Haru Uběhla minuta a něco a Makotovi se ztrácela zdravá barva. Musím to udělat. Sundal jsem mu masku na ústech a začal dýchat z úst do úst. Asi si říkáte "to je kravina, on dýchá vodu" apod., ale pravda je taková že ne. Mám na krku žábry, kterými dýchám ve vodě a nos a ústa na dýchání na suchu. Jsem skoro jako obojživelník dokud mi nezačne vysychat ploutev. Potom upadám do bezvědomí a stává se ze mě grilovaná makrela. Chvíli jsem takto pokračoval a cítil tep na jeho krku bít rychleji. Pomihlo to. Já ho zachránil. No ale na jak dlouho. Prorazil jsem velkou silou ocasem dřevěné víko. Strašně mně to bolelo, ale mě tu o život nejde. Položil jsem Makota na podlahu a zcl z něj 'vypumpovávat' vodu. Potom přišlo opět dýchání z úst do úst. Všechno proběhlo úspěšně. Makoto otevřel oči a začal jemně pohybovat svými rty proti mým. Nevěděl jsem co to dělá. Snaží se mně vcucnout do sebe? Odtáhl jsem se od něj a umíval jsem se jako on na mně. Po chvíli se však rozkašlal, ale zase ho to přešlo. ,,Děkuju, zachránil jsi mi život. Na oplátku já zachráním ten tvůj" řekl a dal mi pokyn vyhoupnout se rukama co nejvíc to jde. Jen co jsem tak učinil vzal mně v podpaží a vytáhl a já se nezapomněl uchytit rukama kolem jeho krku.
Makoto Když jsem mu děkoval všiml jsem si hodin na zdi. Bylo čtvrt hodiny po zavíračce a sekuruťáci si dávali zřejmě ještě večeři. To byla vhodná chvíle. Zatím ho dám ke mě do vany (máme dvě, mojí v pokoji a pak celé rodiny u chodby) než něco vymyslím. Rychle jsem ho vzal jako princ princeznu a běžel potichu a pomalu k východu. Zastavil jsem se na hlavní chodbě když jsem uslyšel hlasy ředitele s jeho synem co tu pracuje u obchodu se suvenýry. Modlil jsem se, aby si nevšimli, že Haru chybí. To se však nestalo a tak okamžitě oba běželi, zřejmě pro sekuriťáky. A to byl problém. Rozběhl jsem se plnou rychlostí s Haruem ven. Nikdo nás neviděl, ale stejnak jsem musel běžet. To co jsem udělal je trestné, věděl jsem to. Ale pro lásku mého srdce jako je on bych dal i svůj život.
***
Doma jsem už nebyl tak nápadný, naopak jssm chtěl, aby si nikdo nevsiml ze jsem tady. Tedy aspoň ne dokud ho nedám do vany. Naštěstí se mi to povedlo a jen co jsem ho dal do vany začal jsem mu jí napouštět vlažnou vodou. ,,Makoto? Ty jsi doma?" mamka. ,,Ano, šel jsem se umýt. Spadl jsem do bláta" vymyslel nsem si ale zabralo to. ,,Proč jsi mně nedal domů jak jsi slíbil?" řekl mi posmutněle modroočko a já ho pohladil po tváři a konejšivě se na něj usmál. ,,O ton jsem s tebou chtěl mluvit" zamkl jsem nás v koupelně a klekl si před vanu k němu. ,,Miluju tě Haru. Strašně moc. Nedokážu tě jen tak opustit" chytl jsem ho za ruku a on mně pozoroval. ,,Vím co je to láska. Ale to co cítíš ty ke své rodině cítím já k oceánu a..." podíval se mi do očí. ,,Taky tě miluju, Makoto. Jsi první.." to mně zahřálo u srdce. Něžně jsem ho políbil a až teď jsem si uvědomil co je správné...
Haru Makoto je nějúžasnější lidska bytost co jsem kdy poznal. Začalo to zíráním na sebe skrze průhlednou věc a najednou jsme se dostali k němu domů do vany. Dlouho do noci jsme si spolu povídali a domlouvali se co bude dál. Je to velmi chytrý dvounožec a je to můj princ. Víte, i když žijeme na světě plném lidí a nikdo nemá život tak růžový jak by chtěl, pořád máme jeden úžasný dar kterým jse láska. Nejhezčí je však ta práva pro kterou by jste u zemřeli. A ať už se děje v životě cokoliv je zbytečné se vzdávat. Teď jsou tři hodiny ráno a až do teď tu se mnou Makoto byl. Celá rodina spala, ale on kvůli mě ne. Vzal mně do náruče a potichu mně odnesl z jeho baráku do oceánu. Šel se mnou do vody do poloviny jeho těla a potom mně s tichým pláčem pustil. ,,Jsem s tebou. Když přijdeš za mnou stoupni si nějak do poloviny těla pod vodu a zatleskej. Já přijdu. A kdybych jednoho dne nepřišel, zůstanu navždy v tvém sdrci" a to byla má poslední slova. Potom mně dlouze políbil, já ho objal a poděkoval a vrátil jsem se do hlubin oceánu. Milujutěmůjprinci...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
