The Mortician's Daughter [BVBFFCZ]

2. Saviour

Když otevřu oči, v hlavě jako by mi bušilo kladivo. Všechno je rozmazané, jako za zamlženým sklem. Mám v hlavě úplné prázdno. 

"Je vzhůru," ozve se hlas naplněný odlehčením. Zamrkám, abych konečně dokázala zaostřit. Přímo nade mnou visí neuvěřitelně bledý obličej pokrytý make-upem. Vypadá jako klaun. A já z klaunů vždycky měla strach. Zalknu jsem se vlastním výkřikem a zakryju si obličej rukama. Chci znovu vklouznout do té tmy a spát. 

Když oči otevřu příště, někdo drží moji hlavu v rukou.

"Jinxxi, nehýbej s ní," ozve se hluboký hlas nespokojeně. Zmateně se pokouším zaostřit. Srdce se mi splašeně rozbuší. Co se sakra stalo? Co to do háje jsem?

Rychle sebou trhnu dopředu, abych se posadila, což přinese úplně novou vlnu bolesti a nevolnosti. Vezmu si hlavu do dlaní, jako bych ji tak mohla udržet nahoře a zabránit přívalům tmy, které se mi vkrádají skrz přivřená víčka do očí. Cítím něčí ruce, jak mě přidržují, abych dokázala alespoň sedět. Když se ohlédnu, vidím jen bledou, skoro bílou tvář. Černé vlasy rozcuchané všude kolem tváře, linky kolem očí. 

"Andy Biersack?" vyjeknu a to zjištění na chvíli překryje všechnu otupělost. Je to vlastně spíš obvinění, než otázka. Opatrně přikývne, jako by to byla jen nějaká chyba a on se za to musel stydět.

"Jsi v pořádku?" zeptá se. Má snad ještě hlubší hlas, než jsem si kdy myslela a troufala si představovat.

"Já... já... jsem jen... zmatená," vydechnu a očima těkám kolem sebe. Rozeznám další čtyři postavy - a poznám je všechny. Ashley, Jake, CC a Jinxx. Vrátím se pohledem zpět na své ruce a vysloužím si omluvný úsměv plný nejistoty.

"Promiň, jestli jsme tě vyděsili." 

"Ne. To ne. To je v pořádku," špitnu. Andy si mě prohlíží velikýma modrýma očima a zorničky má neuvěřitelně široké. Zdá se, že nejsem jediná, kdo je v šoku.

"Co se stalo?" ptám se. Na chvíli se rozhostí úplné ticho naplněné jen mými sýpavými nádechy. 

"Ehm. Slyšeli jsme... no, křik. A pak jsme viděli toho bastarda, jak se po tobě plazí," zamračí se Andy a po ramenou mu přeběhne lehký třes. Ashley pokračuje místo něj.

"No, tak se Andy prostě sebral a šel ti pomoct. Jinxx běžel za ním a řval tak, že se ostatní hned pakovali," směje se Ashley. Jinxx se zamračí a pěstí ho udeří do ramene, což u Ashleyho vyvolá další vlnu smíchu. 

"Díky," polknu ztěžka. Rozhlížím se kolem a věci do sebe pomalu začínají zapadávat. 

Jsem v dodávce Black Veil Brides. Co to má být?

"Přísahám, že ten idiot o nás ještě uslyší," usměje se jemně Jake a usadí se na pohovce kousek ode mě.

"Já jsem vážně tady," zavrtím hlavou. Přemáhá mě stud a úplně nový druh strachu. Tihle kluci - moje hvězdy - zabránili tomu bastardovi, aby mě znásilnil. Bože. Schovám obličej do dlaní.

"Co budeme dělat?" zeptá se Andy neurčitě. Všichni jsou zticha, jako by je vlastně vůbec nenapadlo, že až mě přivedou sem dovnitř, budu se taky nějak muset dostat ven. Otočím se zpět k jejich tvářím a snažím se rozmrkat slzy, které se mi derou do očí.

"Nic," pokusím se o úsměv. Mělo to znít jistě a bezstarostně, ale slzy mi začnou téct po tvářích a všechno ve mně rozdrtí prudké vzlyky. Ani si nestačím otřít tváře - Andyho paže mě k sobě pevně přitisknou a já hlavu zabořím do černé kůže jeho bundy. Pohladí mě po zádech. Na tu chvíli jsem víc v bezpečí, než se mi zdá možné.