The Mortician's Daughter [BVBFFCZ]

23. Sweet Blasphemy

Crystal

Když se otočím, vidím svoji malou sestřičku spát. Ruku má přehozenou přes jeho hrudník a jinak je celá schovaná v jeho obětí. Neubráním se záchvěvu žárlivosti... sotva se znají, ale jak se zdá asi se prostě... milují. Přijde mi neskutečné, že by do toho mohl někdo spadnout tak rychle. Ale asi to prostě nějak jde.

Ještě pořád je mi špatně z toho, co se David chystal udělat - a hlavně z toho, že jsem mu celou dobu pomáhala. Byla jsem prostě jen zmatená. A unavená a naštvaná. Ale to není omluva pro to, co jsem udělala. Jsem si jistá, že tohle mi nikdy neopustí. Ani já sama sobě to nedokážu odpustit. 

Posadím se, abych nepříjemné myšlenky nějak setřásla a všimnu si Ashleyho, který zrovna přijde zvenčí. Všimne si mě taky a podívá se na mě. Vypadá skoro smutně... nebo zklamaně? Nevím. Lehce mu naznačím ke dveřím, jakože bych s ním ráda mluvila. Zatváří se překvapeně, ale zamíří zase ven, zatímco si beru mikinu a pomalu jdu za ním. Ruce skříží na prsou a nedůvěřivě si mě prohlíží. Nedivím se mu.

"Omlouvám se," dostanu ze sebe a zavrtím hlavou. Už zase bych si přála, aby to šlo nějak setřást. Ashley znovu vypadá překvapeně, tentokrát ještě víc než před chvílí uvnitř autobusu.

"Mě se neomlouvej. To Iris si tohle zaslouží slyšet," zamračí se.

"Já vím. Omluvila jsem se. A omluvím se znovu, jo?"

Zůstane mezi námi ticho. 

"Ještě něco, proč jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. 

"Připadalo mi důležité ti tohle říct."

Ashley se trochu uvolní. Alespoň myslím, že to bylo ono. "Měla bys zavolat vašim rodičům a všechno jim to říct," vyleze z něj nakonec trochu váhavě. Chvíli na něj jen šokovaně zírám.

"Děláš si srandu? Budu zamčená doma už na doživotí."

"Můžeš jim to říct ty, nebo Iris... nebo jim to budeme muset říct my. A pak je tu pořád ochranka, která to asi taky bude chtít řešit."

"Mluvíš vážně, co?" vydechnu ztěžka a on pomalu přikývne. 

"Nebo chceš aby to slyšeli od někoho jiného?" zeptá se ještě, ale vlastně to zní docela jemně. Zavrtím hlavou.

"Jdu jim zavolat," povzdechnu si a tím se s ním i rozloučím.

Iris

Vlastně se nemůžu dočkat, až budeme v letadle. Je to hloupé, protože na celý festival jsem se těšila jako malá, ale teď si tu nepřipadám v bezpečí, i když jsem s klukama. Právě teď mají za sebou poslední várku podepisování a všichni společně začínáme balit. Dám si nejrychlejší sprchu ve svém životě a celou dobu se snažím mít zavřené oči, abych nemusela koukat na to, co na mém těle zůstalo po Davidovi. 

Zpátky do autobusu dorazím ještě s mokrou hlavou a schoulím se vedle Andyho na sedadlo, odkud se nehnu snad celou dobu jízdy. Starostlivě si mě prohlíží a já jsem ráda, že mám dlouhé rukávy a nevidí rozedřené zápěstí ani dlouhou jizvu, která mi zůstala na zádech. 

Jake nosí zavazadla, Andy se mnou udržuje naprosto nesmyslný, ale docela uklidňující rozhovor a Jinxx se právě natáhl na schodech do autobusu a nadává, což působí zvláštně normálním dojmem. Přesně tak... je to stejně normální jako to, že sedím v autobuse obklopená svými idoly a do jednoho jsem asi až po uši zamilovaná. 

Tuhle věc jsem si uvědomila přesně v tu chvíli, kdy se Andy vrhl na Davida uprostřed toho lesa. Strašně jsem se o něj bála. A zároveň mi v tu chvíli spadlo ze srdce snad tunové závaží. Najednou mi bylo úplně jedno, co mi David udělá - cítila jsem se v pořádku. 

Teď už se zdá, že jsme všichni celkem v klidu, i když všichni kluci jsou podivně potichu, Crystal sedí co nejdál od nás to jde a nemluví. Občas zachytím její pohled a cítím se špatně. Co jsem sakra udělala tak hrozného, že mě nenávidí? Nevím. Je to moje sestra, přece se k ní nemůžu postavit zády... i po tom všem. Rodiče mi volali, že jim všechno řekla. Asi nemusím říkat, že chtěli ať jedeme okamžitě zpátky a Crystal má pořádný problém.

"V pořádku?" ptám se Andyho na rovinu, když nastane až příliš dlouhé ticho. Jake vedle mě se zavrtí a při pohledu na něj zjistím, že spí. Musím se usmát. Jsme v letadle a cítím se přece jenom líp.

"Já? Jasně. Spíš si dělám starosti o tebe," odvětí Andy opatrně.

"Proč? Jsem úplně v pohodě. Fakt."

"Křičela jsi ze spaní," zašeptá mi nazpět a mračí se. 

"Opravdu? A... co... co jsem křičela?" polknu ztěžka a vzhlédnu, abych mu viděla do očí. 

"No, byly to spíš bolestivé výkřiky a pak jsi říkala moje jméno. A pak jsi pořád opakovala ne, ne, ne."

"To nic nebylo," zamumlám a trvdohlavě zavrtím hlavou.

"Nemusíš se bát, víš? Už se to nikdy nestane, slibuju," konejší mě a proplétá naše prsty, zatímco letadlo postupně klesá.

Domů nás kluci zavezli v jejich černé dodávce. Crystal vystoupí bez většího loučení a čeká před dveřmi do domu. Nedivím se jí, že nechce jít sama. Všichni kluci mě dlouze obejmou a Andy vystoupí ven se mnou. Promne si oči.

"Iris...," osloví mě. Stojíme naproti sobě uprostřed chodníku a je to trochu moc divné a hezké, než aby to mohla být pravda. "Miluju tě."

Dech se mi zadrhne v krku. Vzhlédnu.

"Ale... měli bychom si dát pauzu."

"Co se děje" dostanu ze sebe. Jsem si jistá, že je to to poslední, co jsme kdy řekla, protože přes knedlík v krku se nemůžu asi pořádně nadechnout. Všechno kolem mě je hrozně rozmazané, jakoby to vůbec nebyla pravda.

"No tak, podívej se co se během těch pár dní stalo. Každý mi tady chce nakopat zadek, jen co jsem se tady objevil."

"Jenže já nejsem každý," zavrtím hlavou.

Usměje se. "Já vím, že ne. Ale poslouchej mě, jo? Stejně musíme oba žít dál. Za chvíli znovu odjíždíme do Evropy a ty musíš do školy. Budu tě jen rozptylovat."

"Andrew Dennisi Biersacku. Nebudeš mě rozptylovat a přestaň se vymlouvat," bráním se. Snažím se bránit přívalu smutku, který se mě snaží smést. 

"Je to trochu děsivé - že znáš celé moje jméno," odpoví žertem.

"Každé osmileté děcko se umí připojit na internet, aby si to našlo," odseknu a trochu se usměju. 

"Vrátím se. Přísahám, jo? Dávám ti svoje slovo."

"Kdy?" 

"Já nevím..."

"Nevíš toho hodně o tom, co děláš, viď?" povzdechnu si a pevně ho obejmu.

"Myslím, že je to část mého kouzla," slyším, jak se usměje. Stoupnu si na špičky, abych ho mohla políbit, protože vím, že je to na dlouho dobu naposledy. Bolí to. Strašně moc to bolí.

***

Díky za přečtění :) 

Enjoy it, Lullaby007