Nesmíš přestat věřit a musíš začít bojovat!

10.kapitola - Zlom

   Sarah byla už v pátém měsíci těhotenství,takže jí dost často nebylo dobře a zvracela třeba i 3x denně. Její rodiče jí když byla malá slíbili,že až klesne americký dolar pod 20 Kč,- tak poletí do Ameriky do NYC. A tehdy se tak stalo. Takže Sarah zarezervovala letenky, ale to bylo v době,kdy se spolu s tátou ještě ani neznali, aby byly letenky levnější. Jenže jak Sarah pořád nebylo dobře, tak jsme potřebovali vyměnit Sarahčinu letenku za tátovu,protože její rodiče neumí anglicky a nedomluvili by se. Jenže po několika neúspěšných jednáních jsme se dozvěděli,že to zkrátka nejde,protože bychom museli vystornovat všechny tři letenky.Takže se ve finále stalo,že jsme přikoupili dvě letenky pro mne a pro tátu a letěli jsme všichni.

   Výlet v NYC byl skvělej,sice to nebylo to,co jsem vlastně původně očekávala a představovala si. Ale zase jsem viděla kousek světa a ulila se ze školy, což jsem brala positivně. Když jsme letěli zpátky,čekali jsme 9 hodin v NYC na letišti a bylo to už opravdu ubíjející. Letadlo z Madridu mělo zpoždění a než ho uklidili,přemístili zavazadla,dotankovali a tak,tak se zpoždění ještě víc natáhlo. Tím pádem jsme se zdrželi ještě víc,než jsme čekali. Když jsme přiletěli na letiště,táta s Sarahčinýma rodičema běželi napřed,aby popřípadě zdrželi zavření gatu. Jenže všude byly cedule "Last call" což je něco jako "poslední výzva" k našemu letu. Takže oni,jelikož běželi napřed to letadlo stihli,ale my ne. 

   Takže jsme už potom jen viděli,jak s nima odlítá letadlo a my tam zůstali úplně samy. Bylo potřeba vyřešit dost papírů,aby nás posadili na další let do Prahy, ale zjistili jsme,že táta nám zapomněl dát nějaký doklady o tom,že jsme letěli z NYC,ale díkybohu to šlo i nějak zjistit přes internet. Ono by to vlastně nemělo jít,protože Sarah není můj oficiální zákonný zástupce a moje máma,ale tehdy jednoznačně a bez zaváhání řekla větu,která mě navždy utvrdila v tom,že ona je moje máma. 

       Asistenka: "Ok, and who is this swettie?" (Kdo je tahle malá?)

       Sarah: "She is my daughter" (Ona je moje dcera ) 

    V tuhle chvíli jsem si uvědomila,že ona mě dokázala přijmout za svoji dceru a vlastně se tak ke mě celou dobu i chovala,já jsem to tak akorát nevnímala. Takže od té doby,je to moje máma. A je úplně jedno,že ji nemam napsanou v rodným listě,prostě je to moje máma! :)