(NE)jsem princezna!

#3 Vánoce

Konec minulé části-
Když jsme byly připravené, rodiče už přijeli s 15. plnými taškami dárků. Ve městě si dárky nechávají i zabalit. Museli jsme jít zdržet holky aby si nevšimly že rodiče dávají dárky pod stromeček, věří totiž na Ježíška...
✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡✡
Už jste všechny připravené? Zeptali se nás rodiče.
Přikývli jsme.
Tak můžeme jít jíst.
Vánoce a celkově svátky slavíme normálně, jako normální lidé, už jen proto, aby holky vyrůstali v normálním světě a neměli to na základce takový, jaký jsem to měla já...
Po večeři jsme si šli rozbalit dárky, všechny jsme dostali všechno co jsme si přáli a šli jsme ven poděkovat Ježíškovi. Je to tak hezké jak jsou ty děti šťastné :). Potom jsme šli s Andreou nahoru a já jí dala ty její dárky, které jsem ji napsala na můj papír. (Abych to vysvětlila, Andrea od naši rodiny moc dárku nedostává, takže si to obvykle "přeju" já, abych ji to mohla dát)

Ráno
Dneska už rodiče zase odjíždí. Jako každé ráno po vánocích chodíme se sestrami na procházky, jestli NÁHODOU nenajdeme Ježíškovi sáně (jakože by naboural a spadl i s nima na zem :D) je to sice divné, ale je to super!
A mám dobro-špatnou zprávu, nic jsme nenašli, dobrá je v tom že holky neviděli jak jsou zničené sáně a mrtvý Ježíšek :D a špatná, no že jsme museli projít celé město... oni si myslí že nechodíme dostatečně daleko a že spadl o trošku dál.... :DD
Když jsme přišli domů, měli jsme v pokojích už horký čaj a svačinu (výhody :D) a rodiče už byly pryč, nevadí mi že odcházejí, ale že se nikdo nerozloučí... Nakonec jsme si řekli, že půjdeme na trhy až zítra, má být totiž menší zima a kdyby jsme tam šli dnes, tak by holky chtěli hnedka domu a my by jsme museli s nima... takže to fakt ne..
A "Emi?"
E "Ano?"
A "Můžu dál?"
E "Jasně"
A "Četla jsem, že prý na tom trhu bude i ruský kolo!"
E "Ty kecáš?"
A "Ne, fakt, jo a máme jít na oběd"

Oběd byl opět výborný, miluju obědy tady, nikdy to tady ještě nebylo hnusný (výhody). Zatím to nevypadá že mám tak strašný život no, ale... . Teď mě napadá, že by jsme mohli jít bobovat, my totiž nemůžeme chodit bobovat když tu jsou rodiče, je to prý moc nebezpečné, ale když tu nejsou rodiče tak proč toho nevyužít?!
Holky semnou samozřejmě souhlasili, takže jsme si zabalili do baťohu- pro každou náhradní rukavice, ponožky a čepici a vyšli jsme. Každé léto chodíme na louku (tam jdeme teď bobovat) kde vybíráme kameny přesně kvůli bobování, moc jich tam nebylo, ale je to lepší bez nich... nejdřív jsme postavili sněhuláka, pak si řekli pravidla a mohli bobovat, nezávidím sestrám, musí bobovat jen s někým, sami by se neudrželi a já to nechci ryskovat..
Po bobování se už začalo stmívat, takže jsme šli domu. Převlékli jsme se z toho promočeného oblečení a šli každá do svého pokoje, kde jsme opět měli připravený čaj a bylo horké topení na kterém jsme měli přehozené deky, takže jsme se všechny zachumlali do vyhřáté deky a pili teplý čaj❤.

Je to opět takové krátké, ale moc mě to bavilo psát❤. Doufám, že se vám tato kapitola líbila, budu ráda za každý votes, komentář, odběr a inspiraci❤. Mám vás moc ráda❤.
VAŠE NIKI❤

Kapitola má-556 slov.