Nesmíš přestat věřit a musíš začít bojovat!

6. kapitola - Válka

   Tam,kde jsem dřív bydlela s mamkou jsem měla spoustu kamarádů. Tady to tak bohužel nebylo. Celá pátá třída pro mě byla jedním velkým utrpením. Šikana a kiberšika nebyly výjimkou.

   Martine s Nettie si mysleli, že se mě zbaví tím,že mi začnou uližovat,nádavat mi,dávat mi najevo jak jsem neschopná a postupem času i týrat. Táta byl tehdy hodně často na služebních cestách a když se vrátil a chodil normálně do práce,tak se vracel pozdě večer. Mě si nevšímal,protože naprosto vypatlaný Nettie vysvětloval látku ze školy,kterou nepochopila a na mě pak neměl náladu.

   Nejlepší bylo,když Martine nakecala tátovi,jak jsem strašně "nezvladatelný" dítě, a jak je se mnou k nevydržení. Jejím cílem bylo mě dostat zpátky k mámě,ale to by se tak ani tak nepovedlo. Ta o mě zájem neměla.

  Takže abych to shrnula. Ve škole mě všichni nesnášeli. Byla jsem všem akorát pro smích. Když jsem se pak vrátila domů,tak mě týrala moje nevlastní matka se sestrou a večer když se vrátil můj " jedinej spojenec" tak mě seřval za to, jak jsem podle Martine neschopná. K babičce s dědou jsem jet nesměla a máma o mě nejevila zájem. Skvělý! To pak má člověk chuť skočit z mostu! Ale ne,řekla jsem si,že budu silná a vydržím to! Tehdy mi bylo 10. Což je dost málo na to,abych něco sama potlačila nebo dokázala. Ale i přes to se mi to povedlo ...