Nová ve smečce (TS) DOKONČENO

30.Užívat si chvíle

Pohled Jacoba:

Vzbudil jsem se podstatně dřív než Mia. Byla to úleva jí vidět takhle klidnou a hlavně hned po vyspání vedle sebe. Nebo spíš pod sebou, protože jsem na ní pořád položenou hlavu a tlapu. Užíval jsem si ten pocit, že ji mám na chvíli jen pro sebe, ale pak tu byl i fakt, že jí Paul řekl co nemusel a hrozilo, že bude chtít být s ním a to by mě zničilo. Vlastně už jen ta představa mne pomalu zabíjela. Zničehonic se Mia pode mnou zavrtěla a já ztuhl. Doufal jsem, že bude ještě chvíli spát a já si budu moct tuhle chvíli užívat. Přeci jen, určitě mi bude chtít vyčinit za to, jak jsem se choval k Lahotemu. Ale přiznejme si, tohle chápal snad každý, kdo si někdy někoho vtiskl, ale bohužel, Mia k téhle skupině nepatřila. Ke genu přišla jinak než ostatní vlkodlaci a ti, kteří se promění po.... ehm ehm... prostě nemají možnost se vtisknout. A já bych si tolik přál, aby cítila to samé, co já. A ačkoliv já pocítil obojí, lásku i vtisknutí, byl jsem přesvědčen o tom, že nic silnějšího než vtisknutí být nemůže... Do té doby, než Lahote přišel s tím, že Miu miluje a Rachel je pasé. A že Rachel si to brala hodně špatně. Vlastně v tomhle případě to bylo, jako byste jste srovnávali tornádo s lehkým vánkem, protože slovo ŠPATNĚ ani zdaleka nevystihovalo to, co Rachel doopravdy cítila. Sice jí nemám moc v lásce, ale je to moje sestra a když jí někdo ublíží, pak je též mým nepřítelem...

Pohled Mii:

Probrala jsem se celá rozlámaná. Ono, Jacobova váha je už v lidském podstatě znát, ale ve vlčím je to snad ještě horší. Mám silné podezření, žes na mě chrápal celou noc. Prohodila jsem a otevřela jedno oko. Jacob se na mě překvapeně podíval a hned na to odpověděl. Tvé podezření je správné. Otevřela jsem tedy i druhé oko a zavrtěla se, aby ze mě konečně slezl a když tak udělal, protáhla jsem se a sedla si naproti němu. Proměň se, chci si s tebou promluvit. Prohodila jsem a oba dva současně jsme se proměnili. "Takže, milý Blacku..." Oslovila jsem ho způsobem, který on doslova nesnášel. "...chci si s tebou promluvit, ohledně tvého chování u Sama a Emily." Jacob jen znuděně vzdychl a opřel se o zadní stěnu převisu. Ruce měl složené na prsou a koukal na mě nezaujatým pohledem. "Jacobe, to, že se mi Paul svěřil, ještě neznamená, že mu vymlátíš všechny zuby." Řekla jsem a tvrdě se na něj podívala. "Chápu tě, věř mi, že ano, ale nemůžeš každého smést z povrchu zemského. Já mám tebe, nikdo tě nikdy nenahradí a ani navzdory tomu, že jsem si tě nevtiskla. To, že ten dar nemám, neznamená, že se moje city změní a bez ohledu na to, jak moc bych milovala někoho jiného, tobě bych nikdy nedokázala ublížit tím, že bych se tě vzdala." Řekla jsem, ale on nevypadal nadšeně, ani alespoň strašně. "Ale něco k němu cítíš.." Řekl a já zase nevěděla, co mu na to odpovědět. "Co ti mám k tomu jako říct? Co chceš slyšet? Jo, možná k němu něco málo cítím..." "Jako bych to neříkal!" Rozhodil rukama Jacob a nasupeně přešlapoval sem a tam. "...ale to není nic, ve srovnání s tím, jak moc miluji tebe!" Zakřičela jsem a konečně si získala jeho pozornost. "Jacobe koukni, nechci, aby sis myslel, že tě nemám ráda, ale nemůžeš ode mne každého odehnat." Řekla jsem, ale bylo to nejrozumnější vysvětlení, co mě teď napadlo. On nic neřekl, jenom vykročil směrem pryč. "Kam jdeš?" Zeptala jsem se a on se ani neotočil. "Za Paulem." Řekl a věnovalmi krátký pohled. "Slibuji, že to bude klidná debata, ale pouze bez tvé maličkosti." Odpověděl a já mírně nechápavě pokývala hlavou. Poté se Jacob otočil, proměnil a rozeběhl se pryč...

"Prý klidná debata! Mělo mi dojít, že v jeho případě nic, co se týká Paula klidný nebude!" Řvala jsem v místnosti, kde byla polovina smečky a tak tak jsem se držela, abych  nevystartovala. "Ale za tohle Jacob nemůže." Řekla Paul a podíval se na svou, nyní obvázanou ruku. "Jo a kdo teda? Přišel tam Santa, udělal bububu a čáry máry fuk a tobě se zlomila ruka?" Zeptala jsem se ho a Seth neudržel výbuch smíchu. "Možná, kdybys vynechala toho Santu a místo něj dala Rachel, byla by to část pravdy." Řekl a zasmál se. "Co s tím má společného Rachel? Nechceš mi tu doufám tvrdit, že to ona ti zlomila ruku?" Pronesla jsem napůl pobaveně a napůl naštvaně. "To netvrdím, ale ona po mě hodila vázu a když jsem chtěl uhnout, zakopl jsem o Jacoba a zlomil si ji." "Jak se ti proboha povedlo?" Zeptal se Sam a nevěřícně na něj zíral. "Schody... Hodně schodů..." Řekl a nikdo z přítomných, včetně mě, se neubránil výbuchu smíchu. "Jo, tys byl vždycky talent." Pronesl Seth a málem se zakuckal. "Jo, jasný, jen se smějte. Proč by ne, když jeden trpí, že?" Řekl Paul a dělal uraženého. "Trpí? A jak prosím tě?" Zeptala se Emily, která už smíchy brečela. "Jsem invalida, nevidíš?" Zasmál se a natáhl se pro šálek kávy, který mu Emily připravila. "A kde máš vůbec Jacoba?" Zeptal jsem se, protože ten se tu ještě neukázal. "Někam odjeli s Rachel. Teda vlastně až po tom, co mne sem, i proti Rachelině vůli, přivezli. Byla na mě hodně naštvaná..." Připustil a podíval se do země. "To se zlepší, uvidíš..." Řekla Emily a objala ho.....

Uff, to přemýšlení dá jednomu zabrat. :D
Přeji příjemné čtení a určitě doporučuji se kouknout na Lucya_Pevensie, protože ačkoliv je začátečník, píše skvělé knížky! :D
(Btw- i fanfikce na Twilight.) ;)
Tak zdarec! ♡