OPRAVDU JEN NEJLEPŠÍ KAMARÁDI? w/ VladaVideos

6. DÍl - What do you mean

Pohled Vládi:

Jsem mega nasranej! Nevěřím jí, Vadim vždycky sbalil tu, kterou chtěl. Ona je krásná... Jedu, najednou ale slyším ránu!

O 2 HODINY POZDĚJI:

,,KADLEC SE PROBOUZÍ!!!"zakřičela nějaká paní v bílo modrém oblečení - sestřička.

,,Dobrý den, pane Kadlec. Měl jste bouračku s Terezií Novou a Martinem Malým, pokud si vzpomínáte, ale měl by jste, nemáte nic s hlavou, jste na tom nejlépe."řekl doktor. Vše jsem si pamatoval... Bohužel...

,,A CO JE S NIMI!" vykřikl jsem!

,,Tak začneme od toho lepšího případu a to je Terezie Nová. Má zlomenou pravou klíční kost a pěknou bouli na hlavě, ale už je vzhůru a o všem ví. Za to Martin Malý je stále v kómatu." řekl doktor. Ani nevím jak, ale vylítl jsem za Terezou. No co, mě nic nebylo, jen šok. Mohl jsem jí  zabít.

Pokoj číslo 13, vešel jsme bez zaklepání a tam seděla na posteli zády ke mně Terka. Otočila se na mně a ukázala ke dveřím, abych vypadl. Ignoroval jsme samozřejmě. Sedl jsem si k ní na postel a řekl: ,,Odpusť mi! Já ti taky odpustím, že jsi se s ním líbala!" To jsem neměl!

POHLED TERKY:

,,Odpusť mi! Já ti taky odpustím, že jsi se s ním líbala!" řekl mi. V mém těle zavládl vztek!

,,Děláš si prdel? Odpustila bych Ti, kdyby jsi mi věřil! Já se s ním nelíbala, já nejsem jako všechny kurvy! A nebo víš co? Teď budu!"řekla jsem rozhodně. Zrovna zaťukal někdo na dveře. Stál tam Martin, Vadim, Adam, Péťa, David i Ondra. Šli za mnou. Jak jsem viděla Vadima, tak než Vláďa odešel, dala jsem mu velkou pusu (Vadimovi). Vladimír nasraně odešel. Kluci na mně koukali, jakože WTF a já jen ujasnila, že Vadima furt nenávidím, bylo to jen kvůli Vláďovi aby se nasral. Vše jsem jim vyprávěla a pak odešli.

O TÝDNE POZDĚJI:

,,YES! KONEČNĚ DOMŮŮŮŮŮ!" zakřičela jsem, když mi kluci až na Vláďu pomáhali zabalit. Byla jsem s Vadimem už kamarádka, ale jen to. Vláďa už byl doma. Přestali jsme se ale všichni smát a šli za Martinem, který se před hodinou probudil. Jako první jsem šla já.

,,Ahoj Martine. Trochu počítám s tím, že si mně nepamatuješ a asi ani neslyšíš, ale i tak... Víš, vždycky mně na tobě něco zajímalo. Dodnes nevím co, ale tuším, že tvoje odvaha a povaha. Nechtěla jsem to moc říkat, ale... Mám tě ráda. Beru tě jako bráchu, ba ne víc... Jdou sem i kluci, já pro ně dojdu. Jen jsem ti toto chtěla říct!" řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Jenže on zmetek i v polospánku trhnul hlavou a moje pusa zůstala na jeho. Odtáhla jsem se, usmála se a nechápavě zakývala hlavou. Pak jsem šla pro kluky. Povídali jsme si tam s ním, jenže najednou jeho stroj přestal pracovat a udělal pííííííííííííííííííííííííííííííp! Zavolali jsme sestřičku a ta nás s doktorem vyhodila domů, že mi pak zavolá. 

Jeli jsme všichni ke mně. Už bylo 23:00 a kluci šli domů až na Péťu, který u mě spal. Hystericky jsem začala brečet a klekla si k zemi. Péťa přišel a pohladil mě po zádech.

,,OKEY! Tě trápí teď? Martin or Vláďa?"zeptal se mně Petr.

,,Obojí... Víš, já Vláďu... Prostě furt miluju! A Martin tam umírá. Mám 2 nejlepší kamarády. Tebe a Martina. JEDEN MI UMÍRÁ! A přišla jsem o to hlavní a to o Vláďu!" řekla jsem.

P:Nojo, já ti pomohu, ještě dnes, ale ne teď!

T: Sice tě teď vůbec nechápu, ale věřím Ti.

P: To víš, mně hodně lidí nechápe a-

Nedořekl to, protože zazvonil telefon. Vyběhla jsem a s malinkatou nadějí doběhla k telefonu.

,,Dobrý den, Terezie Nová, jak je na tom Martin Malý?" zeptala jsem se.

,,Dobrý den slečno Nová. Váš kamarád přežil zástavu srdce. Je v umělém spánku a stále vykřikuje Vaše jméno. Stavte se za ním zítra!" řekl mi doktor. Chtěla jsem na Petra udělat prank, takže jsem brečela štěstím, ale měla u toho smutný výraz. Nakonec jsem poděkovala a skočila hlavou do vodní postele. A brečela jsem, brečela. Petr to hned "pochopil".

,,Je mi to líto, upřímnou soustrast!"řekl mi smutně. Já jsem se otočila a řekla: ,,ON PŘEŽIL!" Petr mně objal s řekl že, jde zavolat Vadimovi a Adamovi s Davidem. Řekla jsem jen ,,OKEY" a pak jsem přestala brečet radostí, ale zase smutkem. Přišla jsem o Vláďu. Rozhodla  jsem se pomodlit. ,,Ahoj maminko. Často na tebe vzpomínám, hlavně na to, jak když tě táta podvedl řekla jsi mi s pláčem: Víš, děvče, někdy je lepší to hodit za hlavu a odpustit. Ač je to složité, jednou za život to udělat minimálně musíme! A jak teď vidíš... Mám odpustit Vláďovi? A tátovi? Děkuji za vše a zase někdy, Amen!"

Za chvíli přišel Petr a když mně zase viděl ubrečenou, řekl: ,,Vzpomínky..." a šel spát. Je to jasnovidec. 

RÁNO:

Mám namířeno do nemocnice za Martinem. Petrovi jsem tu nechala vzkaz u snídaně a schválně při odchodu bouchla dveřmi. Nevím prč, ale včera mi Petr pořád říkal kdy a v kolik tam mám za Martinem jít. Hm, co...Šla jsem na recepci a ohlásila mé jméno s Martinovým. ,,Pokoj číslo 24, prosím." řekl příjemně sestřička. Vešla jsem a koho jsem tam neviděla. Vláďu. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem byla na odchod když mně chytil Vláďa za zápěstí.

,,PROSÍM! Odpusť mi! Mluvil jsem s tou holkou.Omluvila se mi. Ty už jsi jí to prý dala pěkně najevo!" řekl prosebně.

T: Miluju Tě, ale zároveň nenávidím...

V: What do you mean? Prank goes wrong :-*

T: Ale toto není Prank, ale krutá pravda...

V: Proč?

T: Chci krásný a dlouhý vztah, kde si lidé budou říkat "SAKRA, ONI JSOU STÁLE SPOLU?!"

V: Dávám ti čas na rozmyšlenou, jo?

T: Okey, díky.

V: Ahoj!

T: Čus!

A takhle skončil náš rozhovor. Dal mi brouka do hlavy. Dlouho jsem kvůli němu nic nenatočila... Pak jsem si povídala s Martinem a šla domů. Nechají si ho tam už jen týden. Jenže nemá kde bydlet. Máma ho vyhodila a byt mu dají až dva dny po propuštění. Bude zatím spát u mě doma v pokoji pro hosty...

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO 982 SLOV! OUEMDŽÍ xd