Nová ve smečce (TS) DOKONČENO

3.Že by nový začátek?

Pohled Mii:

Kroky byli čím dál hlasitější a pořád se zrychlovaly....

Jen to ne!

Chystala jsem se pomaličku odejít ven, když kolem mě něco prosvištělo a já na zádech ucítila něčí ruku...

"Rád tě znovu vidím..." Uslyšela jsem a trhla sebou. V mžiku jsem se otočila a uviděla za sebou toho upíra. "Co po mě chceš?" Rozklepaným hlasem jsem si prodlužovala čas a snažila se pomalu vycouvat ke dveřím...

"Co bych po tobě asi mohl chtít? Hmm...

Zapeklitá otázka..." Posmíval se a v zápětí bleskově odpověděl.

"Už vím...Krev!" Vykřikl a rozeběhl se ke mě tak, že jsem ho skoro neviděla. Náhle jsem pod krkem cítila tlak a všimla si ruky na mém temenu. Otočila jsem se a snažila se všelijak vyhýbat, ale byl jednoduše moc rychlý...

Po chvíli manévrování už jsem neměla sílu jakkoliv uhýbat a klesla jsem v kolena. Té šance samozřejmě využil onen nezvaný host, chytl mne pod krkem a přitlačil ke zdi. Neměla jsem žádnou sílu mu vzdorovat a čekala jsem na nejhorší.

Tolik bych si teď přála, aby tu byl Jacob.

Mé myšlenky si teď vyčítaly, že jsem neřekla pravdu o mém strachu a dělala hrdinu...

"Poslední přání madam?" Smál se od ucha k uchu a očividně se mou bezbraností bavil. "To bych se měl ptát spíš já tebe ne?" Ozval se někdo ode dveří. Ten hlas mi byl tak povědomí, jen jsem si nemohla vzpomenout, čí byl...

"Hele, čokl se ukázal..." Odvětil upír, pustil mne a rozeběhl se k osobě u dveří. Jasně! Už vím, kdo to je!

"Jacobe pozor!" Vykřikla jsem, aniž bych o tom více uvažovala. A měla jsem pravdu, byl to Jacob...

Vyhodil nezvaného hosta ven dveřmi a v podobě vlka se pustil za ním...

Moc jsem toho neviděla, moje tělo bylo zesláblé a než jsem se dostala ke dveřím, Jacob už ho skoro zlikvidoval...

Po boji jsem mu půjčila nějaké tátovo oblečení a převlékl se.

"Jacobe!" Rozeběhla jsem se k němu a objala ho.

"Ani nevíš, jak ráda tě vidím!" Podívala jsem se mu do obličeje a

na jeho tváři jsem spatřila široký úsměv.

"Jsi v pořádku?" Optal se a já přikývla.

"Kdybys nepřišel, tak bych nebyla." Zasmála jsem se a on také.

"Upřímně, tak nějak jsem tušil, že se tu objeví, proto jsem byl poblíž." Zasmál se ještě jednou Jacob a já s ním. Byl opravdu fajn a s ním jsem se cítila v bezpečí...

"Děkuji za záchranu, máš to u mě." Zašklebila jsem se a odstoupila od něj o několik kroků.

Chtěla jsem se otočit a jít domů, ale Jacob mě chci za ruku.

"Kam jako jdeš?" Zeptal se mě nechápavě.

"Noo..,domů." Vypadal naštvaně....

"Ruplo ti v bedně?! Ta krysa má své poskoky všude a když je teď po něm, budou se mstít...

A překvapivě komu jinému než večeři a jejímu zastánci..." To jako vážně? Právě mě nazval večeří... I když musím uznat, že od něj to znělo vtipně...