Prolog

109 3 1
                                    

Je noc. Slyším kroky za dveřmi. Kdo to je? Jsem v domě přeci sama. Nebo snad ne?,, Halo, kde pak jsi?"slyšela jsem hlas. Tak fajn, asi blouzním, nedávno me přeci pustili a od te doby je mi hůř než předtím. Ale já nejsem blázen. ,, Halo, kde pak je má holčička? "slyšela jsem znovu a cítila jak se někdo krade do schodů. Proboha, to je realita, Já si to nepředstavuji (teda alespoň myslím). Neznámé kroky vyšli do schodů a přicházeli k mým dveřím. Potichu jsem ke dveřím přiběhla a vší silou se o ně opřela. Nohou jsem začala přitahovat postel. Začalo to hrozně vrzat. ,, Skvěle, tak ty jsi tady"rekl ten hlas. Zněl jako hlas nějakého posedleho a nemocného člověka. Takova jsem asi taky bývala. Slyšela jsem jak se něco dotýká kliky.

Psychiatrická léčebnaKde žijí příběhy. Začni objevovat