Love Marwex [MarweX ff]

Chci ti něco říct....

Pohled Sim:
V půl sedmé mě probudil otravný zvuk budíku.Byl víkend a já sem zvyklá stávat brzo,takže vstát nebyl žádný problém.Šla jsem si opláchnout obličej a vyčistit zuby.Hlad jsem neměla,tak sem si ještě lehla do postele a zapla mobil."Co?!9 zpráv od Marka?,doufám že se nic nestalo "zaznělo mi v hlavě.Zprávy se otevřela ale ten kulišák si ze mě dělal srandu.
M: Dobré
ráno
krásko.
Doufám
že
se
zase
uvidíme
😍

Začala jsem se trochu červenat.Markovi jsem s láskou odepsala a šla se nasnídat.Jelikož byla sobota ,neměla jsem moc věcí na starost a tak jsem si připravila věci do školy a nachystala učení z čeho budeme psát,abych se to v neděli naučila.
Pohled Marka:
Večer jsem napsal Sim,i když sem věděl že už dávno spí. Ráno jsem se probudil celkem brzo.Sim si zprávu ještě nepřečetla. Pořád sem na ni musel myslet.Nebyl jsem si vůbec jisty jestli ke mě něco cítí."Co když ta pusa nic neznamenala ?!" pořád se mi ozývalo v hlavě.Přestal jsem na to myslet a šel si udělat snídani.Dojedeno sem měl do 10 minut a tak sem vyběhl do pokoje,abych zjistil,jestli mi Sim odpověděla.
S: Děkuji za zlepšení rána Marku ❤určitě se uvidíme,vždyť jsme kamarádi.


Ze zprávy na mě svítílo jedno jediné slovo...KAMARÁDI. Začalo mi rychle bušit srdce.Měl jsem strach,že mě nechá a budeme jen kamarádi.Je problém,že k Sim bohužel cítím něco víc než kamarádství."Musím ji to říct" říkal mi můj vnitřní hlas.Měl jsem sice obavy ale musel sem to udělat.Napsal jsem Sim jednoduchou zprávu "Přijď v 11 na náměstí,potrebuju ti něco říct " zprávu jsem odeslal a šel si připravit věci.
Pohled Sim:
Po 15 minutách mi přišla zpráva od Marka,ať přijdu v 11 na náměstí.Měla jsem strach ,co mi chce říct.Tak jsem si připravila co si vezmu a šla se vysprchovat.Bylo 10:45 a já vycházela z domu.V dáli jsem už viděla Marka jak na mě už čeká.
Pohled Marka:
Už jsem si zahlédl...mel jsem strašný strach,co se stane.Zamával jsem na ni a ona mi zamávání opětovala.Smála se,ale cítil jsem něco špatného."Ahoj Sim " řekl jsem. "Ahoj Marku,co tak nutného potřebuješ?" nejistě se zeptala."No víš,od našeho polibku ti potrebuju nutně něco říct " viděl jsem jak znervóznila."Achjo,je smutná" ozývalo se mi v hlavě."Říkej,jsem jedno velké ucho"."No,víš...Já k tobě cítím víc než kamarádství...já jsem se do tebe zamiloval.."udělal jsem takový úsměv z donucení. Sim začala nervózně mluvit "No víš,já tě ale .......

Tento díl bych chtěla věnovat Laura13211 .Doufám že se vám to líbi.Dala jsem si záležet.A ještě se chci omluvit za chyby nebo za čárky.Moc díky za podporu.Budu moc ráda,když mi zanechate hvězdičku,či sledování.Napište mi názor na tuto FF.