Můj drahý...
nehněvám se na Tebe,
že jsi mi mé srdce vzal
a do očí mi přitom lhal.
Proč klameš dívku jež nepoznala svět,
proč ničíš mladý stromek a jeho nežný květ?
Proč neřekl jsi hned, že me chceš oklamat,
ja teď nemusela plakat.
Už nebudu Ti v cestě stát,
když chceš jinou milovat.
Ale až budeš té druhé lásku slibovat,
vzpomeň si, že je tu ještě někdo,
kdo nepřestal Tě milovat.
Už nemám naději,
můj sen se rozplynul v závěji.
Slzy utíram, květy vadnou a já říkám Sbohem...
