Christmas Time... [Yaoi]

20. prosince - Pouze 4 dny... a je 24...

Jack:

Bylo ráno a já se probudil. Pomalu jsem vstal a díval se na zeď.
Posrané vánoce! Zasrané, zkurvené, vyjebané vánoce! 
Zázraky se dějí?! Co jsem si to minule namlouval?! Jak jsem si myslel, že by to mezi mnou a ním, mezi námi mohlo klapat?!
Myslel si, že polibek vše spraví?! Ať mi fakt políbí. Debil jeden.
Zařval jsem po celém domě.
" . . . wow. . . prostě wow. . . hodně je nesnášíš co?" ozvalo se za mnou.
Podíval jsem se a uviděl nějakou ženskou.
"Co chcete? A jak jste se sem dostala?" zeptal jsem se jí.
"Jsem pomocnice... chci ti pomoct... řekněme... že bys mohl zabít toho kdo ti zabil bráchu..."
"Ne díky. Už tak mám zkurvené vánoce. Nechci ještě skončit v lochu." 
Ona se usmála: "Proto jsem pomocnice... ale tady se jedná koukám o někoho jiného co?"
Umí mi snad číst myšlenky?
"Hm. Byl jsem kretén, že jsem si mohl myslet, že by to mezi mnou a ním klapalo." odpověděl jsem chladně.
Ona si vyndala nůž a podala mi ho. 
Díval jsem se na ní a ona se usmála: "Když si to rozmyslíš... víš co máš dělat..."
Najednou zmizela a já šel do koupelny. Tam jsem provedl ranní hygienu a pak jsem se šel najíst do kuchyně.

Dan:

Bylo ráno a já se probudil. Vstal jsem a šel jsem do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu. Šel jsem dolů a tam jsem se najedl. Nakonec jsem se oblékl a šel jsem se projít.
Musel jsem vypadnout z domova.
Jinak bych se zbláznil... Tak už by to tam nešlo...
Rozhlížel jsem se a pak jsem vzdychl.

Byl večer a já seděl v parku. Nakonec jsem vstal a chtěl jsem odejít. 
V tu chvíli mě někdo chytil zezadu, přiložil mi nůž ke krku a řekl: "Ani se nehni."
"J-Jacku...?" zeptal jsem se.
Co to do něj vjelo?! To mě chce zabít?!
"Drž hubu." odpověděl Jack.
Otočil jsem se a díval se mu do očí. 
Vidím v nich naštvanost... Zlobu... Zuřivost... Zlomení?
"Jacku... víš, že to není moje chyb-"
"Chci abys mi přinesl Joela." odpověděl chladně Jack.
"Počkej co?" zeptal jsem se.
"Chci abys sem přivedl Joela, abych ho mohl zabít."
"No víš..." odpověděl jsem. "Obávám se, že to nepůjde."
On na mě namáčkl víc ten nůž a já mu ho vykopl z ruky. 
Jack mě shodil na zem a díval se na mě s vražedným pohledem.
Vstal jsem a začal jsem couvat.
"Zajímavý jak najednou couváš." odpověděl Jack a kráčel proti mně.
"Jacku! Kolikrát ti mám vysvětlovat, že to co se stalo nebyla moje vina?!" vykřikl jsem.
Začalo pršet. Kapky mi dopadaly na obličej. Podíval jsem se k nebi a pak zase na Jacka.
Ten se proti mně vyřítil a jakmile byl u mě, tak mi vrazil pěstí.
Chvíli jsme se tam prali a on mě shodil na zem. Chytil jsem ho a díky tomu jsme spadli oba dva.
On chtěl vstát a tím se otřel hrudí o mojí a podíval se mi do očí.
Slzy...? Proč má v očích slzy...?
Viděl jsem jak mu slzy stékaly z očí. 
"Jacku... to... to bude do-"
On vstal a šel pryč. Podíval jsem se na ten nůž co tam nechal a šel jsem domů.
Došel jsem domů a Sebastian se na mě podíval. Pak se podíval na ten nůž a zeptal se: "Co se stalo?"
"... co by... ...?" zeptal jsem se.
Chvíli bylo ticho a on se pak zeptal: "Jack...?"
Mlčel jsem a nakonec jsem trochu zakýval jemně hlavou.
"... to... je mi líto-"
"Ty za nic nemůžeš..." odsekl jsem.
Položil jsem ten nůž a on mě objal: "Dělám co mohu jen abych našel něco jak dostat jeho bráchu zpět..."
Chvíli jsem stál v jeho objetí a pak se od něj odstrčil. Šel jsem ke schodům a odpověděl jsem: "Kašli na to... možná má fakt pravdu... ... možná by to mezi námi nikdy neklapalo..."
Šel jsem do koupelny, kde jsem si opláchl obličej a pak jsem šel do pokoje. V pokoji jsem si sundal mokré věci a lehl jsem si do postele.

Jsem zničený... On taky... 
Brečel a přes to nic neřekl... 
Odešel a vrací se zpět do Irska...
Jestli se zázraky dějí... Tak už by se něco stalo a já s ním zase mohl být...
Při těchto myšlenkách jsem nakonec usnul.