Makoto
Ležím ve své posteli, blíží se půlnoc a ja nemůžu přestat myslet na kluka s tyrkysovou ploutví a modrýma očima jako anděl. Slíbil jsem mu pomoc, ale nevím jak mu pomoc. To je ten hlavní problém. Moje šupinatá princezna potřebuje svého prince, ale když nechce spáchat trestný čin je to složitý. A najednou mně to trklo. Dostal jsem nápad! Hned jsem vstal z postele a běžel si spočítat peníze které jsem si šetřil jako malý. Jinak mi šetří máma s tatou už od narození na to až se odstěhuju a podobně. Když jsem vše spočítal, což mi dost trvalo, zjistil jsem, že mám 15 000. S pocitem výhry jsem usnul.
***
,,Jak to, že není na prodej?!" Máchal jsem rozrušeně rukama, ale najonec jsem si povzdechl. ,, A nemohl bych tu aspoň dostat práci? Můžu ty tvory krkmit a-" ředitel muzea mně s úsměvem přerušil. ,,Ale jistě. Začnete rovnou pokud možno. Haruka potřebuje vyčistit sklo. Ze vnitř i z venku a všechny nakrm. 500 na hodinu, když zůstaneš přes noc je to jedině dobře" já se ho dotknu! Dotknu se mojí tyrkysové princezny! ,,Dobře! Děkuju!" vstal jsem a zběsile mu začal třást rukou. Ale bylo to ze vděku. Hned jsem se běžel prevléci do plavek, vzal si věci jako je houbička a ostatni prkotiny a běžel k mé princezně.
Haru
Koukal jsem skrz průhlednou desku na dvounohá stvoření jak se radují z pohledu na mně a ostatní a jak si nás fotí. Nejedl jsem od doby co jsem tu a začínám mít hlad. Potřebuji pryč, společnost tolika lidí mi nedělá dobře. Mám z nich strach a zelenoočka jsem od včera neviděl. Slíbil, že mně od tuď dostane, ale asi na mně zapomněl. Já věděl, že lidem věřit nemám. Bylo mi to líto. Ještě chvíli jsem přemýšlel když mně z přemýšlení vytrhnul zvuk, znějící jako by právě něco nebo někdo skočil za mnou. Leknutím jsem zacouval až ke sklu a prohlížel si dvounohé stvoření co na mně mírumilovně koukalo pod...um...jak se tomu říká...vodní brýle, myslím. Rozhodl jsem se na něj promluvit, což bylo moje první slovo za posledních pár dnů. ,,Kdo jsi?" zeptal jsem se opatrně. ,,Jsem Makoto. Makoto Tachibana. Zelenooký kluk jak ti slíbil volnost" řekl pod nějakým přístrojem. Takže mi nelhal. Nezradil mně. Snaží se mi pomoc. Připlaval jsem k němu a prohlížel si věci co měl na sobě. ,,Dostanu tě od tuď, ale až bude po zavíračce. Teď nemůžu, jsou tu lidi. Ale ochráním tě neboj" jestli vše co řekl myslí vážně tak jsem mu velice zavázány. Dokonce bych i řekl, že ho mam rád.
Makoto
Moje princezna se na mně usmívala. Vzalo mi to dech, ale ještě víc než to mně překvapilo, že mluví. Zdálo se mi, že je němý a nebo, že lidé s ploutvema místo nohou mluvit neumí. Ne lidskou řečí. Byl jsem nadšený. Doplaval jsem ke sklu a zacal ho čistit. Po celou tu dobu mně pozoroval, cítil jsem jeho pohled na mých zádech. Proč mám sakra velkou chuť ho políbit? Zamiloval jsem se. Ano, to je ono. A teď mně to trklo. Když ho pustím na svobodu může se mu něco stát. Může se chytit do pasti, můžou ho chytit rybáři a zabít ho pro peníze... Může se stát prakticky cokoli. Ale tady ho taky nemůžu nechat. Jednou jsem mu to slíbil tak to dodržím. Jen bych ho raději měl někde u sebe. Teď bych chtěl potkat Ariel s tou čarodějnicí, abych ho mohl proměnit na člověka. Mohl by být se mnou napořád. Trápí mně to. Ještě bych přemýšlel kdyby se něco nestalo a nedošel mi vzduch. Rychle jsem se snazil doplavat k východu, ale byl jsem moc hluboko a neměl z nedostatku kyslíku už moc sílu. Myslím, že to je konec...
Haru
Dvounožec se snažil rychle někam doplavat, ale najednou plavat přestal a začal klesat. Něco se stalo, určitě. Plaval jsem k němu a kned mi došlo co se děje. Stroj nebyl dostatečně naplněný vzduchem a jemu došel. Jde tu o minuty. Plaval jsem ke vchodu jsem s mým princem v ruce a snažil se to otevřít, ale nešlo to. Začal jsem do 'víka' bušit a Makoto začínal blednou. Nesmí zemřít. Miluji ho...
Tak co? Myslíte, že náš Makoto přežije, nebo bude další díl pohřeb? Love ya 😘😍💜💙💚💛💗😂
