Dívka, která se bála vyjít ze stínů |1D FF|

4.

,,VERONICO HORANOVÁ!!! JAK SI TO PREDSTAVUJEŠ?!! VÍŠ VŮBEC, KOLIK JE HODIN??!!!" řval na mě Niall, očividně naštvaný. Já se jen lhostejně koukal na hodinky a odpověděla. ,,Za čtyři minuty čtvrt na jednu." usmála jsem se. ,,Ty krávo, myslíš, že si teď můžeš dělat co chceš?!" Zamračila jsem se. ,,Za prvé, neříkej mi krávo, a za druhé, už jsem dospělá, zlato. Můžu si dělat, co bydu chtít!" zaječela jsem nakonec, vztekle zkopla boty a šla do kuchyně. Tak seděli ti ostatní. ,,Ver, kde jsi byla?" vykřikl Louis. Protočila jsem oči. ,,Venku, Loui. Neboj se o mě, na tyhle toulky jsem zvyklá. V Mullingaru, když jsem byla s partou ve skateparku nebo jsme si udělali jen takovou jízdu po hospodách a barech, vracela jsem se domů kolem čtvrtý ráno." mrkla jsem na něj, ale ozval se Liam. ,,Nico, vážně by ses neměla takhle toulat. Tohle není Mullingar. Tohle je Londýn-" ,,No nekecej! Já myslela, že jsem v New Yorku!" vykřikla jsem a rozesmála se. Zayn se taky rozesmál. ,,Kluci, vzdejte to! Ona vás stejně nikdy nebude poslouchat." řehnil se, a svalil se na gauč. ,,Přesně tak, kluci, vzdejte to. Tady pan nagelovanej kokot má pravdu." Smála jsem se taky, a nakonec se rozesmáli všichni vyjma Nialla, protože na Zaynův výraz se nedalo koukat s kamennou tváří. Teda aspoň nám ne. Bratr jen zavrtěl hlavou, vyndal z ledničky kýbl zmrzliny a odešel nahoru do pokoje. ,,Nechcete si pustit nějakej film?" zeptala jsem se pak kluků, kteří nadšeně souhlasili, teda až na Liama, který prohlašoval, že bychom měli jít spát. Nekonec ale přece jen svolil. Všichni jsme si sedli na gauč a vybírali jsme film. Nakonec jsme se rozhodovali mezi Toy story, Noční můrou z Elm street, Prci prci prcičky a Sebevražedným oddílem. To první chtěl Liam, horor Louis, tu sprostou blbost Harry a to poslední já. Nakonec jsem si, ostatně jako vždy, vydupala svoje, takže jsme se s mísou popcornu a několika skleničkami vodky s džusem koukali na Sebevražedný oddíl.
Když film skončil, bylo něco kolem třetí ráno. ,,Tak jo, děcka, spát." řekl Liam, zvedl se a zamířil do koupelny, ale já ho na poslední chvíli předběhla. Když jsem vyšla ven, tak tam nestál, ale zezdola se ozýval smích. Rozeznala jsem všech pět hlasů, takže Niall musel být už dole. Taky že ano, dveře jeho pokoje byly dokořán. Já za sebou zavřela dveře toho svého a bez převléknutí spadla na postel, kde jsem v mžiku usnula.
~¤~
,,Nico, dělej, vstávej, musíme na jeden rozhovor!" budil mě Liam, a hned toho nechal, když jsem ho pretáhla mikinou po hlavě. V noci mi bylo vedro, tak jsem si ji sundala, takže jsem teď byla jen ve sportovní podprsence a kalhotkách. ,,Dobře, já mizím, ale hni sebou. Za půl hodiny musíme vyjíždět." A odešel. Já se tedy vyhrabala z postele, natáhla si kraťasy a šla dolů.
,,Wow!" ozvalo se třikrát, od Zayna, Louise a Harryho. Liam měl plnou pusu, ale vysel na mě pohledem, a rozhodně to nebyly oči, kam se koukal. Jediný bratr se mračil a snažil se koukat kamkoli jinam než na mě, ale příliš se mu to nedařilo. ,,Byl  někdo tak hodný a udělal mi snídani?" zeptala jsem se. Louis se zvedl a šel do kuchyně, odkud se za někomu vteřin vrátil s talířem plným palačinek, který mi následně podal. ,,Díky." Usmál se a šel si zase sednout. Dala jsem se do jídla a za chvíli byl talíř prázdný. ,,Heeej, to nebylo jen pro tebe!" vykřikl Harry. ,,Smůla. To víš, geny." zakřenila jsem se a utekla nahoru. Dala jsem si rychlou sprchu, namalovala se, nakulmovala si vlasy, a následně si udělala vysoký culík a presla ke skříni. Nakonec jsem si na sebe vzala bílé džíny, tmavě červené tílko, světle šedý dlouhý svetřík, vysoké conversky v barvě jako tílko a celé to doplnila červenou škraboškou. Ano, mám je ve všech barvách. Dala mi je Gogo, když jsme se na letišti loučili. A nehodlám jít do televize nebo na jakoukoli jinou veřejnou akcí bez ní. Popadla jsem bílou kabelku, naházela do ní mobil, sluchátka a peněženku a šla dolů. Nakonec se čekalo ještě na Zayna, který se asi půl roku česal.
,,Veru, proč máš tu škrabošku?" zaptal se po chvíli ticha v Liamově autě Louis. Já se na něj usmála a řekla: ,,Nechci, aby všichni věděli, jak vypadám. Normálně třeba do obchoďáku nebo tak ji nosit nebudu, a budu mít klid. Doufám." dodala jsem a všimla si, že se Loui usmívá. Za tu chvíli, co tu jsem, jsem si ho docela oblíbila.
To už jsme ale dojeli ke studiu, u jehož vchodu byly davy fanynek. A jéje. Vystoupila jsem jako poslední. Kolem se ozval snad ještě větší křik, než předtím. Jenže většina toho kroku byly nadávky na mou osobu. Že jsem kráva, píča, nicka, děvka...Mohla bych pokračovat ještě tak dvě hodiny. Těsně před vchodem si přede mě stoupla nějaká holka. ,,Uhni!" křikla jsem na ni, ale ona se jen usmála a vrazila mi facku. Chytla jsem se za tvář, odstrčila ji a utíkala dovnitř. Tam už na mě všichni čekali. ,,Kde jsi byla?!" zařval na mě Niall, ale pak si všimnul slz v mých očích a ruky, kterou jsem se držela za tvář, a jeho pohled rázem změkl. ,,Co se stalo?" zeptal se už mírněji. Já si posunula masku, takže byl jasně vidět otisk ruky té holky, co mě praštila. Všichni zalapali po dechu. ,,To ti udělala nějaká fanynka?" odvážil se promluvit Zayn. ,,Jo. Vidíte? Přesně proto jsem sem nechtěla jet. Ne proto, že nenávidím Nialla, což je taky pravda, ale kvůli těmhle holkám. Už nikdy v životě nebudu mít klid." fňukla jsem a utřela slzu, která mi stekla po tváři, nebo spíš po masce...
____________________________________
Tak...další kapitola je na světě. No, co dodat, doufám že se líbí a že ho budete číst dál. Zatím, ahoj...