Broken Angel/LavixKanda

2.kapitola

Kanda

Přišel jsem do společenské místnosti s tím, že budu mít alespoň chvíli klid. Už nemohu spát, zdálo se mi o klukovi, kterého jsem kdysi zachránil. No zachránil, dalo by se říci spíše pomstil. Zachraňovat už nebylo prakticky co.

Pamatuji si, že ho nějaký chlápek, ve staré zapadlé uličce, znásilnil a já tam přišel zrovna v momentě, kdy si ho připravoval na druhé kolo. Ten chlap byl tak odporný, tohle udělat malému dítěti. Neváhal jsem ani minutu, dobře mířenou ranou jsem toho chlapa poslal do bezvědomí. Poté jsem obrátil svůj pohled na kluka. Byl asi v mém věku, ale nevím to jistě, vím jen, že byl hrozně drobný a přes hlavu měl přehozenou kapuci, neměl jsem čas si ho dopodrobna prohlížet, stačil jsem se pouze zeptat na jméno předtím než zkolaboval, odpovědi se mi, ale nedostalo. Vzít ho do nejbližší nemocnice se v tu chvíli jevilo jako nejlepší nápad a tak jsem i učinil. Nepamatuji se co se dělo po tom, krátce po tomto incidentu mě našel generál Tiedoll, který mne odvedl do Temného řádu, kde mě naverbovali jako exorcistu. Toho kluka už jsem nikdy neviděl. Kdo ví co se s ním vlastně stalo. Já jen doufám, že tam kde je, je šťastný.

Ani jsem si nevšiml kdy jsem došel do společenského sálu. Vlastně ani nevím proč zrovna sem? No nic, pozastavovat se nad tím nemá smysl.
Nikdo tu naštěstí nebyl, "tak toho využij dokud to jde"... stačil jsem si ještě pomyslet, když v tom zaznělo mé jméno a já se stihl pouze otočit než jsem se ocitl na zemi.
Nepotřeboval jsem se dívat, abych věděl kdo to na mně přistál. Samozřejmě to nemohl být nikdo jiný než ten blbec "Usagi", ten zrzek se vážně někdy chová jakoby utekl z nápravného zařízení. Ještě k tomu ty jeho průpovídky.
Já a čekat na akumu co to mele, baka dža nai?
Z ničeho nic se začal smát mému šklebu, tak a teď toho mám tak akorát dost, zasloužil by si dostat lekci. :-7
Chňapl jsem ho za ruku a trhnutím povalil pod sebe. Myslel jsem, že se začne smát ještě víc než doposud. Moje překvapení bylo velké, když se místo smíchu neovladatelně roztřásl. Jasně jsem mu viděl na očích jak se ho zmocňuje panika a že má šílený strach.
"Oi, Lavi jsi v pořádku?", to je debilní otázka, jasně že není v pohodě, někdo kdo by byl v pořádku takhle nevypadal. Najednou sebou začal házet, snažil se mě trefit, já se mu mistrně vyhýbal, po nějaké době mi došla trpělivost, aby neublížil sobě nebo mně jsem jsem ho radši omráčil.
Beru ho opatrně do náruče a nesu k němu na pokoj.
Rozhodl jsem se u něj zůstat a až se probere , optat se ho na pár otázek jako např.: "Co se to s ním do prdele děje?" Rozhodnut počkat na Laviho probuzení, jsem se posadil na nejbližší židli. A však únava z poslední mise si vybírala svou daň a já, v dosti nepohodlné poloze, nakonec usnul.

____________________________________
Veselé Vánoce.😀😇

Chtěla bych se jenom zeptat, nemáte někdo nápad jak by se mohl příběh jmenovat, když tak pište do komentářů, děkuji😁😇😘