Z pohledu Martina..
Pořád kolem mě chodil a začal říkat...
Vadim:Asi ti něco připomíná jméno Kačka!!
Já:"No ano a kdo jste!!!!Pusťte mě prosiim!!
Vadim:Ale,ale pánovy se zachtělo jít pryč...
Poté mi šel ze zádu k mýmu uchu...a dopověděl..
Vadim:"Ale ty nikam nikdy nepuješ.!a shniješ tady!!Do tvý ubohý smri!!
Začal jsem brečet...Ucítil jsem bolestivé bodnutí do ruky a začal jsem pomalu usínat,ale přinuceně zhřejmě tou injekcí.Poslední co jsem uslyšel bylo klapnutí dveří..
Z pohledu Vadima...
Odešel jsem. Ze sklepení..A šel nahoru..A řekl jsem si,že zítra půjdu za Kačkou..
Z pohledu Kačky...
Probudila jsem se v mé posteli..
Řekla jsem si ...kde to jsem..Vždyť jsem ještě včéra byla u Petra.....Na malou chvilku jsem si myslela,že nic z toho co se v poslední době stalo se nestalo..A tak jsem vstala a seběhla dolu..Tam byl táta..
Táta:"Ahoj..včéra mi volaly z nemocnice žes tam usla tak jsem tě přivezl..A moc mě to mrzí co se stalo...
Jen jsem na něj pohrdavě koukla..
Já:"Jojo..a jak to s nim vypadá?'
Táta:"No když jsem přišel tak.zvracel krev aaa nebylo to moc dobrý...A chci aby ses připravila na to nejhorší..
Nevěděla jsem co říct.Byla jsem na něj naštvaná..Ale neměla jsem chuť se hádat...
Crrrcrrrrr
Nikdo zvonil a tak jsem šla otevřít...
Já:"Doobrý den?.co tady děláte..
Stál tam taťka a mamka od Martina..
Rodiče:"Přišli jsme za Martinem ..
Já:"Ale Martin.Měl jet za váma se omluvit..
Rodiče!,:" Nee Martin nepřijel...
Já:"Co to není možný..
Skusila jsem mu zavolat..Ale nic má ho vyplej..Pozvala jsem jeho rodiče dovnitř a společně jsme zavolali policii.Sepsali papíry...Nakonec jsme roznesli papíry s fotkou Martina po městě a naším tel číslem.Nastal podvečer a Martina rodiče odjeli a já se rozhodla,že půjdu za Peťou...
V nemocnici..
Šla jsem chodbou do pokoje,kde by měl být Petr.Ale nebyl..Byl tam prázdný pokoj..A koukla jsem se na cedulku napravo pokoje..Byl tam přeškrtlý nápis Petr Jecha..Tak kde byl!? Postel byla povlečená do bíla a jinak byl úplně prázdný..Začalo mi bušet srdce..Zničeho nic jse mi zamotala hlava.A upadla jsem..Slyšela jsem plno zvuku..A řekla jsem si,že už toho mám dost a nejraději bych vše hodila za hlavu a umřela..!Vše se mi promítalo.!Celý můj život..Ano to je skoro všude a já tomu nevěřila..Dokud jsem to nezažila.!Viděla jsem Mamku,tátu,Péťu,Martina a všechny ostatní..Poslední co jsem si pamatovala byly obrysy mnoha tváří mých známých..A řekla jsem si ...Zbohem živote!Ráda jsem tě poznala!......
