Tys odešel a s Tebou odešlo i mé štěstí.
Tys odešel a nechal mě stát na rozcestí.
Teď neprší a já mám přesto oči plné deště.
Proč stojím tu a ohlížím se ještě?
My dva si přeci nebudeme lhát,
já dávno vím, že jinou máš už rád.
Prší a celý svět pláče,
já dávno jak zmoklé ptáče pláču s ním.
Pro Tebe, já vím.
Kdosi mi řekl:
"Neplač až se Tvé štěstí rozbije na střepy,
neplač a zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí..."
