(NE)jsem princezna!

#1 Můj den

A je to tady, další nudný den začíná, hned co se vzbudím už slyším služku Andreu- je to moje osobní služka.... nevím proč ji mám, ale beru ji spíš jako kamarádku, ona mě tak bere taky, ale ne v přítomnosti rodičů, kdyby totiž rodiče zjistili že na mě mluví v 2. a né ve 3. osobě asi by jí hned vyhodili... rozumí mi asi nejvíc z celého zámku. Upřímně, dřív jsem Andreu moc nemusela, ale teď ji mám fakt ráda, je jí 16 let- máme společné zájmy a asi všechno❤.
(Služka Andrea-∆,  Emily-✡)
∆Princezno Emily?! Zaťukala
✡Andreo?
∆Můžu dále?
✡Jistě Andreo
Hned co Andrea vešla, začali jsme mít záchvaty smíchu, jak to spolu mluvíme "jistě Andreo, jistě :DD"
∆Tak co chceš dneska k snídani Emi? Andrea mi tak říká
✡Nevim, na co máš dneska chuť ty?

Jen tak pro upřesnění, služky nemají nároky na jídlo jako má naše rodina, mají svojí ledničku kde jim obvykle dávám natajňačku něco já, jinak si musí kupovat sami, ale s Andreou se většinou rozdělím...

Pokračujeme :D
∆Asi na vánočku, co ty?
✡Asi taky no, když budou ty vánoce

Andrea šla dolů připravit nám snídani a já si mezitím připravila oblečení (měla by mi ho podle rodičů připravovat Andrea aby jsem se za ten den neutahala) ráda si ho vybírám sama protože s Andreou se moc v oblékání neshodneme... Hned co jsem se oblékla Slyšela jsem mé dvě mladší sestry (Máju a Kristýnu- jsou to dvojčata) dupat po schodech, už jsem si chtěla otevřít pusu a zařvat na ně, ale dřív to udělala jejich služka Vendula (mají zatím společnou služku). Abych vám Vendulu představila, je to s prominutím kráva, je jí asi tak 50 let, a myslím že nesnáší děti, já bych na ně taky zařvala když dupou, ale ona řve pořád a mě to sere...
Princezno Emily, snídaně je hotová. Zařvala na mě Andrea do pokoje.
Už běžím Andreo! Odpověděla jsem a z pokoje jsem šla rovnou po dlouhých zatočených schodech dolů až do jídelny.
A kde jsou rodiče? Zeptala jsem se.
Jeli na golf, než přijedou máte si sepsat na papír co chcete k vánocům. Odpověděla mi Andrea.
Aha, ok.
Vlastně jsem vám to neřekla, ale jsou vánoční prázdniny..
Hned co jsme s Andreou dojedli, běželi jsme nahoru do mého pokoje sepsat ten papír. U nás (nebo spíš u mě) to chodí tak že tam napíšu i to co si přeje Andrea a pak ji ten dárek dám, je to takhle super, protože ja si kolikrát nevím co přát..
Když jsme to dopsali, šli jsme na zahradu postarat se o květiny, obě milujeme zahradničení a navíc, rodiče nechtějí zahradníka, takže to nechávají na Vendule a Andree, Vendula samozřejmě nic nedělá takže všechno musí dělat Andrea.
Hned co jsme přišli na zahradu běžela k nám Akkinka.
Ahoj broučkuu, kde máš míček, no kde je?, co?
Chvilku jsem si ještě hrála s Akkinkou, pak jsme dělali zahradu a když jsme to všechno dodělali šli jsme všechny tři do mého pokoje.
Z pohledu Akki:
Haf haf :D

Dělám si srandu :D
Pokračujeme....

Když byl čas oběda přijeli rodiče, byla jsem ráda, protože jsem měla strašnej hlad a u nás neexistuje aby se jedlo bez rodičů nebo jiného člena rodiny, samozřejmě, pokud rodiče nejsou pryč, což ale většinou jsou..

Doufám že se vám 1 kapitola líbila, zatím je to o ničem, ale až začne škola přijdou kluci a všechno, no nechte se překvapit.
Budu ráda za každý like, komentář, votes či inspiraci.
                                             VAŠE NIKKI❤

Kapitola má-581 slov.