Dívka, která se bála vyjít ze stínů |1D FF|

2.

...One Direction. Pozorně jsem si k prohlédla. Jistě že jsem je znala. Ostatně jako každý...Ale teď zblízka jsem musela uznat, že jsou celkem hezcí. I můj bratr zkrásněl, ale to já taky. Nahodila jsem sexy úsměv a řekla: ,,Nazdar, jsem Verča, a vy?" Překvapeně se na sebe podívali(musím zjistit, co jim o mě Niall napovídal), ale bratr se jen ušklíbl. ,,Nedělej blbou, dobře je všechny znáš." ,,Jistě, ale komu se poštěstí podat ruku všem členům 1D?" Sladce jsem se usmála a natáhla pred sebe ruku. První se vzpamatoval ten v tom pruhovaném tričku. ,,Ahoj, jsem Louis." mile se usmál a mou ruku stiskl. ,,Těší mě, Loui, já jsem Veronica, ale né že mi tak budeš říkat!" pohrozila jsem mu se smíchem. Líbil se mi, byl takový sympatický. Jenže ten další už takový nebyl. Při zmínce mého jména se rozesmál. ,,Co je?" ,,Říkáš to, jak kdyby to bylo kdoví jak úžasné jméno. Dobrý den, já jsem princezna nafrněná Veronica." řekl pisklavým hlasem, načež se všichni rozesmáli. Já se taky usmála a on znejistěl. ,,Tak poslouchej, ty pane dokonalý s květákem na hlavě, jestli si budeš ještě jednou dělat srandu z mého jména, utrhnu ti koule, že ani nestihneš mrknout, a podle zvěstí, co o tobě kolují...No určitě by mnoho levných děvek a prostitutek přišlo o pěknou část výplaty." mrkla jsem na něj, a vzala do ruky obří kufr, tašku a skate a vydala se k nim. ,,Teď když dovolíte, princezna by si ráda po letu odpočinula." Louis pochopil a vedl mě do domu. Ukázal nad schody a řekl: ,,Čtvrté dveře vlevo, vybal si, nějak si zařiď pokoj podle sebe, jak budeš chtít a přijď na večeři." kývla jsem a vydala se nahoru. ,,Vážně jak budu chtít?" ,,Jojo. Mimochodem-" zarazil mě- ,,Mě se tvoje jméno líbí." ,,Díky." začervenala jsem se a otevřela dveře svého pokoje. Trošku mě překvapilo, jak to tu vypadalo. Jako na nějakém internátě. Jedno velké okno s parapetem, postel, psací stůl a židle, dvě skříně, knihovna, bílé stěny...Hrůza. Dala jsem kufr do rohu, otevřela ho, sundala jsem si oblečení, které jsem měla na sobě, vzala si černé minikraťasy, dlouhé černé tričko a vytáhla z kufru všechny spreje. Vzala jsem si k ruce červenou, černou, bílou, zářivě tyrkysovou a stříbrnou. Když jsem dokončila svou práci na stěně se skvělo velké rudé, v půlce zlomené srdce se stříbrnou svatozáří a tyrkysovo-bílými křídly. Usmála jsem se. První část hotová. Vrátila jsem spreje tam, kde byly, a opatrně z kufru vytáhla tři velké srolované papíry. Byly to takové koláže z našich společných fotek. Všichni mí kamarádi se na mě usmívali, a mě došlo, jak moc už mi chybí. Zatímco jsem ty papíry lepila nad postel, naproti ní a nad psací stůl, tváře mi smáčely horké slzy, a nepřestaly téct, ani když jsem všechny svoje knihy dávala do knihovny, a tužky a papíry rovnala na stůl. Nakonec jsem si ještě zvládla vybalit oblečení do skříně a strčit kufr pod postel, než jsem se zhroutila na koberec uprostřed pokoje. Stočila jsem se do klubíčka a nechala vzlyky, aby otřásaly mým tělem.
~¤~
,,Ehm, Veru, vstávej, je večeře." Probudilo mě, když mi někdo zatřásl ramenem. Otevřela jsem oči a podívala se do těch Louisových. ,,Jak jsem se ocitla v posteli?" zeptala jsem se, protože poslední, co jsem si pamatovala, bylo, jak jsem se zhroutila na koberec uprostřed pokoje. ,,No, chtěl jsem se jít podívat, jestli jsi v poho, a našel jsem tě, jak ležíš na koberci. Tak jsem tě přenesl sem. Ty jsi brečela?" zeptal se zase on, když si všiml mých napuchlých rudých očí. Zakývala jsem hlavou. ,,Co se stalo?" Pohledem jsem mu pokynula, aby se pořádně rozhlédl po pokoji. On to udělal, a zastavil se nad kolážemi. ,,To jsou tvoji kamarádi?" ,,Jo. Tohle je moje nejlepší kamarádka Gogo, totiž Gabriela," ukázala jsem na ni. ,,Tohle je hned po ní nejlepší kamarád Lex, Alex. Tohle je Jack, tohle Nic, tohle Luca a jeho holka Honey, vlastním jménem Hanka nebo Hany." Ukazovala jsem postupně na všechny, a usmívala se při tom. Louis se taky usmál a vstal. ,,Tak já půjdu. Jestli se chceš nějak převlíknout, nebo tak...prostě potom přijď. Je ta večeře." ,,Dobře." kývla jsem, jakože rozumím, a on odešel. Já jsem přešla ke skříni, vytáhla z ní černobíle pruhované nasrávačky, bílé úplé tílko a černou crop top mikinu, vlasy jsem nechala volně rozpuštěné, na obličej jsem si rychle nanesla korektor, aby nebylo poznat že jsem brečela, a vydala jsem se dolů. Před dveřmi do jídelny jsem se zarazila. Přitiskla jsem ucho na dveře a zaposlouchala se. ,,-si prdel? To nemůžeš myslet vážně! I když ji nesnáším, není to žádná kurva do postele na jednu noc!" ozýval se Niallův naštvaný hlas. To by ses divil, chlapečku, pomyslela jsem si. ,,Ale notak, Nialle, jenom si ji vyzkouším, jestli je fakt taková tvrďačka, jak se na první pohled zdá." Tohle řekl Harry. No jistě, kdo jiný, že? ,,Tak hele, sázka. Když mi do měsíce nepodlehne, tak..." Do toho se jim vložil Zayn. ,,Tak budeš muset další dva měsíce vydržet bez jakýhokoli sexu. A když podlehne, Niall nebude moct dva měsíce jíst maso, šunky, salámy, párky a vejce, sýry, mléko...prostě bude muset jíst jen veganskou stravu. Berete?" ,,Platí." ozvalo se dvakrát. Ušklíbla jsem se. Tohle bude zajímavé. Těš se, Harry Stylesi, uvidíme, kdo komu podlehne. Otevřela jsem dveře a s úsměvem došla ke stolu. ,,Ale, ale, princezna se uráčila poctít nás svou přítomností?" ošklíbal se hned Harry. ,,Mám hlad." odpověděla jsem. ,,Nojo, vždyť jsi vlastně Horanová." rozesmál se Liam a podal mi talíř s několika kousky pizzy. ,,Díky." mrkla jsem na něj, a pustila se do jídla. Louis mezitím pustil televizi. Zrovna běžel nějaký rozhovor s těma pakama, který seděj se mnou v obýváku. ,,Nialle, prý za vámi přijede vaše sestra, je to tak?" ptala se zrovna moderátorka, a já vykulila oči. Co to má být? ,,Ano, je to tak. Kluci už se na ni těší." kývnul bratr. ,,A vy ne?" ,,Víte, my jsme spolu nikdy neměli moc dobrý vztah. Proto sem jede, mamka si přeje, abychom se udobřili. Já proti tomu zásadně nic nemám, možná se změnila a třeba konečně dospěla...Určitě to bude zajímavé, a abych řekl pravdu, myslím, že i vzrušující. Nakonec ji možná uvidím rád."...