Sedím tu na posteli a nevím, kudy kam. Chce se mi plakat, ale není co. Všechny slzy už jsem dávno vybrečela. Co teď? Co dělat, aby se mi alespoň trochu ulevilo? Sáhnu po kapesním nožíku, jenž leží po mé pravé ruce. Stisknutím tlačítka ho otevřu a přiložím ke vnitřní straně zápěstí mé levé ruky. Zaryji nůž pomalu do kůže, když v tom ho s cuknutím upustím na postel. Tohle je přeci blbost, napadne mě vzápětí. Fyzická bolest sice přebije psychickou, ale kdyby si toho někdo všiml, bylo by to ještě horší. Nevadí, v záloze jsem měla ještě jeden nápad. Posbírala jsem se z postele a vydala se prozkoumat naše domácí zásoby.
Sedím tu na posteli a nevím, kudy kam. Zvednu poloprázdnou lahev s tmavě hnědou tekutinou a pořádně si loknu. Když ucítím ten příjemně hřejivý pocit, uleví se mi. Už se mi nechce plakat. A víte proč? Je mi to jedno, jako by to najednou nebyly moje problémy, ale problémy někoho jiného. Ještě chvíli takto sedím a popíjím, ale než stihnu dopít celou lahev, padnu do postele a usnu.
Ráno se probouzím s bolestí hlavy, přesto však plná energie. Po dlouhé době se mi konečně podařilo usnout na dobu delší než tři hodiny. Každý to v tom asi nevidí, ale pro mě je síla alkoholu právě v tomto, v odpoutání od reality a odpočinku, který si jinak nedovolíte. Je to můj jediný přítel, když se celý svět obrátí zády.
ČTEŠ
Sad Memories
PoetryJe to trochu něco jiného, než s čím se běžně na wattpadu setkáváte. Posbírala jsem několik mých "básní" a krátkých textů s námětem DEPKA , které jsem schovávala po šuplících, a vložila je sem. Některé jsou povedenější, jiné moc ne (většina spíš ne :...
