Stála na náměstí u sochy.
Ten den nesněžilo. Jen vítr jemně vál a rozčechrával pramínky jejích vlasů.
V rukách držela kartonovou desku. Na ní stálo: ,,OBJETÍ ZA ÚSMĚV :)"
Čekala na úsměvy ostatních.
A sama se usmívala.
Nasbírala dohromady šest úsměvů.
Zdálo se jí to jako pravé bohatství.
I on odcházel domů s úsměvem na tváři.
Zuruzu a Susinek. Dvě úžasné sestřičky. Vždycky stojíte při mně. Miluju vás (samozřejmě sestersky). :D
Opravdu hodlám tyhle rádoby věnování cpát do každé kapitoly.
Tak úsměv. :)