Christmas Time... [Yaoi]

13. prosince - Ta mrcha...

Joel:

Bylo ráno a já se probudil. Jakmile jsem otevřel oči tak jsem se podíval na Maxe.
Maxík se usmál a po chvilce otevřel oči.
"Teme..." odpověděl jsem.
"Heh... dobré ráno, usuratonkachi..."
"Dobré ráno..." usmál jsem se.
On mě chytil a objal mě.
Přitulil jsem se k němu a pak jsem si sedl. Nakonec jsem vstal a rozhlédl se po pokoji.
"Co tvé elementy?" zeptal se Max.
"Snažím se je moc extra nepoužívat... ale vše by mělo být zatím v pohodě..." odpověděl jsem.
On zakýval hlavou a sedl si.
"Budeme pozítří už zdobit stromek?" zeptal jsem se ho.
On se usmál: "Koupíme stromek, ozdobíme ho, uděláme v domě vánoční výzdobu... nechtěl jsem to připravovat tak brzy..."
"Chápu... yay... konečně vánice s tebou." odpověděl jsem.
Max se na mě nechápavě podíval: "Vánice, huh?"
"... ummm... ... jop...?" zasmál jsem se.
"Super Joeli..." odpověděl Max.
"Já vím, mucíku." uculil jsem se.
"Mucík? ... to je nové..." odpověděl Max.
"Já vím." 
"Ty víš, ty víš. Já taky vím, že ty víš. Narozdíl od tebe nechci říkat, že vím, že to víš. Protože když to vím, že to víš, tak to vím."
"No jo no... půjdu na snídani." odpovědě jsem.
On zakýval hlavou.
Šel jsem do koupelny a tam provedl ranní hygienu. V pokoji jsem se oblékl a šel jsem dolů do kuchyně.
Uviděl jsem Perryho a Sebastiana, a tak jsem se usmál: "Dobré ráno."
"Dobré ráno, brácho." odpověděl Perry.
Sebastian se usmál a připravil snídani.
Pak tam přišel i Max. Najedli jsme se a šli jsme se dívat na televizi.
V 10 hodin někdo zazvonil na dveře. (Pozn. autora: zazvonil na zvonek, ne na dveře xD)
Šel jsem ke dveřím a otevřel je. Uviděl jsem nějakého kluka, hnědovlásek, světle žluté oči.
"Um-" 
Nestihl jsem nic říct a on se opřel o dveře. Dal mi fotku Damiana a pak se zeptal: "Kde je můj táta?"
... Um... Co...?
"Včera šel za vámi... nevím..."
"Taky že došel. Ale pak zmizel. Odtáhl mě kus od mamky a řekl, že pokud by se něco stalo, že pokud by mě navštívil někdo jménem Riko, mám přijít za vámi."

Sebastian ke mně společně s Maxem přišel a podíval se na toho kluka: "Um..."
"Čau. Jsem Tom, Damianův syn." odpověděl ten kluk.
"Sebastian... toto je Max a Joel... proč tu jsi?" zeptal se Sebastian.
Ten kluk mu to řekl.
Sebastian se někam přemístil. Pak se zase objevil u nás a řekl: "Ta mrcha..."
"Co je?" zeptal se ho Max.
"Někdo ho unesl... někdo kdo má velkou sílu..." odpověděl Sebastian.
"K čemu by ho ale Riko chtěla?" zeptal se ho Max.
K čemu by ho ona ch...- !!!!
"Asi možná vím k čemu, pamatuješ jak včera říkal o tom, že by unesla tady Toma a nechala se-"
Sebastian polkl: "Ta mrcha..."
Tom se na nás nechápavě podíval: "Tak počkat. O čem se tu bavíte a... jak si zmizel a objevil se tady...?" 
"Jsem anděl." odpověděl Sebastian.
Tom se na nás stále díval a pak zatřepal hlavou.
"Jde o to, že ona unesla tvého tátu... aby jí mohl oplodnit..." odpověděl jsem.
"Wtf...?" zeptal se Tom.
Pustil jsem ho dovnitř a on vešel. Zavřel jsem dveře a šli jsme do obýváku.
Tam jsem mu to vše začal vysvětlovat.
On pak polkl. Díval se na nás a zeptal se: "A co bude tedy dál?"
"Najdeme kde se schovává... zachráníme tvého tátu a-"
"Započítejte mě do toho..." přerušil mě od řeči Tom. "Jdu do toho s vámi." 
Sebastian se na mě podíval: "No... aspoň nový člen do týmu..."

Tak jsme všichni hledali informace okolo ní. Nic jsme ale nenašli. 

Byl večer a já šel s Maxem do pokoje. V pokoji jsem si sundal triko a lehl jsem si na postel.
Max si taky lehl na postel a díval se na mě: "... bylo by dobrý potkat třeba Naruta ne?"
"Nebo Sasukeho a Kiba..." odpověděl jsem.
On se usmál a objal mě. Přituil jsem se k němu a usnul jsem.
Najdeme tě, Damiane...