Dívka, která se bála vyjít ze stínů |1D FF|

1.

,,Veronico, pojď dolů!" ozval se te zdola matčin hlas. Otráveně jsem zvedla oči od písně, kterou jsem zrovna psala, a sešla po schodech dolů. Máme dost velký dům, díky bratrovi jsme si to mohli dovolit.
,,Co je mami?" zeptala jsem se bez pozdravu. ,,Notak, Veronico, nebuď na maminku drzá." okřikl mě otec.
Neměl mě moc rád. On měl svého synáčka Niallíčka a já pro něj byla jen přítěží.
Ignorovala jsem ho a opět se podívala na matku. Ta se usmála a povídá: ,,Dohodli jsme se s tvým tatínkem, že by ses měla usmířit se svým bratrem. Proto pojedeš do Londýna." Já jsem vyvalila oči a nadechla se k protestu, ale otec mě přerušil. ,,Žádné diskuze, mladá dámo, vše už je domluvené a zařízené. Niall souhlasil, že tě vezme k sobě, a Zayn, Harry, Louis i Liam se na tebe moc těší." ,,Na jak dlouho?" Už mi zabývalo jen trošku a vybuchla bych. ,,Dokud se mezi vámi vše neurovná." Zamračila jsem se. ,,Vždyť to může být do konce života!" ,,Cí, prosím, udělej to pro mě." Tohle bylo blbý. Cí je ze slova Veronica. Tak mi říkala jen moje nejlepší kámoška Gogo. Ona se samozřejmě nejmenuje Gogo, je to jen její přezdívka, ve skutečnosti se jmenuje Gabriela. Jenže když mi mamka řekne Cí, znamená to, že jde fakt do tuhýho. ,,Fajn." To bylo jediné slovo, které jsem ze sebe dostala. Mamka se znovu usmála a řekla: ,,Běž si sbalit věci, odjíždíš zítra dopoledne." Převrátila jsem oči v sloup a vyběhla nahoru. První, co jsem udělala, bylo zavolat Gabče. Na druhé zazvonění mi to zvedla. ,,Ahoj Cí, co potřebuješ?" zeptala se. ,,Svolej všechny. V deset ve skateparku. Musím vám něco říct." ,,Very, děje se něco?" ,,Jo. Promiň Gogo, ale řeknu vám všechno tam, jo?" ,,Dobře, zatím kočko." ,,Pa." špitla jsem a dala se do balení.
~¤~
Hotovo. Hodila jsem do tašky poslední nabíječku, hodila na sebe černé legíny, tričko, delší tmavě červenou mikinu, svázala si vlasy do uzlu, místo mobilu jsem si vzala jen dotykové hodinky, obula si kecky, vzala klíče a skate a letěla dolů. ,,Mami, jdu ven. Vrátím se do jedný, čau." křikla jsem jen a zabouchla dveře. Nasadila jsem si kapuci, stoupla na skate a rychle vyjela na smluvené místo.
Tam už všichni byli. Celá moje parta. Gogo, Luca, Alex, Jack, Nic i Hany. ,,Čaute, lidi." usmála jsem se na ně, načež mi odpověděli sborovým ,,čus". ,,Co jsi nám chtěla říct?" zeptala se Hany, a stiskla Lucovu ruku. Ušklíbla jsem se. Jo, chodili spolu už skoro dva roky, ale Luca jí nebyl zrovna věrný. Vždyť i mnou se nechal dostat do postele. Ale musím uznat, že byl fakt skvělej. Navíc jsem moc nechápala, co tu s námi Hany vlastně dělá. Nemyslím teď, myslím, proč je vůbec tady v partě, proč s náma dělá všechny věci...Neděláme nic nelegálního, pokud za nelegální nepovažujete chlast a cíga. Ona se všeho bojí, má o nás vždycky strašnej strach, do ničeho s náma nejde...
,,Důležitou věc. Dneska si to musíme pořádně užít, jasný?" Gogo se na mě podívala. ,,Cí, co se děje? Jsme před tví nejlepší přátelé." Povzdechla jsem si. ,,Dneska jsem tu naposled." vyřkla jsem, a kolem se ozvalo několik zalapání po dechu. ,,Kam odjíždíš?" Alex se vzpamatoval jako první. Zakřenila jsem se. ,,Za svým drahým bráškou." ,,Cože? Ty fakt dobrovolně jedeš za tím buzíkem?" ,,Nicu, sice ho nesnáším, ale pořád je to můj bratr, takže být tebou, neříkala bych mu buzík v mé přítomnosti." zarazila jsem ho. ,,Kurva, Ver, na co si to hraješ? Seš sjetá nebo co? Sama o nich všech říkáš, že to jsou buzeranti. Proč tam jedeš?" Smutně jsem se na Jacka podívala. ,,Mamka mě o to požádala." A všichni pochopili. Věděli, jak moc mi na mamce záleží. ,,Takže...všechno končí?" zeptal se Luca. Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne...já končím. Vy ne." Ale oni se všichni smutně usmáli. ,,Bez tebe to nebude mít smysl, kočko." řekl Lex a obejmul mě, Gogo se hned přidala, pak Luca, Nic, a nakonec i Honey. ,,Lidi, no tak, to stačí. Přece náš poslední společnej večer nestrávíme loučením!"
Tohle byla ta nejlepší noc, jakou jsem kdy zažila. Domů jsem se nakonec dostala až v půl čtvrtý ráno. Ještě že už mám sbaleno.
~¤~
,,VERONICO HORANOVÁ, CO DĚLÁŠ V TÉ POSTELI? ZA HODINU TI LETÍ LETADLO!!" Hlas mé matky mě probral mnohem lépe, než třeba kýbl ledové vody. Okamžitě jsem vyskočila z postele a letěla do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Totálně rozcuchné vlasy, kruhy pod očima...Vzala jsem hřeben, kulmu, a upravila si vlasy, namalovala se a udělala si vysoký culík. Vrátila jsem se do pokoje, rychle si oblékla černé džíny s dírami na kolenou, červenou podprsenku, bílé tílko, kolem pasu červeno černou košily, obula si červené conversky, popadla kufr a cestovní tašku a pádila dolů. Tam už čekala snídaně. Vzala jsem si jeden toust, zbytek jsem dala do krabičky a následně do příruční tašky, vypila čaj a v dalším momentě nasedala do tátova auta. ,,No konečně, Morybel, kde jsi?" ,,Tady." zabručela jsem a chystala se připoutat, když mi ještě něco došlo. ,,Počkej!" vykřikla jsem na poslední chvíli a vyřítila se z auta. Zapomněla jsem skate. Bez něj nikam. Otec jen zakroutil hlavou a vyjel směr letiště.

Když jsem se rozloučila s rodiči, přišli na řadu kamarádi. Dorazili všichni, teda kromě Honey, ale tu skoro nepočítám, že se prý musela učit.
Poslední společná fotka, poslední obětí, poslední zamávání a letadlo se vzneslo i se mnou do oblak
~¤~
Taxikář si mě nedůvěřivě přeměnil. ,,Vážně tam jedu." ujistila jsem ho, a nasedla do auta. Zatímco jsme projížděli ulicemi Londýna, v hlavě jsem měla hrozný zmatek. Na jednu stranu se mi už teď stýská po kamarádech, a navíc představa, s kým budu muset bydlet v domě...brrr, ale na druhou stranu by to nemuselo být tak hrozné. Střední už jsem dostudovala, na mou vysněnou vejšku mě nevzali, takže teď mám prakticky volno, můžu si dělat, co chci, nemusím se ohlížet na rodiče, a co je hlavní, konečně můžu udělat bratrovi ze života pořádné peklo, aniž bych měla dospělé stále za zadkem. Usmála jsem se, a dobrá nálada mi vydržela, dokud jsme nedojeli k velké bílé vile. Vystoupila jsem z auta, a tam stáli oni. V kompletní sestavě...