Život v kostce

Kapitola 10

Kapitola 10

Dovnitř vstoupila blonďatá ženská, která byla asi tak stejně stará jako Emmet. Měla modré oči a celkem příjemný úsměv. Vypadala mile. Za ní hned následoval Emmet.

„Takže Rose, tohle je Angee. Angee, tohle je Rose," představil nás Emmet.

„Ahoj Rose," usmála se na mě. Měla i příjemný hlas. Zatím mi byla sympatická.„Tak já ti jako první upravím a nalakuju nehty, dobře?" zeptala se.

„Jo, jasný," usmála jsem se na ní zpátky. Emmet se na mě podíval se zvednutým obočím a ukázal palec nahoru. Zaculila jsem se na něj. Držela jsem se plánu. Doufala jsem, že mi na to skočí. Pak jsem se ale musela znovu zamyslet. Co se stane, jestli zjistí, že ho chci takhle obejít? Co když mě prokoukne?

„Tak dobře, posaď se třeba sem, na tu židli," ukázala na židli, na které jsme ještě před chvílí s Emmetem seděli. Cítila jsem teplo v tvářích a šla si tam sednout. Angee si tam přisunula stoličku a natáhla se pro mou nohu. Až v té chvíli jsem si všimla, že nemám ponožky. Vytáhla si z tašky obří manikúru a začala mi krášlit nehty.

„Dámy, omluvte mě na chvíli, ale  potřebuju si něco zařídit," řekl nám Emmet a zmizel. Po chvíli Angee prolomila ticho.

„Takže, zeptám se tě na rovinu. Jak to zvládáš?" zeptala se a se zájmem se na mě koukla. Myslí to, že mě Emmet unesl?

„Co?" zeptala jsem se hloupě.

„To, že tě unesli," zašeptala Angee a sklopila zrak k mé noze.

„No...lehký to není...," koktala jsem. Chápavě se na mě koukla.

„Jen jsem ti chtěla říct, že Emmet není tak zlý, jak vypadá," řekla mi a znělo to i upřímně, ale věřit jsem jí nedokázala, i když jsem chtěla.

„Vždyť přede mnou zabil člověka! Tomu říkáte, není tak zlý?!" vyhrkla jsem trošku útočněji, než jsem chtěla. Angee ztuhla.

„Ach bože, to je mi moc líto."                                                                                                                                               

 „Jo, to mě taky," zahučela jsem zdrceně.

„Zlatíčko, já vím, že to zní hloupě, ale když ho nebudeš moc rozčilovat, je to úplně jiný člověk." Začala jsem se smát. Bylo to absurdní. „Já vím, že to je těžké," prohodila s povzdechem a dál mi pilovala nehty.

„A odkud ho vlastně znáte?" zeptala jsem se zvědavě.

„Tykej mi prosím. Byli jsme sousedi. Známe se už od mala," řekla s uculením.

„Aha. A to vám-ti nevadí...to co dělá?"  Zpříma se na mě podívala.

„Já s tím rozhodně nesouhlasím, ale on mi pomohl, když jsem byla úplně na dně. Takže se to snažím respektovat. Jsem mu vážně vděčná, víš." V tom se Emmet vrátil zpátky do pokoje.

„Tak jak to jde?" zeptal se s úsměvem.

„Dobře, teď začnu dělat nehty na rukou a pak už můžeme přejít k líčení," odpověděla mu Angee, jako bychom se právě nebavily o tom, že Emmet někoho zabil.

Když byly nehty dodělané, Angee řekla: „Emmete, potřebuju, abys mi ukázal, v čem Rose půjde. Podle toho jí udělám oční stíny." Emmet kývl hlavou a ukázal jí, ať ho následuje. Když se vrátili, Angee vytáhla obrovskou sadu stínů, linek a bůhví, čeho dalšího.