Psychiatrická léčebna

Vražda

Ahoj, jsem Lindsey. Je mi čerstvě 19 let. Bydlím jen s tátou a mladším 12.letým bratrem, který je strašně otravný. Jmenuje se Alex. Nemám babičku, ani dědu z máminy strany a ty z tátovy odjely na pět let do Francie. Moje máma umřela když mi bylo jedenáct. Spáchala sebevraždu, když dědu s babičkou (její mámu s tátou, ale to jste asi pochopili) někdo zabil. Ještě furt se neví kdo to byl. Na začátku dost často, ale ted už jen výjimečně tátovi chodí ruzne dopisy od policie. Podle me na tom už přestali pátrat ale jen se na oko tváří že stále hledaji vraha. Máma mi hodně chybi. Od te doby co umřela jsem začala pit a kouřit. Ale ted dost o me.
Byl patek 13. Kvůli mámě jsem dost pověrčivá tak jsem radši zůstala doma. Na školu celkem kašlu, prostě jsem jen napsala kámošce ať me omluvi. Táta odjel do prace ještě před tim než jsem se probudila a odvezl bráchu do školy. Mojí povinností bylo jen vyzvednout brachu a dojít nakoupit, jinak jsem si mohla dělat co chci. Tak fajn co budu dělat říkala jsem si. Asi budu čumět na telku. Zapla jsem ji a mega dlouho na ni koukala. Pak jsem začala mit hlad. Nechtělo se mi někam chodit tak jsme si jen vzala suchý rohlík ze skříně a šla zase čumět na telku. Crrrr, začal mi zvonit mobil. Zvedla jsem to. ,, Halooo", promluvila jsem do mobilu.,, No cau ségra, už jedeš? "slyšela jsem v mobilu Alexuv hlas. Uplne jsem zapomněla na čas. ,, Jo, jasně" odpověděla jsem. Rozhodne jsem to nemohla stihnout. Mela jsem na sobe ještě pyžamo, byla jsem nenalicena a nevěděla jsem kde jsou klíče od auta. Tak fajn hlavně klid. Šla jsem se převléct. Strávila jsem asi deset minut koukáním do šatníku. Bývala bych tam byla dele ale neměla jsem čas. Rychle jsem se oblékla a běžela do koupelny. Crrrr, ozval se znovu muj mobil. Zase brácha. Rychle jsem to zvedla,, jo už jedu" řekla jsem rychle do telefonu a tipla ho. Sedla jsem si před zrcadlo. Tak to bude na dlouho říkala jsem si s pohledem na svuj obličej. Líčení mi zabralo ještě dost času. Zase mi začal zvonit mobil. Rovnou jsem ho vypla ,rychle se dolicila a začala hledat klice od auta. Alex mi volal ještě asi desetkrát a Já už byla totálně na nervy. Konecne, našla jsem je. Vzala jsem mobil a klíče do ruky a běžela ke dveřím. Tam jsem si oblékla bundu, hodila si na rameno tašku a odemknula dveře. Vyšla jsem, dveře zavřela a zamknula. Pak jsem doběhla k brance, otevřela ji, zavřela, zamknula a nastoupila do auta. Okamzite jsem se rozjela k Alexově škole. Mela jsem spozdeni asi už hodinu. Asi po půl hodině jsem konecne dojela ke škole. Brácha tam stal a když me uviděl zatvaril se něco mezi naštvaným a.......no, naštvaným výrazem a sel ke mně. Celou cestu mi pak nadával jaka jsem hrozna a ze priste to řekne tátovi a ruzny takový kecy. Když jsme dojeli domu šla jsem do pokoje a on se sel koukat na televizi.  Byla jsem na mobilu a koukala na Facebook. Bylo už asi sedm když mi došlo že jsem nedošla nakoupit a táta se měl za chvilku vrátit z prace. Řekla jsem bráchovi ze jdu nakoupit, vzala tašku a šla. Abych to stihla, tak jsem to vzala zkratkou přes lesík. Pak jsem se ale zastavila. Slyšela jsem křik. Znělo to jako zoufalý křik o pomoc. Pomaloučku jsem šla za tim zvukem a schovávala se u toho za keře aby mě nikdo neviděl. Už jsem byla hodně blízko. Pak jsem to uviděla. Stál tam nějaký fakt dost starý pán a v levé ruce držel nůž od krve. Pravou rukou držel kolem krku nějakou paní, ktera mela na puse šátek a křičela. Všude byla od toho nože pořezáná. Pak me konečně napadlo zavolat policii. Ale to jsem se nejdříve musela vrátit do vzdálenosti kde by mě neslyšel ten člověk. Pomalu jsem se začala plížit do zadu. Ulezla jsem asi deset metrů a pak mi pod rukou prasklo několik větviček. Uviděla jsem toho pána jak se otočil mim směrem a zapátral očima mezi stromy a všiml si mě. Byla jsem uplne ztuhlá a koukala jsem se na něj. On zvedl nůž a pak ho rychle zabodl do te ženy kterou držel. Bylo to strašně děsivé. Az do poslední chvile ta paní křičela. Chtělo se mi brečet. On její tělo hodil do nějakého pytle. Jak ji zabil, vždyť tam všude musí byt krev? Zeptala jsem se sama sebe, ale neměla jsem čas nad tim přemýšlet. Konečně se mi uvolnili svaly zvedla jsem se a rychle utikala. Za mnou už běžel ten člověk. Kam mám jít? Domů nebo do obchodu? V obchodu je hodně lidí, ale musela bych pak domu. Ale když půjdu domu táta me zabije že jsem nenakoupila. Pak jsem zakopla.