(NE)jsem princezna!

#2 Hádka

Konec minulé části-
Když byl čas oběda přijeli rodiče, byla jsem ráda, protože jsem měla strašnej hlad a u nás neexistuje aby se jedlo bez rodičů nebo jiného člena rodiny..
✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡
"Dobrý den Emily,   Andreo" pozdravili nás rodiče
"Dobrý den Mami a tati" odpověděla jsem.
Andrea se jen uklonila, měla jsem opravdu chuť se smát. Asi 10 minut po příjezdu jsme šli sednout ke stolu a jíst.
"Chtěli by jsme vám něco s otcem říct" "Jo?! A co?" Zvědavě jsem se zeptala.
"Chtěli by jsme jet na silvestr k mé matce"
Bylo mi to v celku jedno, stejně to bude úplně stejnej člověk jako máma...
"To je super" jen jsem k tomu dodala
"No, ale bez vás"
"Ah, ahaa"
"Myslím že se máte se sestřičkami více času poznat, nechám vám tu kapesné a můžete si zajet na výlet"
"Tak dobře" odpověděla jsem nadšeně

Nebudu jen se sestrami, ale hlavně s Andreou! Zajedeme si na ty vánoční trhy! Moc se na to těším!

Další den:
Dnes jsou vánoce! miluju vánoce, dnes půjdeme s Akkinkou a Andreou na procházku , také jsme koupili 100 čajových svíček a dáme je na každý hrob na hřbitově, kde taky každému mrtvému popřejeme po jednom krásné vánoce, miluju tu tradici❤.
"Emii" zařve na mě Andrea z jídelny
Divím se že takhle řve moje jméno po celém zámku, asi jsou rodiče zase pryč, ne že by mi to vadilo, ale je to divný že zrovna na vánoce, vím že jdou nakupovat dárky a pak je balit, ale 24.?! Já už je mám nakoupené dlouho, dokonce i zabalené, to mě teď napadá, že bych je měla začít hledat, nevím totiž, kam jsem je schovala... Tak jsem začala.... Po asi 2 hodinách jsem je našla, konečně, ani si nepamatuju že jsem je na to místo vůbec dávala. Vlastně jsem měla jít za tou Anderou, už bych asi měla jít no, když mě před 2 hodinamavolala. (WAU :D).
A"No konečně, asi 728krát jsem na tebe volala! Kde si sakra byla?!" Hned na mě vypustila Andrea..
E"V klidu ne?!"
A"V klidu? Máme jít na trhy pro trdelníky, pak jít na hřbitov zapálit ty svíčky a ozdobit stromeček na náměstí a ty řekneš v klidu?"
E"Ježíši nemusíš být hnusná, holky nám s tím pomůžou!"
A"Jasně princezno! Všechno je v pohodě že?!"
E"Neříkej mi princezno!"
A"Neříkej? Vždyť se tak chováš, všechno bereš v klidu, ale přitom máš tolik práce, ale na to ty nejsi zvyklá co!?"
E"Co tim chceš jako říct" měla jsem slzy na krajíčku, vážně!
A"Že prostě nejsi zvyklá něco dělat, nejsi zvyklá na práci a na starosti, jsi totiž princezna!"
Už jsem ji neodpověděla, šla jsem jen pro Akkinku, dala jí obleček a vodítko, vzala jsem svíčky, zapalovač a šla... než jsem, ale otevřela dveře, zastavila mě  Andrea:
A"Ty nečekáš?" Koukla se naštvaně
E"Chceš jít jo?" 
A"Neni to jen tvoje tradice!"
E"Víš, ale jdeme na hřbitov, ne na nějakou lekci vyčítání za to že jsi princezna.."
A"Ha, ha, ha" trošku se ironicky pousmála

Celou cestu jsme nepromluvili ani slovo, až na hřbitově, když jsme přáli mrtvým hodně štěstí, potom jsme se nějak rozpovídali u Andreiny babičky, pak už to šlo samo...

Už doma:
Hned co jsme přišli domu, všichni jsme se vrhly do trdelníku, kromě rodičů, ty nebyli doma... začala jsem se strachovat, ale s jejich ochrankou si nezlomí ani blbý nehet.... šla jsem s Andreou do mého pokoje
A"jsem moc ráda že jsme se usmířili"
E"to i já, jsi moje nejlepší kamarádka"
A"to ty moje taky"
Obejmuli jsme se a šli se převléklnout, vánoce jsou jediný den, kdy si Andrea bere moje oblečení, nechce si to přiznat, ale v mém stylu jí to opravdu sluší, nemám ráda růžovou, ale na oblečení je prostě, agggh.... úžasná :D.
Taky je to oblečení nošené jen na vánoce a každý rok jiný, takže to vlastně není ani moje oblečení, ale prostě je za mé peníze....
Když jsme měli připravené oblečení, šli jsme se osprchovat, nejdřív Andrea a pak já, ona si totiž musí žehlit vlasy, takže šla dřív, když jsme byly obě hotové udělali jsme si krokodýla, dali jsme si rudou rtěnku a obyčejnou řasenku, já jsem měla červené šaty s krajkovanými vzory a Andrea měla růžové s bílým obrysem u výstřihu a u konce šatů (neumím to popsat :D).
Když jsme byly připravené, rodiče už přijeli s 15 plnými taškami dárků. Ve městě si dárky nechávají i zabalit, aby je neviděli holky jak to dělají oni, museli jsme je jít zdržet aby si nevšimly jak dárky rodiče dávají pod stromeček dárky, věří totiž na Ježíška...

VEČEŘE V DALŠÍM DÍLE....

Ahoj! Je tu 3 část knihy! Jsem moc ráda za těch pár votes❤. Moc mě to nebaví když mě nesleduje tolik lidí (nebo spíš když tuto knihu nikdo nečte), ale i tak, baví mě to i tak, snad se někdy dočkám❤.
Mám vás ráda čtenáři❤.
VAŠE NIKI❤

Kapitola má-823 slov.