Trvá to už 3 roky ,je to těžké,ovládat se.Ale nic jiného mi nezbývá.Jmenuju se Harry Styles a jsem zpěvákem v klučičí kapele jménem One Direction,určitě jste o ní někdy museli slyšet a pokud ne,tak určitě uslyšíte.Chci ale mluvit o svém životě,než o kapele,protože o nás jako kapele ví fanynky snad vše.Ale o nás a o našem osobním životě nevíte nic.Začalo to castingem v x-factoru a pokračovalo neuvěřitelnou cestou.Ale to vy víte.Jde o to,že od začátku a to od toho úplně prvního kdy jsem se narodil,jsem to měl ve škole těžké,chodil jsem s pár holkama,ale vždycky jsem myslel,že zamilovat se znamená cítit po celém těle zvláštní pocity,napětí,husí kůži cokoliv.Ale u žádné z těch holek to tak nebylo.Stále jsem myslel ,že jsem nenarazil na tu pravou.Ale vše se změnilo nástupem do x-factoru.Ta změna byla ta,že nás dali dohromady jako kapelu ještě se 4 klukama.První čeho jsem si všiml toho dne byl mladý chlapec,jmenoval se Louis Tomlinson.Byl jiný než ostatní,měl zvláštní smysl pro humor a jeho hlas byl vyjímečný,připadal mi roztomilý.Od toho dne jsem se cítil zvláštně,nevěděl jsem co se děje,chvíle trávené s ním a ostatníma klukama byly zvláštní.Než jsme se pořádně poznali,s Louím jsem trávil více času než s ostatníma.Připadal jsem si jako by jsme se znali celý život.Byl pro mě oporou,rozesmíval mě,ale když mi bylo smutno byl tu se mnou a uklidnoval mě.Večer jsme občas koukali jen tak na filmy,dělali si z lidí srandu,zkrátka klasičtí pubertáci,na to že byl Louis starší mi připadal jako by byl stejně starý jako já.Jeho pohled na svět byl nepopsatelný,nebral věci tak vážně jak se zdáli.To se mi na něm líbilo.Postupem času co jsme se sbližovali a poznávali se,jsem zjistil jednu věc,stále jsem si to nechtěl připustit,nikdy před tím jsem o těhlech věcech neuvažoval,nenapadlo by mě to.Ale když jsem se vždycky podíval na Louise,měl jsem přesně ten zvláštní pocit.Ten jeho pohled a úsměv,když jsme v x-factoru dělali videodeníky,vždycky mě rozesmál.Když se na mě podíval,byl jsem jako v tranzu,nevěděl jsem co to znamená. Ale v jeho přítomnosti,mi prostě nic nechybělo,on vždycky ve správnou chvíli uměl zasáhnout.Během x-factoru jsem se na něm začal stávat závislý,připadalo mi,že on to cítí stejně.Ale postupem času jsem zjistil,že je zamilovaný.Zarazilo mě to,myslel jsem si že to co jsem cítil je vzájemné.Louis mi o ní začal vyprávět ve chvíli,kdy si asi připadal,že mi může věřit a svěřit se mi se vším.A tím nemyslím,že by mi neměl věřit,mám ho rád a za to jak mi pomáhal se k němu chovám tak jak on ke mě,ale ve chvíli kdy mi řekl o Hannah a o tom,že spolu už chodí několik měsíců,mi prostě zlomilo srdce.V tu chvíli jsem věděl,že moje pocity které jsem měl dřív z holek se tentokrát na 100% zvýšilo v nenávist.Nevěděl jsem proč,ale pomalu jsem si začal uvědomovat,že k Louímu cítím víc než jen kamarádství a bylo mi to blbé,říct mu to.Ale ve chvíli kdy se mě zeptal,že až z x-factoru budeme pryč a že mě s Hannah seznámí a jestli já mám nějakou holku,jsem jen mlčel a přihloupě se usmál.Nejvíc mě dorazilo to,když jsme večer byli zase spolu a dívali se na televizi.Loui z ničeho nic začal mluvit o svým životě,což mě hodně zajímalo,chtěl jsem o něm vědět víc,ale když se mě zeptal jestli chci vidět její fotku,jen jsem polknul a cítil knedlík v krku.Když mi jí ukázal byla hezká,byli tam vyfocení spolu.Slušelo jim to,ale neměnilo to nic na tom,že jsem se cítil mizerně a každičký okamžik co jsem s ním trávil tady v x-factoru,to jak jsem mu povídal o svém životě,každičký náhodný dotek,nebo i ten promyšlený,kdy se mě dotýkal schválně.Kdo tohle dělá?Myslel jsem si,že něco cítí a ted mi tu mluví o jeho přítelkyni.
"Ehm omluvíš mě na chvilku?"-řekl jsem a zvedl se z postele."Děje se něco?"-zeptal se Louis."To je v pohodě"-odpověděl jsem suše a šel jsem ke dveřím,že půjdu na balkón.Vyšel jsem ven a opřel se o zábradlí,koukal jsem ven,byla tma,jen jsem si povzdech,do očí se mi navalily slzy,tohle se mi ještě nikdy nestalo.Bože Harry to zvládneš,jen to rozdýchej.Říkal jsem si sám pro sebe."Je něco co jsi mi neřekl?"-ozvalo se hned za mnou."Co tím myslíš?"-zeptal jsem se."No třeba tedka,z ničeho nic jsi odešel ,to jsi ještě neudělal,příjde mi jako by ti něco vadilo,nebo se něco stalo,řekl jsem něco?"-zase se zeptal."Ne nic jsi neudělal,to je ve mě,promin nemůžu se o tom s nikým bavit."-řekl jsem a kousl se do rtů."Je v tom nějaká holka?"-zeptal se."Není"-odpověděl jsem.Podíval jsem se na něj a odešel z místnosti.Další dny trávené s klukama byli celkem fajn,vždycky mě to dostalo na jiné myšlenky než na Louise.Když X-Factor skončil.Měli jsme pár dní volna,jel jsem domů.Všechny emoce jsem držel v sobě,ale dlouho jsem to nemohl vydržet moje sestra Gemma to na mě poznala.Když jsem jí o tom všem řekl,nemohla tomu uvěřit,chvíli na mě koukala,jako jestli s z ní nedělám srandu,ale pak pochopila že to myslím vážně.Nakonec to vzala líp než jsem čekal,začala si se mnou o tom povídat,nakonec mi to hodně pomohlo,od tý doby nás to hodně sblížilo.Mamce jsem o tom zatím neřekl,bál jsem se její reakce a nechtěl jsem jí nijak zklamat,dokud to nebudu mít nějakým způsobem vyřešené.Čas utíkal s Hannah jsem se nakonec seznámil na jednom večírku,Loui vypadal štastně,vždy když jsem se na ně podíval měl jsem divný pocit.Bylo mi ouzko,věděl jsem že je s ní štastný a uvědomoval jsem si,že jeho volba je ona a né já a že to tak vždycky bude.Čas ubíhal až se nakonec stalo to,že se Louis s Hannah rozešli.Na jednu stranu jsem byl rád,ale na druhou jsem se na to nemohl dívat,Louis byl úplně na dně,ale věděl,že to jinak nešlo neměl by na ní čas a nechtěl jí nijak ublížit.Jediné co bylo pro mě výhodou bylo to,že když jsme už každý bydleli sám,Louí ke mě přišel,nastěhoval se ke mě,bydleli jsme spolu nějakou dobu,byl na dně a tak jsem se mu snažil pomoct.Ale nevěděl jsem že to pro mě bude tak těžké.Každičký den,kdy potřeboval obejmout,každičký dotyk,jeho vůně.Probíhalo mnou zvláštní vzrušení,byl jsem rád že je u mě,že mi věří natolik,že se mi s tímhle svěřuje.Mám ho rád,od tý doby snad ještě víc,ale co mu můžu říct.Hej Louisi miluju tě.To těžko,lekl by se a utekl.Cítil jsem se mizerně,ale co jsem mohl udělat,byl jsem pro něj jen kamarád který mu pomůže.Ale nevím jestli jsem si vše přibarvoval ,nebo to bylo normální.Ale přátelství mezi námi dvěma bylo jiný,už jen ty objetí,kolikrát na rozhovorech,ty blbosti co jsme dělali,to jak jsme se někdy úmyslně a nebo nechtěně dotýkali.Prostě jsem to bral jinak.Postupem času,kdy jsme spolu bydleli jsem myslel že se zblázním vidět ho každý den v koupelně,kdy měl kolem sebe omotaný jen ručník,jeho tetování,jeho tělo a ten zadek.Najednou jsem přemýšlel jinak než jen poblouzněně.Začal jsem se na něj dívat jako na někoho koho jsem chtěl získat.Už jen to,že jsem ho měl tak blízko u sebe,ale zároven tak daleko.Chtěl jsem vědět na čem jsem,ale stále jsem se bál.To rozmýšlení mě však stálo čas.Jednou když už jsem byl připravený mu říct co cítím,jsme byli v jedné hospodě hned kousek od našeho bytu.Ani nevím co jsme to slavili,povídali jsme si a já se nemohl rozhoupat."Víš"-řekli jsme oba najednou.Oba jsme se začali smát."Ty první"-řekl Loui."Chtěl bych ti něco říct."-řekl jsem."Vážně?Já taky"-řekl Louis ,usmál se na mě a dal mi ruku na rameno."Jo?Tak povídej první"-odpověděl jsem mu."Ok jak chceš"-řekl."Chci ti to říct už delší dobu,jen jsem nevěděl jak."-řekl a usmál se.Nervózně jsem se na něj podíval s přejícím pocitem co když mi chce říct to samé co já jemu,začal jsem doufat."Jedná se o to,že jsem začal mít někoho rád a na tom člověku mi moc záleží,po dobu co se známe,jsem měl čas tu osobu ví poznat a asi jsem se zamiloval."-jen jak to Loui dořekl mi naskočila husí kůže ,úplně jsem ztuhnul."Chtěl jsem si být jistý a říct ti to,jen ve chvíli kdy budu vědět,že to za to stojí."-řekl a otočil se."Chtěl bych ti někoho představit Harry,tohle je Eleanor moje přítelkyně."-z davu lidí se přivalila mladá holka,zřejmě studentka.Jen jak to dořekl a ona k nám přišla s obrovským úsměvem jsem totálně ztuhnul,cítil jsem že bych ani odejít nemohl jak mi ztuhly nohy.Bylo mi jako bych měl u nohou přivázaný kámen."Ahoj ,těší mě jsem Harry"-řekl jsem a podal jí ruku."Jsem Eleanor,ale říkej mi El"-řekla a usmála se,podívala se na Louího a políbila ho.
