Psychiatrická léčebna

Žena z minulosti

Ležela jsem na zemi obličejem v hlíně. Slyšela jsem kroky jak přiběhly na cestu. Ani jsem se nehnula. Slyšela jsem jak na opačném konci cesty někdo promluvil. Kroky se začaly pomalu vzdalovat. Chvíli jsem čekala az se kroky vzdalí. Mela jsem fakt štěstí. Pak jsem uslyšela zakřičení. Pomaloučku jsem se převalila na záda a posadila se. V dálce se pohybovalo křoví a slyšela jsem křik. Zvedla jsem se a ze všech sil utíkala směrem k obchodu a stále jsem u toho slyšela kriceni. Pak kriceni utichlo. Otřásla jsem se když mi došlo co se ted asi stalo. Utíkala jsem bezmyšlenkovitě dál. Konečně jsem stála před obchodem. Vešla jsem. Všude jsem tam viděla keře, na nich krev a všude tam chodili maniaci kteří mě chtěli zabít. ....jen představa. Stála jsem jak blb ve dveřích obchodu a všichni na me koukali. Proc proboha?  A no jo, mám na sobe kalhoty a triko od hlíny, mokrou rozthranou kabelku a zničené boty. Můj obličej asi taky nevypadá zrovna fajn, když byl celý v blátě a hlíně. Chvíli jsem tam ještě stala jako dement (to byl ten čas kdy jsem přemýšlela nad tim proc na me koukaji) a pak prostě dělala jako že nic a šla nakupovat. To ne, zapomněla jsem si v tom spěchu seznam. Začala jsem hledat mobil v kabelce. Sakra, kde je? Proboha on mi asi vypadl v tom lese. Musím se tam vrátit. Ne, nemůžu. Určitě je tam někde ten člověk. Bojim se ho. Nemůžu se tam vrátit. Tátovi řeknu že mi asi někde vypadl a v te tmě jsem ho nenašla. Koupila jsem to o čem jsem si myslela že jsem koupit mám a pak jsem si uvědomila že musí byt nejméně 20:00. Chtěla jsem se zeptat jedné paní kolik je hodin, ale ta se na mne děsuplně podívala a odběhla za prodavačem a něco mu začala povídat. Zastavila jsem ještě pár lidi ale žádný z nich mi neodpověděl. Az na jedna dvojčata. Řekla bych že jim bylo asi osm let. Obě měly kostkované růžové šaty a blonďaté vlasy s růžovou čelenkou. ,, Je osm sedmnáct" odpověděly dvojhlasne. Znělo to dost děsivě. ,, Díky" řekla jsem s falešným úsměvem a radši se otočila a odešla. Ty divky byly divné. Něco mi na nich nesedělo. Když jsem zrovna šla k pokladně zastavil mě nějaký pán stojící vedle té ženy co jsem se jí chtěla zeptat jako první. Začal mi vyprávět jak jsem ji někdo napadl a Já že to viděla a nepomohla ji. Dál říkal o tom že volala o pomoc ale nikdo ji neslyšel jen Já a stejně jsem nic neudělala. Pak že se prý zablesklo a ona si dál nic nepamatuje. Mezitím co pán mluvil jsem se na tu ženu upřeně koukala. V jejich ocich byla smrt. Viděla jsem šedou mihotající se kůži ,celé tělo od krve a slyšela křik. Začala jsem strašně ječet a utíkala z obchodu. Když jsem však probírala mezi dvěma kovovými sloupy vše začalo blikat a pískat a houkat a dveře od obchodu se zavřeli. Přiběhly ke mně nějací muži a ostatní lidé se také začali sbíhat. Ta žena šla pomalu ke mně. ,, Dám vám všechny peníze co mám jen mne Prosím pusťte" začala jsem křičet na ty pány co mně zadrželi. ,, Klid" zakřičel na mě ten největší pán. Začala jsem znovu ječet a zakřičela na ty pány,, musííím jíítt" ukázala jsem směrem na tu paní a vší silou se rozběhla ke dveřím. Okamžitě mně chytli za ruku a snažily se odtáhnout zpět. Když jsem se ale podívala na tu paní její oči už zhnuly. Stále se přibližovala blíž a blíž. Sebrala jsem všechny sily a vytrhla se. Pěstí jsem vrazila do dveří a jejich sklo se rozpadlo a porezalo mě. Nohama jsem vykopala zbytky skla a rozběhla vyběhla ven. Najednou jakoby ze mně všechno spadlo. Já se podívala za sebe. Stalo tam několik mužů v oblecích a za nimi houf přihlížejících lidí. Nikde nebyla ani stopa po te paní kvůli které jsem to všechno udělala. Muži už se začaly rozbihat proti mě. Otočila jsem se a rozběhla po silnici. Každou chvíli jsem se otočila jestli mě stále pronásledují. Byla jsem už skoro před naším domem a uvažovala co řeknu tátovi. Znovu jsem se otočila a pak jsem uslyšela zvuk brzdícího auta a ucítila prudkou bolest po celem tele. Pak jsem ztratila vědomí