„Né prosím,to není možný,dělejte něco prosím..“Křičela jsem z plných plic,slzy mi tekly po tváři,stála jsem tam a snažila se k němu dostat,ale někdo mě držel.Nemohla jsem k němu,po chvilce jsem uslyšela jen jak říkají ,že dělali co mohli.Koukla jsem se na přístroj a nemohla tomu uvěřit,byla na něm jen vodorovná čára.Zhroutila jsem se a spadla k zemi.Cítila jsem jak na mě někdo mluví a říká,at vstanu,že to bude dobrý,ale já věděla ,že už nic nebude dobrý,jak by mohlo.Po 3 letech?Jak bych mohla zapomenout.Byl to Louis co mě chytil kolem pasu a zvedl nahoru.Podíval se na mě a sám měl slzy v očích.Obejmula jsem ho a pevně stiskla.“Já to už nezvládnu Louí,tohle ne.Přes to všechno jak jsme bojovali a nevzdávali se,je tedka konec?Už nemám sílu na to žít dál.Bez něj to nezvládnu.“Louí se na mě podíval a utřel mi slzy.“Vím jak ti je Cassie,ale čas už nevrátíš.Nemohla jsi s tím nic udělat.“-řekl Louí.“Já vím,ale pořád mám pocit,že jsem mohla udělat víc.“Když doktoři odešli Loui mě pustil a já hned utíkala k jeho posteli.Když jsem ho tam viděla ležet neměla jsem sílu něco říct.Rozbrečela jsem se a chytila ho za ruku.Dívala jsem se na něj a slzy mi tekly po tváři.Pohladila jsem ho po vlasech,jeho dokonalých vlnitých vlasech.Nemohla jsem uvěřit tomu,že už tu není.Stýskalo se mi po jeho hlase,chtěla jsem ho tolik slyšet,cítit jeho objetí,dívat se mu do jeho sladkých očí.Vidět jak se na mě zlobí,když mu rozcuchám jeho vlasy.“Tolik mi chybíš Harry“-řekla jsem a políbila ho na čelo.Lehla jsem si k němu a pořád doufala,že se probudí.Ale nic se nestalo.“Proč jsi mě tu nechal,co tu bez tebe budu dělat?“-šeptala jsem a stále plakala.Po chvilce vstoupili do místnosti ostatní kluci.Když jsem je viděla rozbrečela jsem se ještě víc.Niall ke mně přišel a objal mě.Díval se na něj a bylo vidět,že bude brečet.Zayn přišel s Perrie,která už brečela.Přišla jsem k ní,chytla mě za ruku a řekla,že jí to hrozně mrzí utřela si slzy a objala mě.Potom ke mně přišel Zayn,který i když stál přede mnou nedokázal spustit oči z Harryho.Objala jsem ho a věděla jsem,že to ponese nejhůř.Pořád tu ,ale chyběl Liam.Když jsem vyšla na chodbu uviděla jsem ho tam,seděl tam na chodbě ,lokty se opíral o kolena a ruce měl na obličeji.Přišla jsem k němu a sedla si vedle něj.Dala mu ruku na koleno a druhou rukou ho pohladila po zádech.On se na mě podíval a oči měl celé červené.“Měl jsem na něj dávat pozor.“-řekl a slzy mu tekly po tváři.“Ty?Ty za nic nemůžeš Liame.“-řekla jsem a sama měla pocit viny.“Tolik mi chybí“-řekl a podíval se na mě.“Nebreč,tohle by nechtěl.“-řekla jsem a pohladila ho po tváři,utřela jsem mu slzy a chytla ho za ruku.“Naposled se s ním můžeš rozloučit..“-řekla jsem,ale skoro nemohla.Když jsme vstali a vešli do pokoje,jako bych si zase uvědomila co se stalo.Mlčela jsem ,ale uvnitř mě jsem cítila jako by hořelo.Musela jsem pryč,Louis to na mě poznal,řekl že mě odveze.Když jsme nastoupili do auta vezl mě k nám domů.Do domu,kde jsem s ním bydlela.Když jsme zastavili,otevírala jsem dveře.Louí mě ale najednou chytl za ruku.“Zvládneš to?Nechceš abych tu s tebou přenocoval?“-zeptal se.“..Vlastně bych tu radši byla sama Louí pokud nevadí?“-řekla jsem.“Né v pohodě,já jen kdyby něco,tak mi zavolej,pro nikoho to není lehké obzvlášt pro tebe ne Cassie.““Jasně,děkuju Louí.“Chytla jsem ho za ruku a políbila na čelo.Šla jsem pomalu k domu a čím blíž jsem byla tím víc jsem věděla,že až vejdu dovnitř nikdo tam nebude.Ale na okamžik,jakoby tam byla naděje něčeho co jsem nedokázala popsat.Když jsem odemkla a zavřela za sebou dveře.Šla jsem rovnou do ložnice.Tam jsem si lehla a koukala se do stropu.Harry na něj fosforeskující barvou napsal.Miluj tak,aby člověk se kterým žiješ nikdy nelitoval toho,že s tebou trávil čas.Aby až nastane konec,si řekl že přišel o to nejcennější na světe.Miluju tě Cassie.Když jsem to dočetla vyschlo mi v krku.Najednou jsem uslyšela jako by někdo otevřel dveře.“Harry?“-zavolala jsem,ale věděla jsem,že to Harry není.Když jsem se podívala pořádně,nikdo tam nebyl.Najednou mnou projela zima.Naskočila mi husí kůže.Vstala jsem z postele a šla se odlíčit.Nemohla jsem se ani podívat do zrcadla vypadala jsem strašně,když jsem se odlíčila umyla jsem si obličej studenou vodou,snažila jsem se z toho dostat.Když jsem se ale chtěla podívat do zrcadla uviděla jsem ho.Stál přímo za mnou.Lekla jsem se a otočila se zpátky,ale nikdo za mnou nestál.Dala bych cokoliv,za to,že jsem ho viděla.Nic jsem si z toho ale nedělala myslela jsem si že mám jen halucinace,byla jsem na tom psychicky špatně.Napustila jsem si horkou vanu a šla se svléct.Když jsem otevřela skřín ucítila jsem jeho vůni šatů.Jako by tam byl.Musela jsem na ně pořád zírat a nedokázala odejít.Stála jsem tam jako tělo bez duše.Dotýkala se jeho triček.Připadala jsem si jako blázen,ale nedokázala jsem si připustit,že bych se jeho věcí měla zbavit.Šla jsem do koupelny,zavřela za sebou dveře a vlezla do horké vody.Jakmile jsem si lehla,pořádně jsem se nadechla a zase vydechla,s výdechem ze mě vyšli poslední slzy.Myslela jsem na Harryho,na to jak jsme se spolu koupali,na to jak my vyprávěl svý příběhy,na to jak mi zpíval písničky před spaním.Na to jak v noci chrápal a ráno vše zapíral.Na to jak jsme se vždycky božsky milovali.Někdo říká,že srdce bolet nemůže.Ale co je to potom za pocit,že se nemůžu ani nadechnout a při pomyšlení na něj,se mi svýrá žaludek,že mě přesně tam kde mám srdce vše bolí,jako by mě někdo probodl nožem skrz na skrz.Zavřela jsem oči a snažila se odpočinout si.Když jsem je pak otevřela zase tam byl.Stál přímo přede mnou.“Harry?“-vykřikla jsem a on jako by slyšel a divil se,že ho vidím,potom zase zmizel.“Co to sakra je?“-nadávala jsem sama sobě,už jsem nemohla a tohle byla poslední kapka.Když jsem vylezla z vany a šla si lehnout do postele zase mnou projel zvláštní pocit.Ale nic jsem z toho nedělala,lehla jsem si do postele a usnula.____Ležel jsem vedle ní a snažil se s ní mluvit,ale neslyšela mě.Bolel mě pocit,že mě neslyší,že jsem se s ní naposled nemohl rozloučit,ale proč tu stále jsem?Nerozumněl jsem tomu.Proč mě neslyší,ležel jsem na boku a díval se na ní jak je krásná.Cítil jsem všechno,to jak dýchá,to co se jí honí v hlavě,to jak se cítí.Z těch pocitů mi bylo mizerně.“Ach Cassie“Vstal jsem z postele a obešel jí.Přistoupil jsem k ní a chtěl políbit na čelo.Když najednou otevřela oči.A jako by se dívala přímo na mě.Ale jak by to bylo možné.“Cassie?Vidíš mě?“-řekl jsem,ale ona neodpovídala,stále koukala před sebe.Snažil jsem se dát najevo ,že tam jsem,ale nic nefungovalo.Viděl jsem jak si začaly téct slzy po tváři.Věděl jsem,že se z toho jen tak nedostane.Bolel mě pocit,že s tím nemůžu nic udělat.Vzteky jsem chtěl rozbít lampičku která byla na nočním stolku a po pravdě nevím co se v tu chvíli stalo,ale tam lampička spadla na zem a rozbila se.Cassie se lekla a nevěděla o co jde.Nechtěl jsem jí vyděsit.___Když jsem viděla,co se stalo vyděsilo mě to k smrti.“Co to sakra bylo.“-pomyslela jsem ji.Je možný,že to byl on?Ne to není možné,nic takovýho neexistuje,dneska umřel,tohle se děje jen ve filmech.Nechtěla jsem začít panikařit,pořád jsem si říkala že to není možný.Začala jsem z hluboka dýchat.A snažila se dívat do stropu,pořád jsem si četla to co Harry napsal.Když najednou,jsem ucítila jako by mě někdo hladil po vlasech,naskočila mi husí kůže a měla jsem strach.Ale najednou jsem ucítila jeho vůni.Byla jsem klidnější.Věděla jsem,že se ze mě stal asi blázen,ale v tu chvíli mi to bylo jedno poddala jsem se tomu.“Harry jsi tu?“-zeptala jsem se ve tmě ,nikdo mi ale neodpověděl.Povzdychla jsem si a chtěla usnout,když najednou mi zapípal mobil.Koukla jsem se na něj ,byla to zpráva od Harryho?“Bože můj tohle je hnus,někdo mu musel vzít mobil a ted mi píše.To fakt není sranda.“Potom mi přišla ale další sms,bylo v ní psáno,že to není sranda a že je to vážně Harry.Po tom co jsem to dočetla jsem dostala vážně strach,z toho že mě někdo sleduje.“Pokud jsi to vážně ty,tak to dokaž“-řekla jsem.V tu ránu mi přišla sms,ve které bylo ,že nikdy nezapomene na ten den kdy jsme byli spolu napsal datum a přesný čas + věci které jsme dělali.Nikdo jinej o tom nevěděl,tak kdo jiný by to byl než Harry.“To není možný ,jak?“-zeptala jsem se.Cítila jsem ho v místnosti a nedokázala si to vysvětlit.Najednou mi začaly zase téct slzy po tváři.“Chybíš mi lásko,tak hrozně moc..Omlouvám se ,že jsem tě nedokázala ochránit.“-řekla jsem.Žádná sms mi však už nepřišla,v místnosti bylo ticho.Pak jsem se probudila se slzamy v očích.Věděla jsem ,že to byl sen.Když jsem se podívala na telefon,žádné zprávy jsem tam neměla.Když jsem vstávala z postele,neměla jsem sílu.Najednou mi bylo zase na nic.Věděla jsem,že moje poslední naděje je pryč.Uběhly 2 dny a já se cítila děsně.Bylo to snad ještě horší než v první den.Pořád mi volal Louí,ale já prostě nechtěla o ničem mluvit a zvlášt né o tom jak se cejtim a jak na tom jsem.Měla jsem ho ráda,ale v tuhle chvíli mi bylo líp samotný.Celé dva dny jsem byla zavřená doma,vůbec jsem nevycházela ven.Koukala jsem na naše starý fotky a videa co jsem měla s Harry.Na to jak se smál,jak mě objímal vždy když jsem zavřela oči,jsem ho cítila to jak se mě dotýkal,všechno.Jeho přítomnost jsem potřebovala.Psychicky jsem na tom byla špatně,nevěděla jsem co dělat.Už to takhle dál nešlo.Od prvního dne co umřel jsem věděla,že můj život se změní a vím že se říká že čas zahojí všechny rány.Ale pokud z ničeho nic ztratíte člověka,kterýho milujete a po jeho ztrátě se cítíte jako by vás právě roztříleli,kdo by to mohl vydržet.Byla jsem moc sobecká abych myslela na ostatní.Nenapadlo mě nic jinýho než to všechno skončit a být zase s ním.Bylo to tak jednoduché.Šla jsem do koupelny a tam vyhrabali veškeré prášky co jsem měla.Vzala bílý papír a začala psát Louímu.Když jsem dopsala papír jsem položila vedle sebe.Potom jsem spolykala všechny prášky.Jediné co si pamatuju je to,že jsem usnula.Po chvilce jsem se ale probudila stála jsem v pokoji a slyšela něčí hlas.Byl to Louí a křičel.Nevěděla jsem proč,když jsem ale k němu přišla a snažila se na něj mluvit pochopila jsem o co jde.Už bylo pozdě,ležela jsem tam a on se mě snažil zachránit.“Prosím Cassie vzbud se,nenechávej mě tu prosím,co jsi to udělala.Vždyt já tě miluju,vždycky jsem tě miloval,proč jsi to udělala.“-jakmile to dořekl,stála jsem tam a nemohla tomu uvěřit z očí mi tekly slzy,najednou jsem ucítila jak mě někdo chytl za ruku.Když jsem se podívala vedle sebe stál tam Harry a měl slzavé oči.“To jsi neměla Cassie.“-řekl.Mlčela jsem ,brečela a stála na místě.Harry mě objal ,utřel slzy a políbil mě.Cítila jsem ho,to jak se mě dotýká a to jak mě políbil,byla jsem štěstím bez sebe a pořádně ho objala.Pořád mi ale tekly slzy po tváři,věděla jsem že jsem udělala chybu a že jsem tím Louímu ublížila,ale bez Harryho jsem prostě žít nedokázala.Ted vím,že budeme štastní a že Louí si jednoho dne najde někoho s kým bude štastný.Člověk dělá chyby a někdy se zkrátka věci vrátit nedají.
