Ušᴀᴛý ᴛʀᴏᴜʙᴀ| ᶜʰᵃⁿᵇᵃᵉᵏ

💥03💥

Pohled Baekhyuna:

Proč zrovna já musím doučitovat člověka, jako je Chanyeol? Vůbec se neučí, ze všeho si dělá prdel a já ho mám doučovat? Co jsem komu udělal?

Zhluboka jsem se nadechl vystoupil z autobusu. Rozhledl jsem se kolem. On tu ještě není?! Řeklo se ve čtyři! Povzdechl jsem si a sedl si na lavičku. Nemám ponětí, kde Parkovi bydlí, tak mi jenom zbývá koukat se a vyhlížet ho.

Do pěti minut jsem si všiml vysoké siluety. Ukázalo se, že to je Chanyeol. Zvedl jsem se a šel za ním.

,,Sorry, že jdu pozdě, ale musel jsem ještě uklidit" prohodil, když jsem k němu došel.

,,T-to je v pořádku" přikývl jsem. Proč jsem takový? Ani nevím, v hlavě bych mu mohl nadávat do večera, ale nahlas bych nikdy nic takového neřekl. Nevím, čím to je.

Celou cestu jsme šli mlčky vedle sebe. Promluvil až tehdy, když jsme došli ke skromně vypadajícího domečku.

,,Tak jsme tady" otevřel branku a pustil mě jako prvního. Jaký to gentleman.
Branku za námi zavřel a bez odemknutí, dveře od domu otevřel.

,,Vy nezamykáte?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Rodiče jsou doma" zamumlá a pustí mě dál.
Vstoupil jsem a vyzul si boty. Už jen když vstoupíte do chodby, pocítíte takové pohodlí domova. Je to tu velmi útulné a to jsem jen v chodbě.

Bundu si pověsím na věšák a následuju Chanyeola, který už míří nahoru po schodech. Jsem rád, že jde přede mnou a ne vedle mě, aspoň si nepřipadám proti němu tak malý.

Chanyeol otevřel bílé dveře s plakáty. Čí to asi bude pokoj? Uchechtl jsem se pro sebe. Nakoukl jsem dovnitř. Jeho pokoj se mi moc líbil. Byl zeleno-šedě vymalová a celkově to tu působilo přijemně.

Kývl hlavou na znamení, že můžu vejít. Sedl jsem si teda na postel a rozhlížel jsem se po pokoji.
Odkašlal jsem si
,,T-tak...začneme?" ozval jsem se dívajíc na své nohy. Nejsem moc zvyklí mluvit s lidmi a už vůbec ne s lidmi, jako je Chanyeol.

Uslyšel jsem jen zabručení, ale pak se pode mnou prohla postel. Zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí. Hned jsem, ale zrak jsem zase sklopil vytahujíc sešity z batohu.
Na sucho jsem polknul
,,Co..co ti dělá největší problém?" zeptal jsem se, aby nešla poznat má nejistota v hlase.
Chanyeol si lehl na postel a koukal do stropu.
,,Mně nejde škola obecně" uchechtl se.
Nad tímhle jsem se musel zasmát. Nervozita najednou ze mě vypadla. Nevěděl jsem, že on! Sám Park Chanyeol by si ze sebe sám udělal srandu!

,,Tak se nejdřív podíváme na matiku, zítra píšeme, hm" zvedl jsem pohled a podíval se na něj.

,,Je to zbytečný, stejně se to nenaučím" zabručel a posadil se.
Slabě jsem se usmál.

,,Musíme najít taktiku, pak se to naučíš, hned" snažil jsem se ho nějak podpořit.

,,Tak to chci vidět" uchechtl se a opřel se o zeď.

,,Není to zas tak těžké. Naučíš se to" usmál jsem se, podávajíc mu sešit.

Chany si pouze povzdechl, sešit si převzal a otevřel ho.

__________

Celé dvě hodiny! A nenaučil se nic! Nic! Ten kluk je vážně ztracený případ.

S povzdechem jsem odložil tužku na stůl. Chanyeol se jen chytil za hlavu, dívajíc se do stropu.
Kdybych nebyl taková poseroutka, tak bych ho pořádně objal. Ale já jsem. Sotva se na něj podívám.

Za ty dvě hodiny jsem zjistil, že je Chany celkem fajn. Hraje lolko a to já přímo miluju. Máme toho dost společného, ale ve škole se chová úplně jinak. Proč?

Přejel jsem prstem po displeji, abych se koukl na čas. Půl sedmé?! Tak pozdě?! Máma bude mít strach.

,,Chanyeole?" oslovil jsem ho ,,Už musím jít" zvedl jsem se z postele.

Zvedl ke mně pohled a přikývl. Vstal a a šel mě doprovodit ke dveřím.
,,Říkej mi jen Chany" zasměje se ,,znělo to, jako kdyby jsi byl fakt učitel" znovu se zasmál. Musel jsem se nad tím pousmát. Vždycky se mi líbil jeho smích. Je velmi příjemný.

,,Dobře, Chany" taky jsem si dovolil zasmát a oblékl si bundu.
,,Tak ahoj" lehce jsem se uklonil a odešel jsem z domu. Když jsem došel ke brance, zavolal na mě. Otočil jsem se na něj. ,,Nejseš až tak špatnej!" zasmál se. Překvapeně jsem se na něj podívál. On si myslí, že jsem fajn?! Já?!

Slabě jsem se usmál ,,Díky.." zašeptal jsem, i když jsem věděl, že mě neuslyší. Asi umí odezírat ze rtů, jelikož se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatil a vyrazil domů.

________

,,Kde jsi byl?!" přiběhne má vyděšená mamka. Před pár týdny se rozvedla s tátou a je až děsivě starostlivá.

,,Mami, říkal jsem ti, že jdu doučovat Parka" uklidnil jsem ji a vysvlékl si bundu.

,,Myslela jsem, že přijedeš dřív. Příště mi aspoň napiš Baekie, ano?" pohladila mě po tváři.

Přikývl jsem jsem ,,Dobře, příště ti napíšu. Půjdu si už lehnout" řekl jsem a namířil jsem si to do koupelny, kde jsem se osprchoval teplou vodou. Vždycky mě to uspí. Vylezl jsem ze sprchy, vyčistil si zuby a hned jsem se odebral do pokoje, kde jsem skočil do postele a zachumlal se do peřinky. Zavřel jsem oči a po chvíli jsem byl v říši snů...