The Mortician's Daughter [BVBFFCZ]

24. Carolyn

Andy

Cítím se z toho mizerně, ale udělal jsem to přece jen kvůli jejímu dobru... Ne? Moc mi nepomáhá, že Jake a CC na mě pěkně znechuceně koukají. 

"Nechte toho, prosím," sednu si na sedadlo a naše dodávka se rozjede. 

"S čím?" ptá se Jake nevinně a CC se dál mračí. Zakoulím očima a otočím se k nim zády. Připadám si jako malé děcko, ale tohle je k nevydržení. Jakoby to samo o sobě nebylo dost těžké. oni mi to prostě musí ještě zkomplikovat.

"Ty vole, proč jsi to udělal?" ozve se Jinxx nespokojeně. Otočím se a on stojí přímo za mnou a ruce má skřížené na hrudníku. 

"Ale ne. Ty taky?" zamumlám a zabořím hlavu do polštáře na svém sedadle. 

"Jo. My tři a jsem si jistý, že jestli Ashe proberem z bezvědomí, budeme čtyři," zatřese s Ashleym, z kterého vyleze podivný zvuk podobný zachrápání, ale neprobudí se. Alespoň něco. 

"Možná je pro tebe moc dobrá," řekne CC a poposedne na svém sedadle. 

"Já vím."

"Tak proč jsi to udělal?" tlačí na mě Jake. V hlavě mi tepe a srdce mi buší příliš rychle, když na to myslím. Sám tomu pořád nemůžu uvěřit... Jsem fakt debil.

"Pro ni. Je spousta kluků, kteří by oni stáli. Zaslouží si někoho, kdo tam bude pro ni, když to bude potřebovat" odpovím nakonec tiše a snažím se o tom přesvědčit i sám sebe. 

Na to mi nic neřeknou. Super. Vždycky mají plnou hubu keců a když potřebuju, aby něco řekli, leze to z nich jako z chlupaté deky.

"Nevypadalo to jako spousta," poznamená nakonec Jake a já se musím držet, abych mu jednu nevrazil. 

Iris beze mě bude v pořádku. A já ji určitě ještě uvidím... ať už tu bude jenom pro mě, nebo pro někoho jiného. 

Iris

Říct, že rodiče jsou naštvaní je velmi nepřesné vysvětlení situace, která u nás doma nastala. Chvíli se dokonce dohadovali, že nás s Crystal vezmou k psychiatrovi. Myslím, že jsou přesvědčení, že Crystal trpí maniodepresivní psychózou a nejsem si tak úplně jistá, jestli se to nedá říct i o mně. Později Crystal poslali nahoru a ta se mi pořád chodila omlouvat a v jednom kuse se ptala, jestli něco nepotřebuju. Bylo to divné a spíš otravné.

Zhroutila jsem se chvilku po tom, co se za mnou zabouchly domovní dveře. Přišlo mi ubohé, že jsem se snažila maskovat pláč, zatímco jsem objímala tátu a pomalu jsem se dávila vlastními vzlyky. Rodiče si samozřejmě mysleli, že brečím kvůli tomu, co se stalo mezi mnou a Crystal, ale ve skutečnosti to bylo proto, jak to skončilo s Andym. 

Nakonec vyběhnu nahoru k sobě do pokoje, kde už na mě čeká Andy - zavrtí ocasem a vrhne se na mě, jako bychom se neviděli alespoň celý rok a pečlivě se snaží olízat mi celý obličej. 

"Ty mě nikdy neopustíš, co, Andy?" usměju se a utřu si slzy. Jeho ocas mě praští po tváři a myslím, že je to přesně ta facka, kterou potřebuju, abych se probrala. Slibuju si, že už brečet nebudu a myslím, že to zvládnu vydržet. Později mi přijde zpráva od Jakea, že Andy byl idiot a určitě to tak nemyslel, ale pořád jsou to jen slova a nic víc. Zbytek léta utíká příliš rychle a já se snažím věřit všemu, co mi slíbili. A taky tomu, co jsem si slíbila já sama.

Crystal nakonec opravdu v psychiatrovi šla a dostala léky. Byla jsem přinejmenším v šoku, když jednoho dne přišla ke mně do pokoje a dala mi pusu na tvář. Rozhodně to ale neznamenalo, že by nechala otravných poznámek nebo se mnou trávila dobrovolně nějaký čas. Pořád je to jen moje sestra, ale spousta věcí se vrací do starých kolejí. 

Den před začátkem dalšího školního roku vezmu Andyho ven. Jako obvykle je hrozně šťastný, všechno očichává a vláčí mě za sebou jako hadrovou panenku. Potom skoro přimrznu na místě, když za rohem projede černá dodávka a zmizí rychleji, než jsem si schopná připustit. Nakonec vytáhnu telefon.

Viděla jsem dodávku úplně jako od Black Veil Brides. Doufám... možná, že ji brzo doopravdy uvidím, naťukám a zavřu oči. Vlastně ani nevím, komu bych to měla poslat. 

***

Díky všem za přečtení, votes a komentáře u minulých částí i u této. Ještě nejsme úplně u konce, tak vydržte :D :) zároveň se omlouvám, že tahle část je trochu kratší, ale bohužel s tím já nic moc neudělám, snad příště to bude lepší :) 

Plus jsem zavedla nové "pravidlo" u téhle povídky - nová kapitola vyjde vždy, když je u předchozí alespoň šest-sedm votes, takže záleží jen na vás, kdy vyjde další část :) nemám sice ráda takovéhle vydírání :D ale snad vás to trochu motivuje :D :) plus chci vědět, kdo stojí o pokračování (jestli někdo takový vůbec je :D) 

Enjoy it, Lullaby007 :)