsem to ustál a bez zbytečných zlomenin zběhl schody a dostavil se do kuchyně. Tady jsem si vzal jen jablko, které jsem během několika sekund snědl a vyhodil do koše. Když jsem se blížil do předsíně někdo zaťukal. Rychlostí Taehyunga jsem si nazul boty, vzal do ruky bundu a otevřel netrpělivému Jungkookovi. Woow! Doopravdy jsem se stihl připravit během 20 minut?!
"Ahoj TaeTae, s čím si potřeboval pomoc?" Ihned reagoval na mou přítomnost. Jen jsem si povzdechl. Bylo mi celkem trapný to probírat zrovna s ním, když po mě jede, ale je to můj jediný kamarád.
"víš.." Začal jsem, ale Kook mě ihned přerušil.
"Nevím." Řekl prostě a ušklíbl se.
"Okeeey, nepřerušuj mě-" Znova mě přerušil.
"Ok, už tě nebudu přerušovat." Začal se smát. Protočil jsem očima a vlepil mu malý pohlavek.
"Drž už hubu a poslouchej mě. Takže, co jsem chtěl říct.... Jo. Yoongi má za pár dnů narozeniny a já s nimi potřebuji pomoct. Za prvé, co bych mu měl dát a za druhé potřebuju pomoct s pár věcma na ten den." Konstatoval jsem a vydal se do parku. 
"Hmm, tak to bude lehké. Vybral jsi si dobře, jsem totiž Amoreeeeek!" Zařval na celou Koreu a s rozpaženýma rukama se točil okolo své osy. Začal jsem se smát a točit se s ním. 'S kým se to sakra bavím?' Protočil jsem nad námi očima a zastavil se a opřel se o kolena, abych se vydýchal a počkal až se mi rozmotá hlava. 
"Klid!" Smál se Kookie dál a přitom se snažil dýchat. Moc mu to nevycházelo.
"Takže, pomůžeš mi?" Zeptal jsem se po 5 minutách odpočinku a ticha... to už s ním snad nikdy nezažiju, takže si to musím zapamatovat. 
"Jo, jen mě seznam s plánem." Přiblížil se ke mě jako agent a snažil se vypadat velice 'nenápadně', protože mi nic nechystáme...
"Takže, ráno............

Nastal den 'L'. Ptáte se proč den 'L' a né den 'D'? Protože den 'D' je už moc ohraný. Neumíte si ani představit, jak moc jsem byl nervorzní. Vstal jsem brzy, protože jsem to už nemohl dospat. Došel jsem se vysprchovat. Udělal hygienu a zkoumal jsem sám sebe. Jako na oslavách jsem si udělal linky, abych si zvýraznil oči. Vlasy jsem si párkrát přejel hřebenem, lehce je natupíroval, aby vypadali jakoby více 'Fluffy' a zalakoval je. Když jsem se potom prohlížel v zrcadle, musel jsem se pochválit. Měl jsem na sobě moje nejužší černé džíny, šedé tričko a černou mikinu. Hmmm..., kdybych byl někdo jiný a koukl se na mě, asi bych se udělal jen z pohledu na můj zadeček krásně rýsovaný pod úzkou černou látkou. Po mém egoisticky sebevědomým proslovu sám se sebou jsem se vydal dolů do kuchyně, kde jsem si jako každý den zal jablko, rychle ho zhltal a vydal se se obout. Poté jsem se s bundou v ruce vydal do sirotčince. Po cestě jsem se nehorázně loudal, jelikož nervozita užírajíc mě zevnitř, protestovala o mé dnešní akci. Došel jsem dovnitř a vydal se temnou chodbou směrem ke schodům. Pomalu jsem vyšel všech osm schodů a došel ke dveřím od Yoongiho pokoje. Nádech, výdech. Zaťukal jsem na dveře a po pár sekundách vešel. Yoongi ležel v posteli zachumlaný v dece a spokojeně spinkal. Nechtělo se mi ho budit, tak jako vždy, ale dnes byl důležitý den a já vše musel stihnout. 
"Yoongi? Zlatíčko, vstávej."  Jemně jsem ho hladil po zádech. On se jen s mručením zavrtěl a spal dál. Potichu jsem se zasmál a zopakoval svůj čin, ale tentokrát jsem ho líbl i na tvář. Yoongi se pousmál, ale dál předstíral, že spal a to se mi vůbec nelíbilo. Než se stačil vzpamatovat, ležel podemnou a já ho lechtal. 
"Dobrý, dobrý. Jsem vzhůru!" Smál se Yoongi jeho zvonivým smíchem. Na chvíli jsem přestal, aby se Yoongi mohl nadechnout. 
"Ok, takže já půjdu dolů a ty se mezitím oblékneš. Až budeš hotový, přijdeš dolů a my se spolu půjdeme někam projít. " Pohladil jsem ho po tváři a políbil ho na rty. Yoongi zčervenal a odkýval mi to. Vydal jsem se dolů. Sedl jsem si na dřevěnou nepohodlnou židli na chodbě u dveří a napsal -------, jestli je všechno připravené. Po pěti minutách napsal, že za chvíli vyjíždí a že mi přeje hodně štěstí. Pousmál jsem se do telefonu, načež jsem ho zastrčil zpátky do kapsy. Po deseti minutách přilétl Yoongi v černých úzkých džínách, červeném tričku, které mu náramně slušelo a černé mikině. Nemohl jsem se na něj vynadívat. A jestli jsem říkal, že z mého zadečku bych se udělal, tak teď jsem byl snad v ráji. Sakra Yoongi, ty mě doopravdy chceš svést. Yoongi ke mě přiťapkal a postavil se naproti mě. Musel jsem si na ten zadeček sáhnout a tak jsem si ho vyhodil okolo pasu a chytil ho za něj. OMG! Jestli jsem se ještě neudělal, tak jsem hetero.
"Vypadáš nádherně." Šeptl jsem mu do ouška a poté ho jemně skousl. Je to jeho slabé místo a jelikož jsem to já, musel jsem ho pořád využívat. Yoongi se zachvěl a přitiskl se ke mně blíž. Já jsem ho pomalu pustil na nohy. 
"Pojď." Vzal jsem jeho ruku do té své a vydal jsem se ven ze sirotčince.
"Kampak jdeme Tae?" Culil se Yoongi a houpal naše spojené ruce v hluchém rytmu hudby. 
"Na snídani." Pozoroval jsem profil jeho tváře, který se díval před nás. Poté jsem svůj pohled stočil zpět na cestu. Dovedl jsem ho do menší kavárny, kterou jsem měl strašně moc rád. Posadili jsme se poblíž dveřím, protože jinde nebylo volno. Oba jsme si dali kus čokoládového dortu a k tomu cappuccino. Já dojedl první a tak jsem poté jen popíjel a sledoval jsem ho. 
"Yoongi? Máš něco tady." Natáhl jsem k němu ruku a setřel mu z ďolíčku kousek čokolády. Yoongi celý zčervenal a sklopil pohled k sobě do talíře. Když po pěti minutách dojedl, začal upíjet ze svého hrníčku. Já ho jen s úsměvem pozoroval. Po tom co dopil jsem zaplatil. Oba jsme se oblékli do bund a vydali se z kavárny do parku. Yoongi měl své ruce obmotané okolo té mé, a byl ke mě přitisklý. Prošli jsme parkem k lesíku a ten po cestičce prošli. Byla sice zima, ale i tak byla ta příroda krásná. Dorazili jsme na louku za lesem. Tam byla rozprostřená deka na betonovém plácku, na kterém dříve stával sloup elektrického napětí, ale poté co před 5 lety při vichřici spadl, ho už nikdo nepostavil znova. Na dece byla postavená porcelánová větší konvička a dva hrníčky, poté mísa s sušenkami a vázička. Yoongi ke mě střelil pohledem a když jsem mu naznačil, aby šel. Rozešel se k dece. Mě mezitím někdo poklepal na rameno. Pootočil jsem se. 
"Fakt díky -----." Pousmál jsem se a převzal si od něj jedu rudou růži. Jen pokýval a rychle zmizel, aby si ho když tak náhodou Yoongi nevšiml. Po jeho odchodu jsem se vydal za Yoongim. Ten si právě sedal na deku. 
"Ehm." Odkašlal jsem si. Yoongi se na mě otočil. 
"Yoongi, jsi to nekrásnější a nejdokonalejší co mě kdy potkalo a proto si tak moc vážím toho, že jsi se rozhodl strávit dnešek se mnou. Chtěl bych ti za to moc poděkovat." Usmál jsem se na něj a podal mu tu růži. Yoongimu se zaleskli oči.
"Děkuju Tae." Krásně se na mě usmíval. Já položil růži do vázy a poté ho políbil. Měl sice studené rty, ale jejich sladká chuť tam přetrvávala. Posadil jsem se k němu a nalil nám do hrníčků horko čokoládu. 
"Na tebe Yoongi." Usmál jsem se na něj a trochu upil. Yoongiho už tak moc červené tvářičky zimou ještě víc zčervenaly a jeho pohled byl zabodnutý do hrníčku, ze kterého právě upíjel. Neudržel jsem se a musel ho znova políbit. Jeho rty chutnaly po čokoládě, kterou jsem tak moc miloval. Musel jsem ho líbat víc a víc, abych se alespoň na dalších pár minut nabažil. Seděli jsme tak asi tak dvě hodinky, načež jsme se zvedli s tím, že je nám zima a vydali jsme se posadit na hřiště. Yoongi se posadil na houpačku a já ho začal líbat. Oba jsme tam spolu dělali strašně dlouho blbosti. Přišlo mi to sice jenom jako pár minut, ale když mi zapípal mobil s tím, jestli už jsme po obědě, tak jsem zjistil, že jsme lehce ve skluzu. Vzal jsem Yoongiho za ruku a s tím, že musí mít určitě hlad, jsme se vydali do restaurace, ve které jsme byli na našem prvním společném obědo-rande. Usadili jsme se ke stejnému stolu a objednali si to co minule. Jelikož bylo již 16:00 a já měl oběd naplánován na 13:00, musel jsem něco přeložit. Pizzu nám donesli asi po 10 minutách. Ani si nedokážete představit Yoongiho pohled, když uviděl tu pizzu ve tvaru srdce. Až teď jsem si začal uvědomovat, jak mě dokáže neuvěřitelně obšťastnit Yoongiho štěstí. Oba jsme se pustili s chutí do pizzi. Po obědě, na kterém jsme byly až do 17:30, jsme se vydali znovu do parku k jezírku. Držel jsem Yoongiho okolo pasu a tiskl si ho k sobě. Došli jsme tam a  já dotáhl Yoongiho k jediné loďce, která měla vevnitř černou kytaru. Posadili jsme se s Yoongim do loďky a já nás pádly odstrčil od břehu. Poté jsem je položil do loďky a místo toho si vzal kytaru.
"Víš Yoongi, už od první chvíle kdy jsem tě spatřil jsem věděl, že jsi někdo vyjímečný, že jsi jedinečný , a že tě nikdy nebudu chtít dobrovolně opustit. Na 14 letého chlapce jsi myslel úplně jinak než tvoji vrstevníci. Byl jsi vyspělejší, ale při tom tak nesmělý a nevinný. Nikdy jsem nedokázal pochopit, jak si v tomhle zlém světě mohl zůstat tak neposkvrněný. Doslova mě to na tobě uchvacuje." Lehce jsem bříšky prstů přejel po strunách kytary. Yoongi napjatě vyčkával co se stane dál. Musel jsem se nad tím usmát. Začal jsem brnkat melodii mé oblíbené písničky a když jsem si předehru zahrál asi po třetí, abych se ujistil nad tonem strun, pokračoval jsem dál.