Ráno jsem se probudila ,konečně byly prázdniny.To na co jsem se nejvíce těšila bylo to,až mě Niall vezme konečně na jejich koncert.Na to,že jsme byli sourozenci a on mi pořád o klukách vyprávěl,nikdy nepřišel s tím,že by mě s nima představil.Nevěděla jsem proč,jestli se bál nebo se za mě styděl.Napadalo mě hodně věcí,ale která z toho to mohla být jsem nevěděla.Oblékla jsem se a vzala si na sebe dlouhé tričko s kratasy.Utíkala jsem do Niallova pokoje,když jsem zatukala a vešla dovnitř,zase se válel,kolem postele obaly od jídla.“No Nialle!“-zakřičela jsem a skočila mu do postele.Byl protivnej,chtěl ještě spát.“Nialleeeeeee“-pořád jsem opakovala a strkala do něj.“Co se děje vždyt je sobota!“-odpověděl naštvaně.“Mám na tebe prosbu,byla jsem s tím za tebou jednou,ale ty jako by jsi se tomu schválně vyhýbal,budete mít s klukama koncert a já chci abys mě na něj vzal a seznámil mě s nima.“ „To myslíš vážně?Ted ráno se mě ptáš na tohle?Ok na koncert tě vemu ,ale nebudu tě s nima seznamovat.“ –odpověděl.“Ale proč?Stydíš se za mě?“-zeptala jsem se.“Ne to ne“-řekl.“Tak proč?Jakej jinej důvod to může mít?“-zeptala jsem se znovu.“Prostě ne.“-řekl.“Ale já to chci vědět,řekni mi to,jinak ti nedám pokoj a ukradnu ti poslední kousek zákusku,který sis schoval v kuchyni,vím o každé tvojí skrýši“-řekla jsem zákeřně.“No dobře,prostě tě s nima nechci seznámit protože se o tebe bojím“-řekl a já na něj zůstala koukat chvíli s otevřenou pusou.“Zavři pusu,když se divíš“-řekl a strčil do mě.“Ty se bojíš o mě?Proč proboha,koušou snad?“-zeptala jsem se a začala se smát.“Nó,Louis je v pohodě, má El Liam zas Dan a Zayn zas Perrie , ale Harry je prostě Harry.Nechci abys mu nalítla na to jeho „Kouzlo“ co používá na každou a pak si nechala zlomit srdce.“-řekl a tvářil se vážně.“Ale notak Nialle,jsem Horanová,já se jen tak nenechám zlomit a navíc Harry není můj typ.“ „Jak myslíš,ale já tě varoval.“-řekl a zase se přikryl.Když jsem chtěla odejít,ještě zavolal.“Jo a připrav se teda,dnes máme jít na večeři do jedné nově otevřené restaurace,můžeš jít s náma jestli chceš.“Pak se zase přikryl a mlčel.Šla jsem pryč z pokoje s úsměvem na tváři.Začala jsem si promýšlet co si vemu na sebe a hned mě napadlo co si vemu.Měla jsem pro takovou příležitost nachystané jen jedny šaty,sice jsem je ještě nikdy nepoužila,ale asi dobře.Byly úplně nové světle růžové.Vytáhla jsem je ze skříně,byly zabalené aby se nezničily,položila jsem je na postel a k tomu si snažila najít vhodné boty.Nakonec jsem je našla.Vše připravené jsem si položila na židli.
Pak jsem se šla dolů nasnídat,hodila jsem do sebe pár kousků z dortu který Niall včera udělal.Pak jsem si vzala sluchátka a šla se proběhnout.Snažila jsem se ten den zabít co nejvíc to šlo.Pořád se mi v hlavě přemítalo to co mi Niall řekl o Harrym.Vím jaký je,ale prostě má svý kouzlo.Věděla jsem,že měl Niall asi v něčem pravdu a v tom jeho pocitu,že bych mu na to mohla skočit.Měla jsem pro Harryho slabost už od začátku,co vzikli.Ale jelikož mě Niall,jak by řekl „Chránil“ tak jsem neměla možnost s ním mluvit.Ani bych se nedivila kdyby jim Niall neřekl o tom že má sestru.No nechávala jsem to radši být.Stavila jsem se u kamaráda.Byl to jediný Directioner ,kterého jsem znala osobně,byl to můj nejlepší kamarád.Šla jsem dovnitř,chtěl se semnou podívat na nějaký film.Něco romantickýho ani nevím,vnímala jsem ho do té doby než se ke mně začal sklánět a vypadalo to ,že mě chce políbit.“Co to děláš?“-vyjekla jsem.“Víš,líbila jsi se mi už od začátku a vím,že jsem si to podělal tím,že jsem se stal tvým kamarádem,ale dej mi šanci prosím.“-řekl.“Počkeeeeeej!Jak to myslíš,vždyt jsme se k sobě chovali od začátku jako kamarádi,jak si z toho mohl udělat něco víc,já ti věřila říkala ti všechno.Nemůžu s tebou být,pokazilo by se mezi náma to kamarádství co je a o to nechci přijít.Mám tě ráda,ale jsi pro mě jako brácha.“-řekla jsem a slova mi nestačila.“Jo jasně,promin zapomen na to.Taky bych nechtěl přijít o ten vztah co máme.“podíval se na mě zklamaně.“Víš radši už půjdu,omlouvám se,jestli jsem tě zklamala.“-řekla jsem a šla pryč.“Bože jsem tak pitomá,co to bylo,jak to že jsem nic nepoznala.“-říkala jsem si v duchu.Šla jsem domů.Bylo kolem oběda,zrovna jsem se najedla.Niall na mě divně koukal.“Děje se něco,vypadáš jako by jsi právě umřela.“-řekl a začal se smát.“Jo díky“-řekla jsem a skoro nic nevnímala.“Hej co se stalo?“-zeptal se znovu.“Nic..a nebo vlastně,jak by jsi se zachoval na holku,se kterou by jsi sdílel veškeré zájmy , říkal jí všechno,nebral by jsi jí jako holku se kterou by jsi mohl chodit stala by se pro tebe oporou a nejlepší kamarádkou a jednoho dne by ti řekla ,že tě miluje.“-vychrlila jsem na něj.“Kdo ti to řekl?“-zeptal se mě.“Ale nikdo“-odpověděla jsem.Vstala jsem od stolu a šla do pokoje.Pustila si kluky do sluchátek a koukala po pokoji.Po chvilce za mnou přišel Niall.“Úsměv ségra,nic není tak hrozný jak se zdá.K té holce,kdyby k ní opravdu nic necítil a byla by pro mě nejlepší kamarádkou,tak bych jí prostě nějak šetrně řekl,že má smůlu a že bych nechtěl ohrozit ten vztah co jsme měli do tedka.“-řekl.“No a to jsem přesně řekla,jen mi příjde,že se to už pokazilo a že jsem mu ublížila.“-řekla jsem.“Noták to bude v pohodě,každej nese kopačky těžko,ale on se vzpamatuje a uvědomí si jak skvělá jsi.“-řekl a objal mě.“Děkuju bráško,nevím co bych si bez tebe počala.“
