Trest

5.Kapitola - Hračka 2/2

Probudil jsem se, překvapivě v matčině posteli. Pohnul jsem se a ucítil jsem jak ze mě něco vyteklo. S bolestnými zvuky jsem se opatrně posadil na kraj postele. Promnul jsem si oči a koukl jsem se na hodiny. Teprve půl šesté?  Rozhodl jsem se, že jako první navštívím koupelnu, abych se zbavil toho hnusného pocitu. Jsem cely polamaný z nepohodlného spánku. Všechno mě bolí.

Ve sprše jsem to všechno co ve mně po včerejším Hidekiho ,,hraním,, zbylo umyl. Spáchal jsem veškerou hygienu a odebral se do kuchyně udělat něco k snídani, neboť se ozval můj žaludek o ranní porci jídla. Ve tváři jsem měl neurčitý výraz, nevím co udělá příště. Nevím co budu dělat se svým životem dál. Krájel jsem papriku na tenké proužky, které si dám spolu s ostatní zeleninou k smaženým vejcím a chlebu. Při mé nepozornosti a zamyšlenosti jsem se řízl do prstu, ze kterého pomalu kapaly kapky krve. Šel jsem si to do koupelny ošetřit. Sykl jsem bolestí, když jsem si na ránu nalil trochu dezinfekce. Vrátil jsem se zpět k dělání snídaně, která už byla skoro hotová.

Co jsem uvařil to jsem taky snědl. Hidekimu jsem rozhodně nic nenechal, nebudu mu dělat služku, když už jsem jeho kurvička. Uklidil jsem všechno, co jsem v kuchyni natropil a s povzdechem jsem se odebral uklidit taky matčinu ložnici, kterou včera tak skvěle upravil Hideki. Jeho sperma tam totiž zanechalo krásnou bílou skvrnu na koberci, kterou teď musím vydrhnout.

Pak už jsem jen čekal zavřený ve svém pokoji, na to kdy přijde. Moje myšlenky se nemohly ubírat jiným směrem. Neustále jsem myslel na to až to zase udělá.

Když jsem se vzbudil, překvapilo mě, že mi není zima. Otevřel jsem oči a uviděl jsem na sobě položenou uniformu dozorců. Rychle jsem ji sundal a pak, když jsem se úplně probudil mi konečně začal fungovat mozek.  Zatracenej Akio. Bouchl jsem rukou do zdi a svěsil hlavu dolů. Zanedlouho jsem uslyšel zvuk zámku a otevírání dveří.

,,Čau puso, volal jsi mě?" Řekl Akio, hned po tom co vešel do místnosti.

,,Jo." Odpověděl jsem zamračeně a hodil po něm jeho uniformu. Přehodil si ji přes ramena a ušklíbl se. 

,,Bylo mi tě líto, když si tady tak ležel na studené zemi jenom v tílku a kalhotech. Mimochodem je to sexy." Bože, začíná mi těžce lézt na nervy.

,,Co, to že mi byla zima?" Odpověděl s úmyslem ho dostat do slepe ulicky a čekal jsem na jeho reakci. Trochu ho to zaskočilo, ale rychle se vrátil jeho svůdný výraz.

,,Byl bych tě zahřál svým tělem," to mě trochu šokovalo a zároveň naštvalo. Zavrčel jsem. ,,ale to bych se asi neudržel a..." to už jsem ho zastavil.

,,Do mě nic strkat nebudeš, o tom si nech pouze zdát!" Zařval jsem na něj, ale jeho výraz se nezměnil.

,,Jednou budeš můj." Otočil se na patě a odešel, jako by tahle konverzace vůbec neproběhla. Kdybych nebyl na tomhle zpropadeném místě už by dostal, a nejen jednu. Ale to bych se pak nevyhnul nějakému trestu. Od nejmilejší - bičování - po nejhorší - smrt - to ale nenadchází často, protože za každého vězně dostávají určitou sumu yenů. Z čehož plyne to, že si nás tady chcou udržet. Zkurvej Akio. Nechápu to proč zrovna já a proč zrovna teď. 

- O TÝDEN POZDĚJI -

Celý týden se to dělo znova a znova. Mám modřiny po celém těle. Bránil jsem se, ale už jsem zjistil, že to nemá cenu. Nezvládnu to je mnohem silnější než moje maličkost. Vždy někam zmizí, a když potom příjde domů čeká že tady bude uklizeno, bude mít navařeno a já mu ještě poslušně nastavím prdel. Doufám, že až příletí domů matka alespoň o trochu se to zlepší. Bože jak já se těším na zítřek. Nikdy bych neřekl, že ji tak rád uvidím.

Utírám nádobí a uslyším zvuk zámku. Roztřesu se až mi vypadne hrnek z ruky. ,,Ksa!"

,,Ale ale, tady je někdo nešikovnej." Uslyšel jsem už ode dveří. Začal jsem panikařit. Rychle jsem se sehnul a začal sbírat střepy.

,,Om...omlouvám se hned to uklidím." Všechny střepy jsme sesbíral na jednu hromádku, a když jsem zvedl hlavu, setkal jsem se s jeho rozkrokem. Koukl jsem se nahoru a věnoval mu krátký nervózní pohled. Vzal jsem střepy a šel je vyhodit do koše. Snažil jsem mu nevěnovat pozornost, ale nějak jsem se nemohl zbavit tíživého pocitu. Skláněl jsem se ke koši a ucítil jsem ruce na svých bocích. ,,C... co to děláš?" Přejel mi rukou přes záda natiskl se na mě zezadu. Věděl jsem co se děje, ale byl jsem jak v tranzu, nemohl jsem se hýbat.

,,Vystavovat tady na mě takhle tu tvojí prdélku, až jsem dostal chuť." Ne, už je to zase tu.

,,Prosím. Ne teď ne." Chtěl jsem se narovnat a odstrčit jej, on mě však vzal v pozici jaké jsme byli přitlačil břichem na stůl. ,,Au!" Bylo to dost nepříjemné. Zvedl jsem hrudník, to mě ale zatlačil rukou zpět. Ucítil jsem, jak se mu v kalhotech vytvořil problém.

,,Neušetříme si tu komedii. Vzdej to víš, že si tě vezmu tak i tak, jestli budeš dělat cavyky nebo ne." Ležel jsem na stole a v hlavě mi zněla jeho slova. Přestal jsem sebou šít, stejně to nemá cenu. Vezme si mě kdy chce, přesně jak řekl. Stahl mi kalhoty s trenýrkami a slyšel jsem jak si rozepíná svoje. Poplácal mě svým pérem po pravé půlce a rukou plácl přes levou. ,,Jsi tak krásný. Mladej a chutnej."

,,Já n..." Chtěl jsem protestovat, on roztáhl moje nohy a aniž by to nějak protahoval, začal do mě vnikat. Nejdřív špičkou a pak už se rychlým pochybem ocitl ve mě. Moje tvář se zkřivila bolestí. Začal se ve mě pohybovat, a postupně přidával na rychlosti. Kuchyní se ozývaly mé bolestné steny. Po tváří mi stékaly slzy, jako pokaždé. Bolest byla nesnesitelná, na to ,aby se to bez nich obešlo. Kousal jsem se do ruky abych se alespoň trochu utišil. Moje tlumené vzdechy, mu ale asi nestačily.

,,Chci tě slyšet!" Řekl a přirazil na doraz. Vykřikl jsem, když bolest projela celou mojí páteří. ,,Tak se mi to líbí." Začal opět rychle a tvrdě přirážet. Plně se v tom vyžíval. Sehnul se nad můj krk a tam me několikrát kousl. Chytnul si mě pod bokama a odsunul trošku od stolu. Plnou silou přirazil a já pokaždé hlasitě z plných plic zakřičel. Pak zpomalil a vystoupil ze mě. ,,Zvedej se!" Poručil a já to splnil, nemám jinou možnost. Utřel jsem si slzy a čekal co bude následovat. Sundal mi kalhoty, které byly nyní v úrovni mých kotníků a posadil mě na kuchyňskou linku. Vzal mě rukama pod koleny a roztáhl moje nohy. Přitáhl si mě k sobě a pohybem pánví k mému vstupu do mě vstoupil. Opět jsem nezabránil vzdechům, které vycházeli z mých úst. Musel jsem se zapřít rukama, abych nesjížděl k němu, jinak by byl ve mě vždy až po kořen. Začal přirážet na maximum a vypadalo to, že už se za chvíli udělá. Měl zavřené oči a užíval si slast, kterou jsem mu nedobrovolně dopřával. Nechtěl jsem se na něj dívat a odklonil jsem zrak na bok.

Přes slzy, jsem si všiml ještě neutřeného nádobí na dosah mé ruky, ve kterém se vyjímal kuchyňský nůž. Neváhal jsem, popadl jsem ho a bodl jím Hidekiho do zad. Zařval, vystoupil ze mě a když poodstoupil, zakopl a skácel se k zemi. Myslel jsem, že je jsem ho zabil, ale mýlil jsem se. Rychle jsem se postavil oblékl kalhoty a běžel ke dveřím.

,,Ty zkurvenej bastarde!" Otočil jsem se a viděl jsem Hidekiho již zpátky na nohou. Měl velkou krvavou skvrnu na zádech, kde před tím byl nůž. Zpanikařil jsem a nedal pozor na cestu. Upadl jsem a uhodil jsem se do hlavy. Najednou bylo vše rozmazané. Uslyšel jsem ženský křik a potom Hidekiho rozčílený hlas. Moje oči se zavřely a já omdlel.

-

Na chvíli jsem nabyl vědomí a slyšel všemožné houkání aut, blikavé světla a hlasité hlasy mužů a žen. Můj mozek však neuměl vyhodnotit situaci a já se vrátil do tmy.

-

Probudil jsem se na lavičce ve zvláštní místnosti. Nevěděl jsem co se stalo ale moje paměť se rychle vyjasnila. Začal jsem panikařit a ja se rychle postavil, ale moc dlouho jsem se na nohou neudržel. Chytl jsem se za hlavu a povzdechl si. ,,Co se sakra stalo.?"

Tak je to trochu kratší kapitolka, ale zato jsme se dost posunuli v ději.  Doufám že se vám tahle knížka alespoň  trochu líbí a budete číst dál.
(~^-^)~ Endy