Reflection [Yuri!!! on Ice CZ FF]

~ ● 2 ● ~

~ Zdravím vás u další části mé fan fikce, doufám, že si ji užijete! :3 ~

O 1 rok později...

,,Uhm... chtěl by jsem, aby jsi tohle viděla..." zamumlal jsem nejistě a položil své brýle do dlaní Yuko-san, mé kamarádky z dětství. Hned první den po tom, co jsem se vrátil domů do Hasetsu, jsem prostě musel navštívit místní Ledový zámek, který patřil jí a její rodině. 

,,Cvičil jsem to od doby, co soutěže skončily." dodal jsem s pohledem sklopeným k zemi, potom jsem své oříškově hnědé oči upřel na Yuko-san.

,,Prosím, podívej se." požádal jsem a bez dalšího slova dobruslil doprostřed ledové plochy. Bez sebemenšího zaváhání jsem se postavil do počáteční pozice onoho programu, který jsem si neustálým opakováním zaryl do morku kostí. 

Vyčkával jsem začátek skladby, na které byla celá tato sestava založená. První tóny se rozezněly a mně se automaticky vybavily všechny pohyby, celá prezence a všechny skoky, jenž tento program obsahoval. 

Viděl jsem. Viděl jsem ho ve své mysli a dokázal se vcítit do jeho pohybů, pohybů Victora Nikiforova. Měl jsem pocit, že každý sebemenší pohyb, který jsem udělal, byl naprosto přirozený. Jakoby celý ten program obsahoval svůj vlastní příběh a já ho pomocí krasobruslení sděloval všem přihlížejícím. 

Nemusel jsem vůbec váhat nebo přemýšlet, co udělat dál. Všechno to bylo čisté, plynulé, elegantní a dokonale to na sebe navazovalo. 

Ani jsem si neuvědomil, když hudba skončila a já zůstal ve finální pozici s rukama kolem krku a hlavou pozdviženou ke stropu haly. Byl jsem značně udýchaný a celý roztřesený, přece jenom jsem nebruslil už docela dlouho. 

Hrklo ve mně, když jsem ze strany Yuko-san zaslechl přidušený vzlyk. S vyděšeným pohledem jsem k ní natočil hlavu a nechápavě po ní přejížděl pohledem. Co se stalo? Udělal jsem něco špatně? 

,,To bylo úžasné! Perfektní kopie Victora! Úžasné!" vyhrkla nadšeně a v očích se jí leskly slzy štěstí. 

,,Myslela jsem si, že budeš v depresi, nebo něco na ten způsob..." podivila se. Uvolnil jsem své tělo a lehce se pousmál.

,,Byl jsem. Ale potom mě to unavilo a začal jsem přemýšlet... Chtěl jsem získat zpět svojí lásku ke krasobruslení. Myslel jsem si, že si vzpomenu na to, jaké to bylo s tebou kopírovat Victora." přiznal jsem se s lehkým ruměncem na tváři. Jakmile jsem to dořekl, zpoza mantinelu na mě vykoukly tři páry zvědavých dětských očí.

,,Axel, Lutz a Loop! Nevyrostly od doby, kdy jsi je viděl naposledy?" optala se mě se zářivým úsměvem Yuko. V mysli se mi okamžitě vybavila vzpomínka na její tři dcery, které po ní zdědily lásku ke krasobruslení. 

,,Jo..." vymáčkl jsem ze sebe trochu zaraženě a znejistěl pod zamyšlenými výrazy dívek. 

,,Yuri, ty jsi přibral! Vážně končíš? Měl jsi někdy holku?" spustily jedna přes druhou příval otázek a oznámení, která nemusela být vyslovována nahlas.

,,Hej! Promiň, moje děvčata jsou tak neodbytná!" omlouvala se uspěchaně Yuko-san, zatímco jsem se já snažil srovnat s tím, co dívky řekly. Nebyl jsem zrovna dvakrát sebevědomý a sebejistý.