Nová ve smečce (TS) DOKONČENO

4.Boj mezi smečkami

Pohled Jacoba:

"Ne Mio, věkem to určený není." Odvětil jsem. Mia mě teď se zájmem poslouchala."Když se objeví v okolí těch, kteří mají v sobě vlčí gen nějaký upír, vypukne něco jako epidemie a tihle všichni se promění... Například já se proměnil, když se tu ukázaly Cullenovi a kluci, které teď Sam drží u učení, ti se zas proměnili, když sem přijeli příbuzní Cullenů pomoct jim v boji proti Volturiům. Každý má jinou, v uvozovkách míru, kterou jeho vlk snese. Když ta míra praskne, vlkouš se promění nezávisle na věku. Kluci si teď ale musejí dávat pozor na rozčilení, protože když se vytočí moc, promění se.... Je to pro nás všechny hodně složitý." Z Miina výrazu se dalo vyčíst zmatení, ale po chvíli to všechno pochopila. "Nemáte to zrovna lehký." Poznamenala napůl pobaveně a napůl sklesle. Procházeli jsme se lesem, už byla skoro tma a vyšli hvězdy. V měsíčním svitu vypadala Mia úchvatně. Až teď jsem si všiml jejích nádherných očí... Byl jsem tak rád, že tu jsem s ní.

Akorát jsme chtěli jít zpět, začala být zima a Mia se klepala, když se něco pohlo v křoví. Mia se zastvavila a já si stoupl před ní. Cítil jsem tu nějaký povědomí pach, jen jsem si za boha nemohl vzpomenout, čí je... Náhle se z křoví ozvalo zavrčení a mě došlo, čí ten pach je. Byl to vlčí pach, ale nebyl nikoho ze Samovsmečky, proto jsem ji chránil vlastním tělem. Byl jsem připravený se kdykoliv přeměnit do vlčí podoby.

Křoví se rozestoupilo a s praskáním větví vyšel ven obří šedočerný vlk, l upírající svůj pohled na mě a na Miu. Oblízl si tlamu a mě došlo, že to bude jeden z těch vlkounů, kteří si "lidi" do svojí smečky berou bojem, protože za ním vyšlo několik dalších vlkodlaků. Tihle alfové bojují do té doby, než se nový budoucí člen nevzdá nebo nemůže bojovat. Navíc lidi kolikrát kousnou a ti nás potom berou za zrůdy.
"Mio máš mobil?" Zeptal jsem se jí a nespouštěl oči z vlků. "Mám..."
"Tak co nejrychleji zavolej Samovi..." Odpověděl jsem, proměnil se a zaútočil.

Pohled Mii:

Volala jsem Samovi a ten ihned zalarmoval celou smečku. Na Jacoba teď útočilo pět vlků a očividně mu odcházely síly. Mezitím si mě jejich alfa přemeřoval pohledem a po chvíli vykročil ke mě. Nespouštěla jsem oči z něj, ale ani teď z oslabeného Jacoba.
Co tu děláš s tím vlkodlakem, očividně tě chrání, jak milé... Proletělo mi hlavou a já si uvědomila, že ve vlčí podobě se dorozumívají vlkodlaci myšlenkami. "Nechte ho být, on vám přeci nic neudělal!" Obořila jsem se do vlka, ale ten po mě jen chňapl a pak se otočil směrem na Jacoba. Ten stál pořád na všech čtyřech, ale z boku a za hlavou krvácel. Rozeběhla jsem se k němu, ale jejich alfa mi zatarasil cestu. V tu chvíli jsem viděla nad hlavu prosvištět bílou šipku a hned mi došlo, že to bude někdo ze Samovi smečky... Pak se přidávali další a další a nakonec byl Sam a jeho smečka v přesile... Všude znělo cvakání zubů a vrčení se štěkotem. Stála jsem za stromem a koukala na to všechno. Bože, proč jsem dneska ráno šla na vycházku... Prolítlo mi hlavou a dál jsem zmateně koukala na boj mezi smečkami...

Večer celá smečka seděla u Sama doma. Já s Emily jsme ošetřovaly zranění. Nejhůř na tom byl Jacob a Embry. Ti dva chytili ty nejhorší rány a kousance. "Nevrť se Embry, jinak ti to neobvážu." Hudrovala Emily, která skákala od jednoho k druhému.
"Mio, obvaž rány Jacobovi." Ani chvilku jsem neváhala a vzala do ruky obvaz. Jacob si držel oběma rukama ránu na boku. Byla opravdu hluboká a nepěkná. "Prosím tě Jacobe, moc sebou nemel, nebo tu ránu neobvážu." Řekla jsem mu a Jacob nadzvedl ruce. Musela jsem mu několikrát dokola obvazem obmotat celé tělo, protože ta rána se jinak zavázat nedala.
"Au!" Vykřikl Jacob a chytil si ránu znovu.
"Promiň, bolí to hodně?" Jacob se na mě nechápavě podíval a jednou rukou ránu s obvazy pustil.
"Ani ne...Ale nechápu, za co se mi omlouváš?" Cítila jsem se trapně, ale zároveň jsem Jacovi musela vysvětlit, za co se omlouvám. "No za ten boj s tam těmi vlky..." "A proč jako? I tak bych se nimi porval, kdybys tam nebyla. A navíc bych si neměl jak zavolat smečku, takže jsi mi vlastně zachránila život. Jsme si kvit!" Prohlásil s úsměvem, ale já zírala jak vyoraná myš. Cítila jsem se jako úplný blb...
"Mio, prosím tě, běž ještě ošetřit Leahu. Děkuji." Houkla na mě Emily. Leaha s Paulem seděli vedle sebe na gauči, naproti Jacobovi. Oba na tom byli relativně dobře a troufla bych si říct, že na tom byli nejlíp ze smečky. Paul měl na sobě jen pár kousanců, které se ani nemuseli ošetřovat. Leah jsem jen obvázala ruku a bylo vše hotovo. Emily se teď věnovala Samovi, který po jí ošetření ran zasypával polibky. Byli neuvěřitelně sladcí... Jared si povídal s Quilem a Seth něco sděloval Jacovi. Jejich smečka byla přesně taková, jak popisoval Jacob...
"Takže myslím, že jsou všichni v pořádku po důkladné lékařské péči..." Sam na chvíli přestal a dal pusu Emily.
"...proto dávám rozchod a uvidíme se zítra u snídaně." Všichni, včetně mě se na ráz zvedli a odcházeli jsme každý domů.

Pohled Jacoba:

S Miou jsme domů došli během půl hodinky a oba jsme šli spát. Pro dnešek toho bylo opravdu hodně i na mě, ale před spaním jsem se šel ujistit, že je Mia v pořádku. Chtěl jsem jí popřát dobrou noc, ale už spala. Nechal jsem to tedy být a šel taky spát. Bohužel se mi dlouho nedařilo usnout, pořád jsem měl nutkání Miu kontrolovat. Snad strach z pomsty upírů mi nedal spát. Převalovat jsem se ze strany na stranu a nakonec jsem si šel udělat čaj. Mia tvrdě spala, nebo jsem si to alespoň myslel... Když jsem si chtěl čaj zalít horkou vodou, ozvala se ode dveří její hlas. "Ty nespíš?" Ušklíbla se a došla až ke mě."Jak vidíš, tak ne." Zasmál jsem se a připravil čaj i jí. "A proč ty nespíš?" Rýpl jsem si a nespouštěl ze ní oči. "Ta vaše varná konvice není zrovna dvakrát tichá." Řekla a vzala si do ruky čaj. "Takže za to vlastně můžu já, že nespíš? To mě mrzí." Řekl jsem ironicky a Mia se ušklíbla. "To by mělo." Rýpla si pro změnu ona.
Pak změnila debatu na vážnější téma. "Co ta tvoje rána?" Koukl jsem se na svůj bok. Je pravda, že mi to Mia hezky obvázala a já o ráně skoro nevěděl.
"Už v pořádku." Poslal jsem jí vřelý úsměv a ona mi ho oplatila. Sedla si na židli ke stolu a popíjela čaj."Půjdu si lehnout." Řekla po nějaké době Mia a odcházela do její pokoje.
"A Jacobe!" Ozvala se ode dveří." Žádná rychlovarná konvice, jasný!" Zasmála se a já pobaveně přikývnul. Byla v celku sranda s ní trávit čas. Je milá, vtipná a chápavá. Tak se těším, až jí budu moct říct, co k ní cítím.

Takže, další kopitolka tu a během tří nebo čtyř dnů je tu další. :D
Adié! :D ☆