Believe me, it's true!! (yaoi)

Kapitola VIII.

Líbali jsme se takhle celkem dlouho, než jsme se začali s kabinkou přibližovat k zemi. Odtáhl jsem se od něj a jen jsme čekali, než budeme moct vystoupit. Vystoupili jsme. Nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem pořád na Gabriela jen tupě zíral a topil se v jeho pomněnkových očích. 

Když jsme vystoupili nemohl jsem si nevšimnout jak se mi furt dívá do očí ,,Emmmm... Aki? Musíš na mě takhle zírat?" zeptal jsem se ho s lehkým úšklebkem. Ale on se na mě pořád tak zamilovaně koukal. Né že by se mi to nelíbilo, ale už to bylo celkem divný.

Slyšel jsem, jak na mě mluví, ale nevnímal jsem to... Teda chvíli jsem to nevnímal. Až po celkem dlouhé chvíli mi došlo, jak na něj zírám. ,,Emmm... Jo? Co? Promiň... Chceš už jet domů??"zeptal jsem se ho, abych odvedl pozornost jinam. Rád bych u něj přespal. Nebo on u mě to je jedno jen bych chtěl být ještě s ním.,, Nebo by jsme teoreticky mohli ještě někam zajít." usmál jsem se na něj s nadějí.

,,Asi už bych jel radši domů, ale tam autem nezajedeš... Nemohl bych třeba u tebe dnes přespat?? Celkem se bojím co brácha bude dělat jak se vrátím."začal jsem se vymlouvat, aby si zase nemyslel, že na něj budu furt nalepený.

,,Přespat?!? Jo můžeš jasně že můžeš" řekl jsem s obrovským nadšením v hlase a objal ho. Byl jsem tak šťastný, že u mě chce přespat. ,,Miluju tě!" zašeptal jsem mu do ucha.

On mi zase řekl že mě miluje?? Emmm.... ,,Dobře..." počkat co jsem to řekl... Já jsem vážně na odpověděl dobře?! Gabrieli ty idiote!! Řval jsem na sebe v hlavě. Tohle musím napravit ,, teda chtěl jsem říct.... Taky tě miluju!"

Počkat on řekl dobře?! Vážně řekl dobře?!? A já tak doufal. Strašně se mi ulevilo když se 'opravil'.,,Ty jsi to řekl!!" objal jsem ho a pevně stiskl.,, Teď už tě nepustím."zašeptal jsem mu do ucha ze srandy. Vzal jsem ho do náručí. Ani nevím proč. A šel jsem pomalu k autu.

,,Em.... Aki?? Já umím chodit věřil by jsi tomu?" řekl jsem ze srandy a doufal, že mě pustí, ale vypadalo to, že se mu zrovna moc nechce mě pouštět. Jak mě tak nesl, jsem se začal lehce červenat. Aby to neviděl jsem si ruce obmotal kolem jeho krku, a hlavu mu zabořil do trika.

,,Vím, ale nepustím!"usmál jsem se na něj, když už jsme dorazili k autu. Nasedli jsme a já pronesl: ,, Tak tedy ke mě domů. Nebo spíš nejdříve k tobě ať si vezmeš nějaké věci ne? Ne že bych ti nechtěl půjčit moje věci, ale myslím, že do mého oblečení by ses vešel dvakrát"vypláznul jsem na něj jazyk.

,,Vždyť to nevadí ne?!? Jo a no dovol?!? jak mě vůbec můžeš takhle urazit?!? Já nejsem nízkej jenom ty jsi ze země obrů."začal jsem se chechtat a vypláznul jsem na něj jazyk. Po pár minutách cesty jsme už byli u Akiho domu. Vystoupili jsme z auta a šli přímo ke dveřím.

,,Jo a prosím tě.... Teď buď potichu spolubydlící jsou doma a já je nechci ani vidět.. Ju?"podíval jsem se na něj prosebně ,,Jo a já nejsem ze země obrů. Jen ty jsi ze země dračích trpaslíku." provokativně jsem se na něj podíval.

,,Ti dám dračí trpaslíky... Vždyť u nás ve vesnici jsou i draci co mají v lidské podobě přes dva metry. Takže klídek jo?!" vešli jsme do domu, a šli jsme přímo do jeho pokoje. Teda musím říct, že má ten pokoj celkem slušně vybavený pokoj. Byl dost podobný mé ložnici. Teda krom té drobnosti, že jeho pokoj je nabarvený na zeleno a moje ložnice je nabarvena na modro, ale to je jen detail (kappa xDDDD) 

,,No tak jsi z trpasličí rodiny no.." řekl jsem mu, když jsem mu hledal věci na spaní našel jsem pyžamu, u kterého jsem věděl, že já ho mám malé. Ale i tak bych řekl, že by se do něj vlezl dvakrát.,, Tak tady máš pyžamo chceš jít do koupelny??"zeptal jsem se slušně. I když bych chtěl, aby se převlékl tady.

,,No já si zajdu do koupelny." řekl jsem mu a vzal si od něj oblečení. Chvíli jsem ještě stál mezi dveřmi, když jsem se k tomu dokopal přišel jsem k Akimu a vtiskl mu dlouhý polibek. Když v tom se rozrazily dveře a v nich stál dvoumetrový vypracovaný chlap.

On mě sám od sebe políbil. Pak se rozrazily dveře a v nich stál Haruka. ,,Děláš si ze mě prdel ne?!?" hned po mě křikl.,,A co má jako bejt!!" zakřičel jsem na něj bez rozmýšlení. ,,Žádnýho posranýho buzíka pod touhle střechou nechci!!" zařval na mě. ,,Okamžitě si sbal kufry a vypadni!!" řval na mě stále.,, A co když ne??" pronesl jsem troufale. Nic neřekl jen se proti mě rozběhl a bez čekání mi jednu vrazil. Zasténal jsem bolestí. Vstal jsem a začali jsme se mlátit halva nehlava. Po asi pěti minutách nepřetržitého boje nás Gabriel s tou jeho přítelkyní rozdělili. Ještě že tak, protože jinak by se z toho dostal živý jen jeden. Po dlouhé hadce jsem si prostě sbalil kufry a pronesl ,,Gabrieli pojď odcházíme!!"

Seběhlo se to tak rychle, že jsem to zvládl jen pozorovat, a když Aki vydal rozkaz poslušně jsem ho následoval. Nevypadal moc dobře byl dost pomlácený. Chudák malej... teda velkej... ,,Kam chceš teď jít nechtěl by jsi se třeba nastěhovat ke mě, když už za to defakto můžu já??" zeptal jsem se ho se smutkem v hlase.

,,Můžu?!?" rozzářily se mi oči jak malému dítěti v cukrárně. ,,Jestli mi to dovolíš tak se k tobě přestěhuji velmi rád."řekl jsem nasedli jsme do auto dojeli na kraj lesa. Já si dal nějaké oblečení z kufrů do tašky a vyrazili jsme do lesa směr vesnice.

Když jsme dorazili odemkl jsem a hned za sebou začal zavírat, ale to mu nějak nevyšlo, protože tam byla něčí noha. pootevřel jsem dveře a zděsil jsem se. ,,Rine co tu děláš?!? zakřičel jsem na něj. ,,Jdu tě zachránit od toho posranýho člověka!!" štěkl po mě odžduchl mě na stranu a pustil se dovnitř ,,Okamžitě odejdi!!" zařval jsem na něj naštvaně.

******************************************************************************,

Tak dámy a pánové to je vše z dnešní kapitoly doufám, že se líbila a zatím ahoj ;)

Hvězdičky a komentáře potěší. ;) ;)