Klíč k Budoucnosti~Romanogers One-shots

Tanec

Kdo by si myslel ,že věc ,která mi v minulosti zástěrkou ,za kterou se 28 dívek muselo skrývat mi dnes přinese takovou úlevu. Úlevu od bolesti a i od mé krvavé minulosti.

Balet,...ladný to tanec. Jeho pohyby musí být ladnější než samotná hladina moře .Ta krása ,která z něj září musí zářit i z vás ,a pokud ne ,tak byste ho měli nechat a začít se věnovat něčemu jinému.

Vždy když vím ,že všichni spí ,tak se vyplížím ven, z mé ložnice a jdu do tělocvičny.

Dnes to taky tak dělám .Potichu se plížím koridorem pokojů až dojdu k místu ,kde nechám ze sebe vyplout všechny pocity. Kde můžu být sama sebou.

Když už dojdu k tělocvičně ,tak zkontroluju ,jestli v ní někdo není ,i když bych o tom pochybovala, ,kdo by byl ve tři hodiny ráno vzhůru. Přesně podle očekávání ,tak v ní nikdo není. Stoupnu si doprostřed tmavé místnosti a nahlas řeknu."Jarvisi ,světla a taky prosím pusť hlavní melodii z Labutího jezera." Odpovědí je mi zapnutí světel a začátek smyslné melodie. Nasadím si na sebe své béžové baleríny a začnu s rozcvičkou svého ztuhlého těla. Poté si začnu vzpomínat na určité kroky ,ale je to těžké ,jelikož musím taky vytěsnit všechny jiné vzpomínky na to kruté místo plné krve a bolesti.

Ne. Soustřeď se ,na to teď nesmí myslet.

A s tímto se začnu pohybovat do rytmu hudby. Cítím jak kolem mě proudí veškerý vzduch v místnosti. A jak mě všechny trable a chmury opouští. Nejlepší pocit za hodně dlouhou dobu. Ale přesto mi někde v něco vzadu šeptá ,že by to mohlo být ještě lepší. Že tu ještě někdo chybí. Někdo čistější ,než ta nejprůzračnější laguna na celé planetě, i když si to nemyslí.

A přesně v tu chvíli cítím jak se něčí ruce ovinou kolem mého pasu. Se skrytým strachem v očích se otočím a zůstávám stát v šoku.

Možná ,že se mi začínají plnit má přání.

Stojí tu. S úsměvem na tváři, kterým ještě více prozáří místnost než byla .S úšklebkem zašeptá „Může mi slečna Romanova vysvětlí ,proč je ve tři hodiny ráno vzhůru a tancuje balet?" a já na to s úsměvem odpovím „Mě by zase zajímalo ,proč se pan Rogers zajímá. Snad se nechce přidat. Nebo ano?"

Steve skloní hlavu ,aby skryl narůstající růženec ,který stejně jde vidět. "Možná by si i chtěl zatančit ,ale je tu takový malý problém. Neumí tancovat. Ledaže by ho to slečna Romanova naučila?" Nedám mu žádnou odpověď, jen ho vezmu za ruku a dovedu ho doprostřed místnosti. Vezmu jeho druhou ruku ,položím ji na svůj bok a přitom zašeptám ,abych odvedla jeho pozornost „Stačí ,když se začneš pohybovat do rytmu hudby. Půjde to samo od sebe."

                                         A s touto myšlenkou protančíme zbytek noci.